PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Desatero supertchyně

26.9.2016

Desatero supertchyně Čeká vás role tchyně? Nebo vás do ní syn už před časem obsadil? Známý psycholog Petr Šmolka má pro maminky a babičky malou nápovědu.

O tchánech a především o tchyních se traduje mnoho nelichotivých historek a vtipů. Původní význam slov nevyjadřuje nic víc a nic míň než označení příbuzenského vztahu. Také anglické in law naznačuje, že jde o vztah vzniklý na základě práva. Přesto máme řadu dalších asociací, podléháme tradovaným představám. A když začneme v takovém vztahu žít, už předem čekáme, odkud přijde nějaký útok nebo rána pod pás. Lidské jednání je doplňkové. Samo očekávání určitého typu jednání zvyšuje pravděpodobnost jeho výskytu. Dr. Šmolka tvrdí: „Čekáte-li podraz, časem určitě přijde. Proto očekávejte, ale nevymáhejte, vlídnost, třeba se časem taky dostaví.“

1. Svou snachu jste si sice nevybrala, přesto nezbývá než ji respektovat. Pokud máte nutkání zmínit se citlivě, že váš Hugo měl rozhodně na víc, nechte si své nutkání raději zajít.

2. Nevyžádaná pomoc je vždy vnímána jako kontrola. Nejedna cesta do vztahových hrobů je dlážděna těmi nejušlechtilejšími úmysly. „Vždyť já jí chtěla jen pomoci. Kdo se měl dívat na to, jak se zbytečně moří s knedlíky, jak si neví rady s přebalováním, jak nemožné záclony chtěla koupit…? Každá nevyžádaná pomoc bývá pociťována jako forma kontroly. Už od počátku by mělo být mezi vámi a snachou jasné – budeš-li cokoli potřebovat, tak si řekni, ráda ti pomohu, ale prosím tě, řekni si.

3. Právo říci ne. Obě máte právo říci „ne“. Bez pocitu viny, bez omluv či spíše výmluv.

4. Říkej mi, jak chceš. Nabídka tykání je nabídkou intimity. Přijde-li příliš brzy, pak vyvolá reakci přinejmenším rozpačitou. „Můžeme se oslovovat tak, jak nám to oběma bude příjemné. Ráda bych vám říkala Soňo, dokonce bych vám raději tykala. Pokud vám ale bude z mé strany milejší vykání, budu to respektovat. Kdybyste mi chtěla říkat jménem, tykat, říkat mamko či babi, udělá mi to sice radost, ale jen na tom vztah stejně nestojí. Tahle nabídka prostě platí, vyberte si, časem to třeba můžeme změnit. Jste ženou mého syna a já bych vás chtěla mít ráda.“

5. Naučte se ptát. V podstatě na cokoli. Na to, jak snacha dělá ten výtečný závin, zda by jí nevadilo, pokud byste vzala vnoučata v neděli do ZOO, co by si váš syn přál k narozeninám, zda můžete vnoučatům koupit Pokémony. Zároveň buďte připravena přijmout i jinou alternativu.

6. Nesnažte se soupeřit se spolutchány. Opravdu nic nepotěší tak, jako v barvách vyvedená a s patřičnou výčitkou prezentovaná statistika, z níž jasně vyplývá, že u druhých rodičů byli mladí v loňském roce v průměru jedenkrát za 16,9678 dne, zatímco u vás pouze jednou za 23,914.

7. Váš syn není ani pošťák, ani arbitr. Nevystavujte ho těmto nevděčným rolím výroky typu „vyřiď prosím tě té své...“, „tak si představ, co nám ta tvoje zase vyvedla, měl bys jí domluvit...“

8. Namísto kritiky chování druhých hovořte raději o svých pocitech. Vadí vám něco, přáli byste si, aby se mladí chovali jinak, o pomoc si neříkají, a vy přesto máte pocit, že to přece tak nemůžete nechat? Pak mluvte raději pouze o svých pocitech. Už dlouho vás nenavštívili? Budiž. Možná jsou nevděční, co takhle ale promluvit o tom, že víte, kolik toho na ně teď padá, jak mají asi málo času. Akorát že vám je někdy smutno, když se tak málo vídáte. I s takovými výroky však nakládejte raději jako se šafránem.

9. Naučte se říci si o pomoc. Já vím, jistě by vám bylo milejší, pokud by se sami dovtípili. Co naplat, někdy si opravdu nepovšimnou, jindy jsou na rozpacích, zda nabízet, či nikoli. Dejte jim možnost být vám také něčím užiteční.

10. Mohlo by být ještě hůře. Dovedli byste si představit hodnější snachu, lepší ženu pro vašeho milovaného synka? Kdo ne? Ukážou se jednou za uherský rok a ještě pouze na chvilku? Co naplat, ani snachu, ani její vztah k vám nelze lámat přes koleno. Opravdu by nemohlo být ještě hůře?

Celé toto povídání je tak trochu jednostranné. Také snachám by nejspíš prospělo, kdyby se opíraly o podobné desatero. Také ony by se měly vynasnažit, aby vztahy s partnerovými rodiči byly alespoň jako mezi dobrými sousedy. V každém případě vztahům prospívá, když manželé drží při sobě a jsou si oba vědomi toho, že partner má před rodiči přednost.

Zdroj: Petr Šmolka: Muž a žena – návod k použití. Portál, 2004.

 

Autor: Šmolka, Petr  |  Štítky: děti - dospělé, obtíže v manželství, rodiče, vztahy  
Sekce: Povzbuzení | Rodina s dětmi   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články