Co mi řekla moje "otravná" máma
5.5.2022
Druhou květnovou neděli se tradičně slaví Den matek. Je to pěkná příležitost k zamyšlení a k děkování. Proto posíláme dál zamyšlení jednoho syna jako hold všem maminkám.
Jednoho dne, až budou moje děti dost velké na to, aby pochopily logiku, podle níž postupuje rodič, řeknu jim to, co mi řekla moje „otravná“ máma:
- Milovala jsem tě dost na to, abych se mohla zeptat, kam jdeš, s kým a kdy se vrátíš.
- Milovala jsem tě dost na to, abych mlčela a nechala tě samotného zjistit, že tvůj nový nejlepší přítel je podlézavec a pochlebovač.
- Milovala jsem tě dost na to, abych nad tebou stála hodinu, dokud si neuklidíš svůj pokoj (což ti jinak normálně trvá necelých 15 minut).
- Milovala jsem tě dost na to, abych ti dovolila vidět můj hněv, zklamání, bolest a slzy v očích. Víš, děti musí vědět, že jejich rodiče nejsou dokonalí!
- Milovala jsem tě dost na to, abych tě donutila vzít odpovědnost za své činy. A když jsem tě musela někdy opravdu hodně potrestat, skoro mi to zlomilo srdce.
- Ale hlavně milovala jsem tě dost na to, abych ti řekla NE!, ikdyž jsem věděla, že mě za to budeš nenávidět. To byly ty nejtěžší boje ze všech. Jsem ráda, že jsem je vyhrála, protože na konci jsi vyhrál především ty. A jednoho dne, až budou tvoje děti dost velké na to, aby pochopily logiku rodiče, řekni jim to, co ti pořád dokola říkala tvoje „otravná“ máma.
Tak co, byla moje máma „otravná“?
Měli jsme tu „nejotravnější“ mámu na celém světě! Zatímco jiné děti měly ke snídani nugetu, salám nebo byly bez snídaně, my jsme musely jíst chleba, máslo, med, sýr a marmeládu. Když ostatní spolužáci měli na oběd sušenky, párky v rohlíku, hamburgery, hranolky a kofolu, nám máma připravila polévku a k tomu normální, úplně obyčejná jídla, nebo nám zaplatila obědy ve školní jídelně. A to už si určitě domyslíš sám, že i večeři jsme měli úplně obyčejnou a taky úplně jinou než ostatní.
A teď pozor! Naše máma musela vždy, a to bych podtrhl, vždy vědět, kde jsme. Znala naše přátele a chtěla vědět, kam jdeme a co s nimi děláme. Když jsme řekli, že se vrátíme za hodinu, žádala, abychom byli doma za hodinu. Mohli jsme přijít samozřejmě i dříve, ale nikdy ne později! Stydím se to přiznat, ale dokonce si dovolila porušit zákon, který zakazuje práci dětem tím, že my doma jsme museli denně, opakuji denně pracovat! Jenom pro dokreslení: myli jsme nádobí, stlali si postele, naučili se vařit jednoduchá jídla, vysávali, prali si ponožky, vynášeli smetí a jiné podobné ponižující práce. Já osobně jsem přesvědčený, že když v noci máma ležela v posteli, přemýšlela, jaké práce pro nás ještě vymyslí.
Vždy žádala, abychom mluvili čistou pravdu. Celou pravdu a nic jiného, jen pravdu. Zatímco jsme vyrostli a byli dospělí, no dobře, skoro – byli jsme puberťáci, dokázala nám číst myšlenky a měla oči i vzadu. Tehdy jsme měli už fakt hodně těžký život! Máma nedovolila, aby na nás přátelé zvonili zdola, ale museli přijít až ke dveřím, aby je poznala. Zatímco jiní randili už ve 12 či 13, my jsme museli čekat až do 16. Kvůli naší mámě jsme jak vidíte, zmeškali velmi mnoho věcí, které zakusily jiné děti. Kvůli naší mámě jsme opouštěli domov jako vzdělaní, čestní dospělí. A víte co? Snažíme se být stejně otravní rodiče, jako byla naše skvělá máma. Když o tom teď přemýšlím, myslím, že dnešní svět je vzhůru nohama. Prostě není dost "otravných" maminek... Jeden z vděčných synů otravné mámy, vlastně už taky otravný táta.
Se svolením převzato z časopisu IN! dívčí svět..
Svátek matek se u nás slaví druhou neděli v květnu, více na www.vira.cz. Svátek otců zase třetí neděli v červnu.
Štítky: děti, matka, výchova
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
