Jak se stát miliardářem
20.3.2017
Zaujal mě článek o tom, že dnešní třicátníci jsou brzkými potenciálními milionáři, pokud jimi už nejsou. Zaujalo mě to nejen proto, že článek mezi jinými vyzníval pozitivně, ale i proto, že oba s manželem spadáme do této věkové kategorie.
Co jsem se tedy o nás dočetla? Narodili jsme se před rokem 1989, ale většinu svého života jsme prožili v naprosto odlišném světě než generace našich rodičů. Jsme mnohem sebevědomější, bohatší a mnozí z nás budují závratnou kariéru, přitom si však umíme užívat život.
Třicátník podle průzkumu
Ale buďme konkrétnější. Jak vypadá dnešní třicátník podle průzkumu UniCredit Bank? „Osmatřicetiletý muž, podnikatel, ženatý (respektive zadaný), má jedno dítě a jeho měsíční příjem dosahuje částky 45 tisíc korun. Žije v rodinném domě, úspory jeho rodiny dosahují půlmiliónové výše. Třiatřicetiletá žena také žije s manželem či přítelem a společně vychovávají jedno dítě. Bydlí ve vlastním bytě 3+kk. Pracuje jako manažerka a její měsíční příjem je 35 tisíc korun. Společně s partnerem mají našetřeno 350 tisíc korun.“
Když jsem článek dočetla, už mi tak pozitivní nepřipadal. S manželem jsme oba „třicátníci“, ale to je asi tak všechno, co máme s vyprofilovanými „milionáři“ společného. Máme společně čtyři děti. Naše měsíční příjmy zdaleka nedosahují příjmů vyprofilovaných třicátníků. Bydlíme ve vlastním domě, který vlastníme společně a už několik let jej úspěšně opravujeme. Žijeme bez dluhů, ale naše úspory se nepohybují ve stotisícových částkách. V neposlední řadě je však nutné podotknout, že jsme svůj manželský život zahájili svatbou, máme vzájemně tedy víc než přítele.
Nechci zpochybňovat určitě seriózní průzkum ani s ním polemizovat. Chtěla bych ho jen malinko doplnit. Většinu svého života jsme opravdu prožili v polistopadové době, ale ona většina je velmi blízká polovině. Proto si ještě dobře pamatujeme, jaké časy sametové revoluci předcházely. Velmi si vážíme vzdělání, které nám bylo zakazováno, stejně jako dalších hodnot, především svobody projevu a náboženského vyznání.
Konto u jiné banky
Oba jsme s manželem vysokoškolsky vzdělaní lidé, přesto ale při výběru zaměstnání hraje velkou roli rodina, nikoliv budování vlastní kariéry. Vychovávat děti pro nás znamená vybudovat pevný základ společnosti, která nastoupí poté, co už my nebudeme mít tolik sil. Přestože svůj život nestavíme na budování vlastní kariéry, pracujeme poctivě a svědomitě, jak nás to naučili naši rodiče. Můj nástup do zaměstnání asi neskýtá žádný optimistický výhled. Jako matka čtyř dětí jsem už (nebo jenom?) sedm let na rodičovské dovolené a musím konstatovat, že náš pracovní trh není otevřen matkám, které se „flákají“ doma s dětmi. Asi těžko si budu moci dovolit plný úvazek, aniž bych měla chůvu na hlídání. Ještě nevíme, jak našim dětem budeme vysvětlovat, že nemůžou mít všechno, co si můžou dovolit jedináčci vyprofilovaných třicátníků. Ne že bychom to považovali za důležité, ale znáte děti. Uvidí to a bude je to lákat…
Přesto si dovolím učinit odlišný závěr. Nejsme ani milionáři, ani potenciální milionáři. V tomto směru se nechceme držet tak nízko při zemi. Už nyní jsme totiž víc než miliardáři. Každý den můžeme číst v dětských očích radost, potřebu rodinného zázemí a jistoty, řadu otázek toužících po odpovědích. Můžeme vidět, jak se děti vyvíjejí, a vztah s nimi utváří nás samotné. Když se chtějí pomazlit, jsme tu pro ně, nikoliv na jednání firmy. Když se potřebují svěřit, jsme tu pro ně, nikoliv na schůzce se zákazníkem. Když se potřebují na něco zeptat, máme na ně čas a nemusíme u počítače vyplňovat tabulky a grafy naší dnešní produkce. Nebereme plat 35 tisíc korun, založili jsme si miliardové konto u jiné banky.
Marie Reschelová, napsáno pro týdeník Naše rodina 20013/4.
Autor: Reschelová, Marie | Štítky: čas, děti, hodnoty, manželství
Sekce: Rodina s dětmi | Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
