PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Kouzlo adventu

28.11.2017

Kouzlo adventu Plamínek první svíčky na adventním věnci oznamuje začátek nového liturgického roku a také jeho prvního období, čekání na Vánoce. Těžko dát nějaký jednotný návod, jak prožít Advent v rodině, ale rozhodně stojí za to se na jeho počátku na chvíli zastavit a uvědomit si, že je před námi vzácný čas a bylo by škoda jím jen tak proletět, aniž bychom na jeho konci „uslyšeli zvony“.

Z deníku jedné maminky: „Všechno je připraveno. Stromeček je ozdoben. Papírová blahopřání rozvěšena po dveřích. Krabice s dárky pod stromečkem. A zvony? Proč je neslyším? Vzpomínáte na starý příběh o chlapečkovi, který nechal rozeznít zvony? Podle legendy se zvony měly rozeznít, pouze až někdo položí na oltář dar z lásky. Králové a boháči dávali na oltář drahokamy nevýslovné ceny, ale roky utíkaly a kostelní zvony zůstávaly tiché. Tu o jedné vánoční noci přišel do kostela chlapeček v roztrhaném kabátě, a aniž si toho někdo povšiml, svlékl ho a položil na oltář. Zvony začaly slavnostně zvonit na celou vesnici díky velkorysému daru jednoho chlapečka. 

Slýchávala jsem ty zvony. Slyšela jsem je toho roku, kdy mi jedno z mých dětí darovalo kousek papíru, celý pomačkaný, na který nakreslilo dvě modlící se ruce s dojemnou větou: PŘIJĎ JEŽÍŠKU! 

Slyšela jsem je také v roce, kdy jsem dostala krásný pár vlněných rukavic, které by však padly pouze desetiletému dítěti. Slyšela jsem je o Vánocích, když se děti domluvily a společně uklidily v garáži...“ 

„Slyšet znít zvony“ během vánočních svátků je velice důležité. Znamená to, že je prožíván jejich hluboký význam. Většina lidí slyší pouze mrazivý skřípot vlastních a cizích nervů nebo malátnost „zábavy za každou cenu“.

Společné čekání

Symbolem Adventu se staly věnce všeho druhu se čtyřmi svíčkami. Čas odměřují také adventní kalendáře, kde si děti otevírají okénka, která skrývají čokoládu či jiné překvapení na každý adventní den. Kalendář i věnec však mají jediný úkol: naučit nás dobře čekat, ne omrzele a s nudou, ale trpělivě a s radostí. V době, kdy většinou chceme všechno vyřešit pokud možno ihned, je trpělivost pozapomenutou ctností. A ten, kdo se sám umí těšit, umí přinášet radost a pomoc i druhým lidem. 

Zvlášť Vánoce jsou pro děti intenzivně duchovním a podmanivým obdobím. Děti samy chápou, že materiální znamení mají svůj duchovní význam. Jeden chlapeček napsal v dopise Ježíškovi: „Milý Ježíšku, pod stromeček chci počítač a hodného tatínka...“ V dopise jiného chlapce stálo: „Milý tatínku, jako vánoční dárek bych si přál, abys zůstal celý den se mnou...“

„Děti mají vrozený cit pro hluboký význam svátků,“ uvádí Bruno Ferrero a dodává: „Je velmi důležité, aby děti slavily. Ne samy, ale se svými rodiči a rodinou.“

A tak by naší první starostí nemělo být, kolik toho napečeme a uklidíme, ale co nejvíc těch mimořádných předvánočních rituálů prožívat společně.

Sdílená radost

Děti, ale i dospělí, docházejí k pochopení abstraktních pojmů prostřednictvím obrazů a gest, bez nichž by abstrakce zůstaly prázdnou slupkou. Obrazy a gesta používané při slavnostech přenášejí poselství, které „zahřívá“ duši. Okamžiky, v nichž se všichni společně věnují jiným a příjemným věcem, jsou ve vzájemném působení s každodenní rutinou. Jsou sdílenou radostí, novým nalézáním kousku ztraceného ráje. Jsou vzácnými příležitostmi, při kterých i dospělí tak trochu všechno „hodí za hlavu“ a ukazují svou druhou tvář.

Skutečným vánočním zázrakem je – kromě velkého náboženského významu – zázrak dětské mysli, která chce za každou cenu věřit, že existuje alespoň jeden den, ve kterém je možné hledat kouzelný svět. Kouzelný rozměr dětského myšlení postupně ustoupí v závislosti na rostoucí zkušenosti dětí. Kdo však mohl prožít dětství sladké, klidné, plné „kouzla“, bude v dospělosti mnohem vyrovnanější a jistější.

Advent, doba předcházející Vánocům, je dobou radostného očekávání, podobně jako když se očekává narození dítěte. Dům se připravuje tak, jako by měl do rodiny přijít nový člen. Ježíškův příchod uprostřed noci zůstane zahalen tajemstvím, stejně jako narození dítěte.

Jestliže tatínek s maminkou berou slavení vánočního tajemství vážně, děti nebudou mít žádný problém skutečně pociťovat „přítomnost“ Ježíše, který přišel „přebývat" v jejich rodině.

Podle Bruna Ferrera: Šťastní rodiče připravila Jana Šilhavá 

Autor: Ferrero, Bruno  |  Štítky: děti, rituály, Vánoce, výchova, vztahy  
Sekce: Rodina s dětmi | Povzbuzení   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články