PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Nosí dárky Ježíšek?

15.12.2016

Nosí dárky Ježíšek? K Vánocům dnešní doby neodmyslitelně patří dárky "od Ježíška". Jak ale dětem odpovědět na otázku: „Nosí dárky opravdu Ježíšek?“ když nechceme, aby víru v Ježíše odložily s poznáním, že dárky kupují rodiče. Inspirovat se můžeme v rodinách několika manželských párů.

P. Ladislav Simajchl v knížce Společně k Bohu cituje vyprávění jedné mladé paní z jejího dětství jako odstrašující příklad adventní katecheze v rodině, která poškodila náboženský život dětí až do jejich dospělosti.

Na první neděli adventní postavila maminka doma Betlém a řekla nám dětem: „Tenhle malý chlapeček, to je Ježíšek, Boží Syn. Je u Otce v nebi a Bůh Otec mu předal všechnu moc nad celým světem. O Vánocích sestoupí Ježíš s nebe na zem – bude hodným dětem dávat dárky.“ Odpoledne přišla maminka z nákupu a řekla: „Představte si, děti, já jsem dnes potkala Ježíška.“ Zůstaly jsme bez dechu. Ani jsme se nedivily, že se Ježíšek ukázal mamince a ne nám. Věděli jsme už od maminky, že Ježíšek se dá uvidět těm nejhodnějším dětem, které pokaždé dojedí všechno z talířků, které nestrkají krajíce za skříň, které si nenadávají. K takovým vzorným dětičkám jsme nepatřily. Teď šlo tedy o to, co Ježíšek říkal, jestli se na nás nezlobí, jestli nás má rád. A maminka využívala situace plnýma rukama: „Ježíšek se mě ptal, jestli teď před Vánocemi jste hodnější a já mu přece musela říct pravdu. Ale máte ještě čas se do Vánoc polepšit.“ A tak byl náš advent plný křečovitého pachtění a snahy, abychom byly pořád hodné. Na Štědrý den jsme tábořili u dveří do pokoje a nakukovali klíčovou dírkou, jestli Ježíška nezahlédneme. A zas to byla maminka, která se podívala, a hned volala: „Děti, teď jsem zahlédla andělíčka!“

Je to krásná představa, že se nebe otvírá a přichází napřed svatý Mikuláš, pak sám Ježíšek, navštěvují děti a dávají jim dárky. Ale je to představa nepravdivá, pohádková. Když pak dítě slyší, a často velmi hrubě povídat, že dárky kupují rodiče, není divu, že se zhroutí celý svět dětské víry. Rodiče by měli mluvit s dětmi o Pánu Ježíši, kterého poslal lidem dobrý Bůh Otec, aby je učil, jak se mají mít mezi sebou rádi. A vánoční poselství, vánoční nadílka? Pověz to třeba takto: „Některé docela malé děti si myslí, že dárky pod stromečkem jsou přímo od Ježíška z nebe. Vy už tomu jistě rozumíte líp. Říkáte, že je to nadílka od Ježíška proto, že to byl Pán Ježíš, kdo naučil lidi, že mají mít rádi malé děti a že jim mají dělat radost dárky,“ uzavírá P. Ladislav Simajchl své vyprávění.

Příběhy rodin

O blonďatém Ježíškovi sedícím na obláčku s dárečkovým notýskem začali s dětmi hovořit prarodiče. My chceme, aby děti poznaly Ježíše jako přítele a nejbližší osobu, takže jsme jim to museli vysvětlit. Mluvili jsme s nimi o tom, že vše co máme, pochází od Pána –  že můžeme být spolu, že se máme rádi, že má tatínek práci… Vánoce jsou Ježíšovy narozeniny. Jejich narozeniny jsou také slavnost! Dárky rozdává naším a jejich prostřednictvím. Štědrý večer je u nás doma tajemstvím. Jeho součástí je i objevení dárků, jako štědrovečerní divadlo (mystérium), které všichni – my i děti hrajeme. Halka a Pavel

Jsem toho názoru, že lhát se nemá. Proto jsem na přímou otázku: „Nosí dárky Ježíšek?“ odpověděla, že ne. Slavíme narozeniny Ježíše Krista a tyto narozeniny jsou tak výjimečné, že se při nich obdarováváme navzájem. To jsem vysvětlila v ústraní jen dítěti, které tuto otázku položilo. S novým poznáním přišla také zodpovědnost chystat dárky pro ostatní členy rodiny. Dnes je u nás skóre 2 : 1.  Myslím si, že víra v to, že ty dárky se u nás objeví skutečně bez našeho přičinění, je krásná. I já ve skrytu duše věřím, že určitě alespoň jeden dárek pod naším stromečkem nám opravdu přinesl Ježíšek. Pavla a Ivan

