PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Největší přátelství

1.6.2017

Největší přátelství Po lásce, která nás spojuje s Bohem, je manželská láska tím „největším přátelstvím.“ Je to spojení, které má všechny vlastnosti dobrého přátelství: snahu o dobro druhého, vzájemnost, důvěrnost, něžnost, stálost a podobnost, které se vytvářejí mezi přáteli sdílením života. Ale u manželství k tomu všemu přistupuje nezrušitelná výlučnost, která má svoje vyjádření v pevném rozhodnutí sdílet a budovat společně celou existenci.

 
Otevřenost k definitivnosti

Buďme upřímní a přiznejme si, jakými znameními se manželství projevuje v realitě: kdo je zamilován, ten nepočítá s tím, že by tento vztah mohl trvat jen omezenou dobu, a ten, kdo intenzivně prožívá radost z plánovaného manželství, si nemyslí, že by to mělo být jen něco přechodného. Ti, kdo se účastní slavení spojení naplněného láskou, doufají, že tato láska – byť je křehká – obstojí ve zkoušce času a vytrvá. Děti si nejen přejí, aby se rodiče měli rádi, ale také aby si byli věrni a aby spolu zůstali navždy. Tato a další znamení ukazují, že otevřenost k definitivnosti je přímo v přirozené povaze manželské lásky. Trvalost spojení, která se vyslovuje v manželském slibu, je víc než společenská formalita nebo tradice, protože má základ ve spontánním zaměření lidské osoby; a pro věřící je to smlouva před Bohem, která vyžaduje věrnost: „Hospodin je svědkem mezi tebou a manželkou tvého mládí, které ses stal nevěrným, ačkoli byla tvou družkou, s níž jsi uzavřel smlouvu: [...] nebuď nevěrný manželce svého mládí, neboť si ošklivím zapuzení“ (Mal 2,14.15.16).

Provizorium brání růstu, zatímco velký plán nás nese

Slabá či neduživá láska, neschopná přijmout manželství jako výzvu a za ně bojovat, obrozovat a obnovovat ho a stále znovu ho nacházet až do smrti, nedokáže udržet vysoký stupeň oddanosti. Ustupuje kultuře prozatímnosti, která brání procesu ustavičného růstu. Podléhá kultuře provizoria, které brání procesu neustálého růstu. Avšak „slíbit lásku navždy je možné, když se odhaluje plán, jenž je větší než naše plány, nese nás a umožňuje nám darovat milovanému člověku celou budoucnost.“ Aby taková láska mohla projít všemi zkouškami a navzdory všemu zachovat věrnost, k tomu je zapotřebí daru milosti, který ji posílí a pozvedne. Svatý Robert Bellarmin řekl: „Skutečnost, že se muž a žena spojí výlučným a nerozlučným svazkem, v němž se od sebe nemohou odloučit, byť přijdou jakékoli těžkosti, dokonce když ztratí naději mít potomstvo, nemůže nastat bez velikého tajemství.“

Jedinečné přátelství

Manželství je také přátelství, které obsahuje známky typické pro vášeň, je ale vždycky zaměřeno ke stále pevnějšímu a intenzivnějšímu svazku. Neboť „manželství nebylo ustanoveno jen kvůli plození“, nýbrž k tomu, aby se vzájemná láska „spořádaně projevovala, rozvíjela a zrála.“ Toto zvláštní přátelství mezi mužem a ženou nabývá všeobsáhlého rázu, který se uskutečňuje jedinečným způsobem v manželském svazku. Právě protože zahrnuje vše, je tento svazek také výlučný, věrný a otevřený plození. V něm se všechno, včetně sexuality, sdílí vždycky ve vzájemné úctě. To potvrdil 2. vatikánský koncil, když řekl, že „taková láska, spojující lidské s božským, přivádí manžele k svobodnému vzájemnému darování, ověřovanému něžným citem i činem, a prostupuje celý jejich život.“

Papež František: Amoris laetitia (Radost z lásky. Posynodální apoštolská exhortace o lásce v rodině.) čl. 123, 124, 125. Vydalo nakladatelství Paulínky, celý text zdarma ke stažení viz www.paulinky.cz.

Autor: František - papež  |  Štítky: hodnota manželství, jednota, láska v manželství, přátelství  
Sekce: Texty papeže Františka | Povzbuzení   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články