PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Škola už zase volá

27.8.2018

Škola už zase volá Prázdniny utekly jako voda a my opět nakupujeme školní přezůvky, sešity, obaly na učebnice a nejrůznější pomůcky podle seznamu, který naše děti dostaly ve škole, nebo jsme ho společně s pozdravem našli na internetových stránkách třídy našeho školáčka. Škola je důležitým obdobím života dětí a podle Bruna Ferrera ho v čas radostnější a užitečnější může proměnit jenom rodina.

Škola je významným obdobím k získání vědomostí. Jsou to vlastně učňovská léta, kdy se děti učí myslet, správně se vyjadřovat, tvořivě používat všechno, co pomáhá řešit základní úkoly člověka. A k tomu je potřeba hodně času a také pomoc dospělých.

Nebuďme dozorci

Těžko se někdo naučí studovat na základě povelu: Uč se! anebo když se mu hrozí trestem. Řemeslo si člověk osvojí tehdy, když pozoruje a napodobuje zkušenější. Proto jako rodiče nemůžeme spoléhat na to, že stačí svěřit základní výchovu škole. Nesmíme jen čekat na „výsledky“. To my sami jsme učiteli samostatnosti a lidské zralosti našich dětí. Proto bychom se měli vyvarovat dvou opačných postojů. Nedělat za děti to, co je jejich povinností, ale ani bychom je neměli ponechávat sobě samým a nanejvýš poskytnout „dozor“.

Základním problémem dětí je otázka: „Proč mám studovat?“ Zde můžeme jasně projevit svá očekávání povzbuzováním a především příkladem. O učení mají zájem spíš dospělí, a ne děti. Děti se většinou učí proto, že musejí.

Děti chtějí znát všechno možné, bývají nesmírně zvídavé, a škola jejich zvědavost usměrňuje. To vyžaduje od učitelů a vychovatelů velké úsilí. Mnoho dětí však nevidí přesvědčivý cíl ve skladbě školních předmětů. Ani je netrápí, že jako dospělí si budou hledat zaměstnání a budou se muset prokazovat vysvědčeními o své kvalifikaci. Proto mají děti už doma vidět, „k čemu je škola“. Jestliže se škola nespojuje se životem, vystavujeme se nebezpečí, že ji děti budou považovat za zbytečné otravování. Školní období je naší největší investicí pro budoucnost našich dětí a je třeba ji všemožně chránit. Škola není zlo, ale děti to vždy nechápou. Nebývá snadné dětem pomoci, aby se rády učily, aby rády četly a obohacovaly se. Například lásce ke knihám se nejčastěji učí doma.

Učme děti myslet

Naučme děti, že bez práce a úsilí se nedočkají žádného výsledku – ani v učení. Mozek je tím účinnější, čím víc se využívá. Paměť funguje tím spolehlivěji, čím víc ji používáme. Dítě se naučí myslet, jestliže to od něj budeme čekat. Proto bychom s ním měli diskutovat. Nechtít po něm, aby papouškovalo naučené odpovědi, ale vést ho k tomu, aby odpovídalo s rozmyslem. Totéž platí o paměti, proto je dobré s dětmi hrát hry, při kterých si mají zapamatovat různé věci, učit je nové písničky, tak, aby si zapamatovaly slova i melodii. Můžeme s nimi soutěžit o to, kdo si rychleji vzpomene, jaké telefonní číslo má babička...

Děti se musejí také naučit řešit problémy. Proto s nimi přemýšlejme, jak by se dala spravit rozbitá hračka, vymýšlejme nová dokončení známých pohádek, učme je, že málokdy existuje jen jediné správné řešení nějakého problému. Pomozme jim objevit, jak se studuje.

Domácí úkoly a příprava na školu jsou příležitostí, jak se přesvědčit o slabinách dětí, nikoli prostředníkem k tomu, abychom se dozvěděli, že dítěti nejde násobilka nebo gramatika. Měli bychom dětem pomáhat v úsilí porozumět látce a zabránit jim, aby se jednoduše na učení „vykašlaly“. Jakmile děti zápas vzdají, protože „stejně propadnou“, pak je jejich školní osud zpečetěn.

Potřebují náš zájem

Je důležité, pomáhat dětem rozdělit si den, udělat si plán povinností i radostí. Je dobré, když rodiče společně s dětmi kontrolují žákovskou knížku a společně připravují batoh na školní výlet nebo šijí masku na dětské vystoupení. Je třeba pomáhat určit čas pro splnění školních povinností, čas pro hry, zábavu, sport, společenskou činnost.

Studium předpokládá klidné prostředí a duševní pohodu. Proto bychom v dětech neměli vzbuzovat úzkost tím, že se budeme hroutit z jejich neúspěchu. Nikdy nespojujme úctu k osobě dítěte se školním prospěchem. Školní hodnocení často sleduje jenom výsledek a nevšímá si dílčího pokroku. Je na nás, abychom ocenili, že dítě sice má neustále špatnou známku z matematiky, ale už se naučilo, jak vyřešit jeden typ příkladů, a hlavně se už matematiky nebojí – to je úspěch, který nesmí být zastíněn školním hodnocením. Mnoho školních těžkostí vzniká z problémů, které nemají nic společného s lajdáctvím a roztěkaností.

Sledujme s dětmi život ve škole. Jak můžeme doufat, že dítě bere školu vážně, jestliže se o to nestaráme a nezajímáme? Děti považují za důležité to, co považují za důležité rodiče. Rodiče by se měli zúčastňovat třídních schůzek a setkávání s učiteli. Ne jako nepříjemní „protihráči“ školy, ale jako angažující se spojenci.

Podle knížky Bruna Ferrera: Vychovávej jako Don Bosco.

Autor: Ferrero, Bruno  |  Štítky: škola, děti, rodina, výchova  
Sekce: Rodina s dětmi   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články