Dárky u nás nosí Ježíšek. Ačkoliv jsou děti velké, stále tak napůl věří. Přes všechny pochybnosti, které do nich vkládají nenechaví spolužáci a přátelé, pokaždé když nastane Štědrý večer, jsou pochybnosti ty tam. Pochybnosti jsou přemoženy očekáváním překvapení a mocným zážitkem při vstupu do místnosti se stromečkem a dárky. Samozřejmě to od nás rodičů vyžaduje značné úsilí a vynalézavost při přípravě. Znamená to, že děti ani stromek nestrojí – to dělají andělé. Nedávno za mnou přiběhla dcerka a velmi rozčileným hlasem se  ptala: „Kdo nosí dárky, jste to vy, nebo Ježíšek?“ Vyptávala jsem se, proč to tak nutně teď hned potřebuje vědět. Odpověděla mi: „Pokud jste to vy, tak toho psa, určitě nedostanu“. To byl zatím jediný problém, který kdy nastal. Po mém sdělení, že já psa kupovat nebudu a proč, ji otázka kdo nosí dárky, přestala zajímat. Řekla bych, že děti někde uvnitř vědí, že jsme to my, ale pro ně samotné je úžasné, když to zůstává napůl v tajemnu a ve víře, že přijde něco nádherného. Markéta a Jakub

V naší rodině nosí předškolním dětem dárky Ježíšek. Nosí je do zamčeného obýváku a na případné otázky: „A to má žebřík?" a  „Jak to všechno stihne?" nehledáme žádné složité výmluvy a odpovídáme prostě: „To nevíme, on to dokáže". Ve věku, kdy tato dětská představa začíná překážet skutečnému poznávání Ježíše (u nás věk 5–6 let), ukážeme dětem paralelu s oslavou jejich narozenin. Ježíše můžeme nejlépe obdarovat tím, že se máme rádi navzájem a tuto lásku si také projevujeme – dárky. Podle mých zkušeností ještě několik let trvalo, než děti zcela opustily svoji představu hodného obdarovávacího Ježíška. Protože na rozumové úrovni znaly pravdivou odpověď, jejich fantazie jim nebránila v růstu. Helena a Petr

Vánoce, kdy jsem zjistila, že nejsou kouzelné, mě přestaly bavit. Do té doby jsem si myslela, že jenom my dostáváme dárky od Ježíška, a ti, co nechodí do kostela, si je musí kupovat sami. To kouzlo bylo krásný, tajemný. Nijak vizuálně jsem si to nepředstavovala, jak tam to miminko nebo ten dospělý Ježíš leze oknem, to jsem neřešila, ale bylo to tajemné. Chtěla bych, aby moji kluci měli co nejkrásnější vzpomínky na celé dětství a slavení Vánoc k tomu rozhodně patří. Svoje rodinné rituály teprve hledáme. Loni byl náš Ondra ještě malý. Letos už říká: „Napíšeme Ježíškovi, aby přinesl Honzíkovi příbor, jako mám já“. Nevím, jak si to přestavuje, jak si to dává do souvislosti s tím Ježíšem na kříži. Loni na výstavě Betlémů na Karlštejně jásal: „Jé, dokonce i slon, jé, dokonce i ovečka...“ U dveří při odchodu uviděl kříž. „A tady už ho ukřižovali, to ho ukřižovali ti pastýři?" Vysvětlila jsem mu to, ale to nesouviselo s rozdáváním dárků. Zatím jsem mu řekla, že slavíme Ježíšovy narozeniny, a taky to, že místo něj dostávají dárky všichni lidé, protože má radost, když vidí, že se mají rádi, jsou na sebe hodní. Na to, kde ty dárky kupuje, kdo je opravdu nosí a jak nám vleze pod ten stromek, se ještě nezeptal. Jiřina a Eda

V rodině mého manžela tatínek na štědrý den do pozdních večerních hodin balil dárky za zavřenými dveřmi obývacího pokoje a všichni čekali, až bude hotov. Takže bylo jasno hned. V mojí rodině jsme hráli hru na Ježíška, otevírali pro něj okno a zamykali pokoj, aby měl na nadílení klid... Silně na mě zapůsobilo, jak moje mladší sestra plakala, když zjistila, že je to jen hra. Proto jsme s manželem hledali, jak zachovat tajemství a přitom zůstat pravdiví. Na Štědrý den všichni společně zdobíme stromeček, pak zůstane obývací pokoj až do večera zamčený. Dárky se objeví „tajně“ a zazvonění, které volá ke stromečku je také spojeno se záhadou, kdo a kde zvoní. S původem dárků jsme se ale netajili. Když se děti začaly ptát, vysvětlili jsme jim, že slavíme narozeniny Pána Ježíše. Když oni mají narozeniny, dostávají spoustu dárků. Ježíš v evangeliu říká: „Cokoliv jste udělali jednomu z mých nejmenších, mně jste udělali“. A tak Mu dáváme dárky k narozeninám tím, že obdarováváme druhé. S chutí se zapojily a jejich malé dárečky dělají největší radost. Protože od Boha máme všechno – zdraví, schopnosti, práci, peníze – jsou ty dárky vlastně stejně od něho. Náš Štědrý večer končí děkováním právě za ty dary, které bereme jako samozřejmost. Jana a Jan

Jak je vidět, neexistuje jedna jediná cesta jak prožívat vánoční tajemství jako čas štědrosti a vzájemného přijetí. Důležité je dětem odpovídat přiměřeně jejich věku a s pravdou, i když třeba ne hned úplně celou. Mohlo by se nám totiž stát, že by se nás naše dítě jednou zeptalo: "Co všechno z toho, co jste mi povídali, ještě není pravda?"

Inspiraci můžete najít také v odpovědi na http://www.vira.cz/Otazky/Nosi-darky-Jezisek.html

(jš)

Autor: Simajchl, Ladislav  |  Štítky: děti, důvěra, víra, výchova, Ježíš, vztahy  
Sekce: Rodina s dětmi   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články