PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Naslouchání

15.4.2016

Naslouchání Tři dny šel žebrák cestou necestou. Celou tu dobu neměl co do úst. Pak potkal druhého žebráka. Ten byl na tom obdobně. Šel též již tři dny cestou necestou a za celou tu dobu nic nejedl. Oba měli hlad. Pohleděli na sebe. Aniž by kdokoliv z nich pronesl jediné slovo, jeden vytáhl z batohu krajíček chleba – poslední "železnou zásobu". Rozlomil ho v půli a půlku dal druhému.

"Výchovou rozhovoru vychováváme vlastně celého člověka." Bollnow

Rozdíl slyšení a naslouchání

​Slyšení a naslouchání mají různou funkci v našem styku s druhými lidmi.

Příklad: Slyším, že někdo něco volá, ale nevěnuji tomu pozornost. Mne se to netýká, a tak si dělám klidně dál svou práci.

Příklad: Naslouchám pacientovi a najednou pochopím, že se sám nemůže na posteli otočit a přitom by chtěl změnit polohu. Je možné slyšet a nedbat. Naslouchání nás v klidu nenechá. Proč? Protože vychází z porozumění, nejen registrace zvuku, jako tomu je u slyšení.

Co se děje tam, kde já hovořím a někdo mi naslouchá:

  • Věnuje mi čas. Čas, který máme k dispozici, je omezen. Patří k nejvzácnějšímu „zboží". Když mi z tohoto „krajíce" někdo určitý kousek věnuje, chápu to jako vzácný dar.
  • Věnuje mi pozornost. Anne Long k tomu říká: „Tím, že mi někdo věnuje pozornost, říká mi, že mne považuje za člověka hodného úcty, že mu za to stojím, aby mne bral vážně." Znamená to, že pro něho nejsem „voda", „mlha" či „nic".
  • Věnuje mi úctu (respekt). Uznává mou hodnotu (s kamenem by se jistě nebavil). Říká mi tím — podle Johna Powella, že na celém světě není nyní nikoho jiného, kdo by pro něho byl důležitější, nežli jsem já.
  • Věnuje mi přátelství. Přijímá mne jako někoho, s nímž je ochoten (jako v úvodu uvedení dva žebráci), případně hledat ve spolupráci určité řešení.
  • Věnuje mi prostor ve svém myšlení a cítění. Anne Long zde říká: „Daruje mi tím pocit, že jsem vítán, že mohu být sám svůj, že mohu být slyšen, protože on dává vše ostatní stranou, aby se mohl věnovat cele mně. Daruje mi prostor nejen v čase, ale ve svém srdci."
  • Věnuje mi důvěru. Nedůvěryhodnému člověku nenaslouchám. Důvěra je přitom dokladem toho, že mne má rád. A láska je čin vůle, která překonává — jako důvěra — hranice egocentrického zajetí a je ochotná něčeho se vzdát a riskovat. Podle Gordona Allporta je láska nesrovnatelně nejmocnějším terapeutickým (léčebným) činitelem.
  • Věnuje mi příležitost sdělit mu něco, co já považuji za důležité, rozdělit se s ním o radost i starost, jistotu i nejistotu.

Toto naslouchám neprobíhá nikdy automaticky — jako u nahrávání rozhovoru na magnetofon. Irja Kilpelainen o tom říká: „Naslouchání je namáhavá práce (dřina). Je to boj s mnoha rušivými vlivy."

K zamyšlení:

"Rozhovor stojí a padá tím, jak kvalitní je naslouchání." Wilfried Weber

"Máme dvě uši a jen jedna ústa. Mnozí lidé tuto výbavu nepoužívají v tomto poměru a chovají se, jako by tento poměr byl opačný." Michael Nicols

"Naslouchání je jedním z nejvíce opomíjených umění slova." Norman Dixon


Zpracováno podle knihy Jaro Křivohlavého Povídej – naslouchám, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří roku 2010.

Autor: Křivohlavý, Jaro  |  Štítky: komunikace, povzbuzení, naslouchání  
Sekce: Povzbuzení   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články