Proč děti zlobí
13.5.2021
My dospělí označujeme nepřijatelné a nevhodné projevy dětí nejčastěji jako „zlobení“. Nevhodné chování dětí ale může mít nejrůznější příčiny. Z vývojového hlediska příčiny zlobení výstižně definoval přemýšlivý synek jedné z autorek knížky Dost dobří rodiče.
Testování dobra a zla
Když bylo Radimovi asi osm let, pronesl při večerní debatě před spaním, že děti zlobí rodiče proto, aby zjistily, co je dobré a co je špatné. A měl svým způsobem velkou pravdu. Mladší děti se pomocí reakcí rodičů na svoje chování dozvídají, co je správné a co ne. Zlobení je v podstatě nutné, aby mohly být vychovávány. Pokud ale už jako rodič nemůžeme a jsme zcela vyčerpaní, je možná testování dobra a zla až nezdravé a možná je ve hře ještě nějaký jiný specifický problém, který bychom měli objevit...
Vývojový posun významu zlobení vystihl chlapec také poměrně přesně, když se o tři roky později na prahu dospívání opět zamyslel a pronesl: „Hm, děcka podle mě zlobí, aby prudily rodiče...“ V dospívání by už měli mít naši potomci jasno, co je dobré a co je špatné. Nárůst frekvence a intenzity zlobení má v pubertě jiný smysl. Vývojovým úkolem dospívání je nalézt vlastní identitu a ukončit proces postupné separace od rodičů.
Odpoutání se od rodičů
Pro menší dítě jsou rodiče mírou všeho – určují co je správné a co je špatné, jsou velcí a v dětských očích všemu rozumí. Aby se děti mohly od nich odpoutat a stát se samostatnými, musí v dospívání dojít k něčemu pro nás rodiče bohužel nepříjemnému, ale nezbytnému a užitečnému pro dětský vývoj. Stávají se z nás „ti nejhorší rodiče, kteří nerozumějí ale vůbec ničemu“ a to je ještě nutno podpořit vymezováním se právě nevhodným chováním. Dospívající musejí rodiče pořádně proprudit, aby se od nich mohli odlišit.
Jestliže se tato fáze rozplyne ve zcela nekonfliktním porozumění mezi rodiči a dospívajícím, když děti vůbec nezlobí, je asi něco v nepořádku. Buď se tak moc bojí přísné a kruté reakce, že veškerý vztek a zlobu raději polykají, nebo si netroufnou zlobit z jiného důvodu: protože jsou citlivé a dispozičně mírné a mohou třeba vycítit těžkou situaci a prostě nechtějí rodičům přidělávat starosti. Tito „malí dospělí“ však nesou na svých ramenou břemeno, které jim nepatří. Možná pak v dospělosti budou „zlobit“ partnera anebo se utajené emoce projeví v podobě tělesných potíží...
Hodné děti nejsou měřítkem rodičovských kvalit
Rodiče si negativní projevy svých dětí často vysvětlují jako známku vlastní nedostatečnosti. Jakoby hodné děti byly měřítkem toho, jak dobří rodiče jsme. Přitom i chyby ve výchově a špatné životní podmínky mají smysl, jen je nutné vše dobře pochopit a dokázat zhodnotit.
Lenka Lacinová a Petra Škrdlíková nabízejí trochu jiný pohled na výchovu. Neukazují, co bychom měli udělat se svými ratolestmi, aby se lépe chovaly. Naznačují, co můžeme udělat sami se sebou, aby se nám lépe vychovávalo.
Maminky a zároveň odbornice, které se dlouhá léta věnují vývojové psychologii dětí a programům pro rodiny s dětmi, nás povzbuzují: „Pochybnosti o rodičovských dovednostech nejsou v zásadě špatné. Naopak přesvědčení, že jsem dokonalý rodič a že jen já mám recept na bezchybnou výchovu, může zcela jistě napáchat mnohé potíže a komplikace. Stačí, abyste aspirovali pouze na dosažení pocitu, že jste dost dobří rodiče.“
Chyby a nedostatky připravují na život v nedokonalém světě
Chyby rodičů totiž slouží k pozvolnému otužování potomků. Děti musejí zažít ze strany rodičů i chyby a nedostatky, aby byly připravené na život v nedokonalém světě. Aby pochopily, že dokonalost není nutná k tomu, aby člověk člověka mohl milovat. Přijetí rodičů i s jejich chybami je dokonce nutným předstupněm k přijetí sebe samého s vlastními chybami. „Hlavně díky tomu, že rodiče byli nedokonalí a dělali chyby, ale měli také spoustu dobrých vlastností a mnoho věcí udělali dobře, mohou děti v dospělosti přijmout samy sebe jako dospělé, byť ne ve všem dokonalé jedince,“ tvrdí autorky.
Lenka Lacinová, Petra Škrdlíková: Dost dobří rodiče.
Autoři: Lacinová, Lenka, Škrdlíková, Petra | Štítky: výchova, děti, dospívání, rodiče, růst, vztahy
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
