Patříme do jedné rodiny

12.12.2019

Patříme do jedné rodiny Nehodláte říkat maminko a tatínku nikomu jinému než svým vlastním rodičům? Jaká část vašeho platu by měla padnout na telefonické hovory s rodinou? Mnoho dalších situací, týkajících se soužití s příbuznými, je potřeba řešit nejen na začátku manželského života.

Ať chceme nebo nechceme, se svým životním partnerem přijímáme také rodinu, ve které vyrůstal, která ho formovala a na kterou je většinou hodně napojený. V manželství je důležité udržet mezi sebou a širší rodinou takovou citovou blízkost, abychom měli pocit, že patříme do jedné rodiny. Zároveň je třeba zachovat si dostatečný odstup, který nám umožní vzájemně se respektovat a dobře spolu vycházet. Dosáhnout takové rovnováhy není snadné, je potřeba ji hledat a o svých představách a možnostech mluvit. Zvu vás spolu se Susan Adamsovou, poradkyní v oblasti mezilidské komunikace k rodinnému hovoru nad otázkami, na které neexistuje správná nebo špatná odpověď. Můžete si ale porovnat, do jaké míry se vaše názory shodují s pohledem vašich blízkých, případně můžete začít mluvit o tom, co pro vás zatím bylo tabu.

Pokud blízcí příbuzní bydlí v různých městech, měli by si volat:

  • a) každý den
  • b) jednou týdně
  • c) jednou za měsíc
  • d) když se jim chce zavolat
  • e) o Vánocích

Tvé matky si nejvíc vážím pro její:

………………………………………….

Tvého otce si nejvíc vážím pro jeho:

……………………………………………..

Nejpřirozenější je pro mě oslovovat tvé rodiče:

  • a) křestním jménem
  • b) maminko a tatínku
  • c) hej
  • d) příjmením

Myslím, že se s tvou rodinou vídáme:

  • a) příliš často
  • b) příliš málo
  • c) přiměřeně

Přál/a bych si bydlet blíže:

  • a) k tvým rodičům
  • b) k mým rodičům
  • c) k tvým sourozencům
  • d) k mým sourozencům
  • e) ke všem jmenovaným
  •  f) k nikomu ze jmenovaných

Mám pocit, že toho neděláme dost pro:

  • a) tvé rodiče
  • b) mé rodiče
  • c) tvé sourozence
  • d) mé sourozence
  • e) naše děti

Rád/a bych jel/a na dovolenou společně se členy tvé rodiny: ano/ne

Myslím si, že to nejlepší, co se naše děti mohou naučit od tvé matky je:

……………………………………………………………………………

Myslím, že to nejlepší, co se naše děti mohou naučit od tvého otce, je:

………………………………………………………………………………..

Z tvých příbuzných bych rád/a lépe poznal/a

……………………………………………………………………………………

Myslím si, že pokud bychom bydleli blíž k někomu z příbuzných, tak bychom:

  • a) měli silnější cit pro rodinu
  • b) dali dětem příležitost lépe se poznat se svými příbuznými
  • c) si lezli na nervy
  • d) se s nimi hádali častěji
  • e) si mohli více pomáhat

To nejlepší, co jsem zažil/a s tvou rodinou, bylo:

…………………………………………………………………………………………..

Kdyby na mě tvoji rodiče mohli změnit jednu věc, myslím, že by si vybrali:

……………………………………………………………………………………………

Počítám s tím, že jednou bude potřeba, abychom si vzali někoho z rodičů k sobě: ano/ne

Myslím si, že jsi po rodičích zdědil/a:

  • a) lásku k přírodě
  • b) vztah k penězům
  • c) smysl pro humor
  • d) rozumové schopnosti
  • e) trpělivost

Věřím, že jste se nad testem nepohádali, ale spíš posílili svůj vzájemný vztah. Protože životní partner by měl v hodnotovém žebříčku stát rozhodně výš než rodiče. Jistě jsou období, kdy rodiče potřebují víc našeho času a péče, neznamená to ale, že jsme odpovědní za jejich štěstí. Tak jako oni nejsou odpovědní za štěstí naše. Jedna z nejcennějších věcí, kterou bychom s manželem rádi předali našim dětem, je právě zážitek zázemí a společenství širší rodiny, který si sami neseme ze svého dětství.

Podle Susan Adamsové: Testy rodinné soudržnosti (nakl. Portál) připravila Jana Šilhavá

 

Autor: Adamsová, Susan  |  Štítky: rodiče, děti - dospělé, hodnoty, vztahy  
Sekce: Rodina s dětmi | Čas známosti   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články