Mají si manželé říkat všechno?
15.4.2021
Máme si říkat úplně všechno? Jsou vztahy v manželství pravdivé jen tehdy, když před sebou manželé nic neskrývají?
Dobře víme, že není dobré říkat holou pravdu, zvláště ne tehdy, když by ji náš partner nemusel unést. Manžel či manželka mohou z lásky mlčet a nelhat, aby druhého nezdrtili vahou pravdy, kterou ten druhý není (nebo ještě není) schopen unést. Říkat, co slina na jazyk přinese, nerozlišovat, nebrat žádné ohledy může být stejně ničivé jako nemluvit vůbec. V některých situacích je třeba udělat si čas a ve světle Ducha svatého zvážit, co má být řečeno a o čem se má prozatím či navždy pomlčet.
Každý, kdo žije v manželství, má svou třináctou komnatu. Společenství je něco jiného než prostoupení a předpokladem sdílení není naprostá průhlednost. Abychom byli jedno, musíme být dva: společenství může vzniknout jedině tehdy, když si muž i žena uchovají svou vlastní osobnost. Ne z tajnůstkářství, ale právě proto, aby byl každý z nich sám sebou, si musí uchovat i určité soukromí. Jsou manželé, kteří se hluboce milují, a přesto si řekli, že nebudou číst poštu, která je adresována tomu druhému. Všechno závisí na důvěře, neboť důvěra, která vede k sebeodhalení, umožňuje také svobodně respektovat soukromí mého partnera.
Chtít po druhém, aby nám všechno říkal, je nesprávné a nebezpečné: nesprávné proto, že to opomíjí důležitost čistě osobního vnitřního prostoru, nebezpečné proto, že to druhého, když nenajde jiné řešení, jak své soukromí ochránit, může dohnat ke lži. Pravdivá komunikace mezi manželi jde ruku v ruce s velkou svobodou, která je plodem vzájemné důvěry: „Otvírám se před tebou z lásky, a ne proto, že mě k tomu nutíš. Mluvím svobodně, protože vím, že respektuješ mé mlčení."
Podle Christine Ponsardové: Víra v rodině. Zveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství.
Autor: Ponsardová, Ch. | Štítky: důvěra, jednota, komunikace, manželství, povzbuzení
Sekce: Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
