PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Manželství zůstane vždy rizikem

7.3.2016

Manželství zůstane vždy rizikem Při všem rozumovém uvažování, při všech znalostech druhého partnera zůstane manželství vždy rizikem, skokem do Boží náruče prostřednictvím náruče milovaného. A to je společné i s rozhodnutím se pro Boha v oblasti víry. Ale právě toto riziko dělá život životem. Jinak by šlo o nudnou, předem plánovanou záležitost.

Jestliže ale už rozhodnutí vzít se padlo, pak si pamatujme: zvolil jsem – připoutal jsem svůj život k partnerovu; od této chvíle není mým cílem volit si toho, kdo by se mi více zalíbil, nýbrž líbit se tomu, koho jsem si zvolil. I po špatné volbě může jít o dobré manželství, protože Bůh k tomu dá svou milost, vždyť „u Boha je všechno možné“!

Nezáleží výlučně na tom, jaký je člověk ve chvíli svatby, spíše záleží na tom, jak dalece je schopen se měnit – ovšemže k lepšímu. Je tomu obdobně jako v oblasti vztahu k Bohu, v oblasti víry.

Někdy máme dojem, jako by z nás vyprchalo veškeré okouzlení Bohem, které jsme tak silně pociťovali dříve, třeba při křtu (v dospělosti), při prvním sv. přijímání, při exerciciích. Na pocitech nezáleží, záleží na solidní práci na sobě a na zlepšování sebe.

Nejdůležitějším předpokladem pro schopnost se měnit k lepšímu je pokora (opět další styčný bod s manželstvím a vírou v Boha).

Manželství není jednorázovou záležitostí – stejně jako i víra. Je záležitostí vývoje, a to dlouhodobého. Právě tak jako dítě není složeno z kousíčků, ale je od počátku celé, tak ani manželství není složeno z kousíčků – ze sexu, erótu, věrnosti, lásky k lidem atd. Je od počátku celé. Roste ale každým dnem – jako dítě – tak, jak to s manželstvím zamýšlí Bůh.

Oba kráčejí klidně bouří – řečeno obrazně. V největším vypětí lásky vyzařuje jeden na druhého, společně pracují, společně se sklánějí nad kolébkou potomka a radují se. Pak zase ustaraně sledují těžký dech nemocného dítěte. Když jeden z manželů onemocní, zastupuje jej druhý, jak nejlépe umí. Občas se střetnou, padnou ošklivá slova, která nelze vzít zpět. Občas si nerozumějí, občas se navzájem nechápou a vstoupí mezi ně dříve neznámý pocit odcizenosti. Oba se cítí najednou osamoceni, ubozí a zlí. Vzápětí ale cítí, že jeden pro druhého je tím pravým domovem. Pak se opět k sobě navrátí, stydí se za své roztahovačné já a kousek z něho odhodí.

Úryvek z knížky Mons. Ing. Josefa Mixy: Manželství? Jen přes mou mrtvolu!

Autor: Mixa, Josef  |  Štítky: dobrodružství, manželské soužití, milost, růst, víra  
Sekce: Krize v manželství | Manželská spiritualita   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články