Zlatá pravidla komunikace

10.7.2023

Zlatá pravidla komunikace Vztah potřebuje slova. Nejpřesvědčivější cestou k ujištění, že jsme ve spojení a v kontaktu, je rozhovor. Komunikace ale probíhá už prvním pohledem, který je opětován. Vztah znamená vidět se a vnímat se. Proto může být obsah rozhovoru klidně bezvýznamný. Pravidla komunikace autorek knížky Nová role babička mohou být použita ve všech vztazích.

Pokud se ve vzduchu vznáší nevyslovená témata a nevyřešené problémy, cítíme se nepříjemně. Když děti, vnoučata i prarodiče vnímají setkávání jako povinnost a nemůžou se na ně těšit, pak zaručeně existují témata, která by se měla probrat. I dospělé děti hledají u svých rodičů blízkost, podporu, uznání a vlídnou ochotu vyslechnout, jak co vnímají. Děti a vnoučata by chtěly o svých pravých niterných myšlenkách, starostech a trápeních mluvit bez obav, že za to budou okamžitě kárány, nebo dokonce ponižovány. Pokud lze problémy a těžká témata probrat, pak je klidně možné mezitím žertovat o banalitách.

Zlatá pravidla komunikace mohou být účinně použita ve všech vztazích
  1. Nikdy nedávejte rady – návrhy na řešení nabízejte jen tehdy, pokud jste o to výslovně požádáni.
  2. Uvědomte si, jaký cíl svým jednáním a slovy sledujete.
  3. Pokud se přistihnete při znevažování (je jedno, o kterého člena rodiny se jedná), uvědomte si, že jste motivy této osoby ještě nepochopily. Vlídný dotaz (místo negativního podezírání) pomůže!
  4. Rodiče jsou schopní svoje problémy vyřešit. Můžete je přitom podpořit, víc ne.
  5. Neexistuje ráj na zemi, řešení určitého problému vyvolá další výzvy. Zůstaňte v proudu života.
  6. Buďte pokorné. Od každého člověka a z každé situace se můžete poučit.
  7. Užijte si krásné chvíle, i ony jednou skončí.
  8. Poznejte své hranice a dobře se o sebe starejte, i když budou děti a vnoučata zklamané.
  9. Berte vážně pocity všech zúčastněných, i své vlastní. Za vztekem, hněvem, žárlivostí, bolestí nebo strachem se skrývají hluboké potřeby, které je třeba pojmenovat. Až pak najdeme vhodná řešení.
  10. Když zjistíte, že chcete vyslovit výtku, udělejte z ní prosbu. Ale pozor, žádejte vždy o něco konkrétního. Nemůžeme prosit o lásku, respekt ani o to, aby ten druhý něco nedělal. Je velký rozdíl, jestli někomu řekneme, „aby se jen tak nepovaloval“, nebo „prosím, zajdi místo mě nakoupit“. I abstraktní prosby bez konkrétního popisu, třeba „prosím, pomoz mi“, mají jen malou naději na úspěch.

S těmito pravidly je jednodušší i v případě konfliktů držet hlavu vztyčenou a vyslovit své pocity, potřeby a přání. Bohužel jsme se mnohem lépe naučili připisovat ve složitých situacích vinu za naše trápení druhým. Stáhneme se, nevměšujeme se a v duchu druhým pohrdáme. Hodnocení a odsouzení nám brání vidět druhé takové, jací skutečně jsou.

Vždycky je potřeba mít před očima cíl, kterého bychom svými slovy chtěli dosáhnout. V tomto případě by mohl znít takhle: „Všem ať se daří dobře.“ Když tohle chci, pak nemá smysl hledat viníka, někoho kárat nebo zahanbit. Velice často je potřeba jen otevřený rozhovor, aby se vyjasnilo, co ten druhý opravdu potřebuje, myslí a cítí. Výsledkem je, že na emoční úrovni z toho mají všichni prospěch.

Gundi Mayer-Rönne, Carina Manutscheri: Nová role: Babička. Veselý, uvolněný a respektující vztah k vnoučatům. Portál, 2023.

Autoři: Manutscheri, Carina, Mayer-Rönne; Gundi  |  Štítky: hranice, komunikace, pocity, potřeby, vztahy  
Sekce: Povzbuzení | Rodina s dětmi   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články