PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Fauly nejen fotbalové

4.7.2016

Fauly nejen fotbalové V naší mluvě se často objevují rány pod pás, které ale žádný rozhodčí neodpíská. Vedou k hádkám a zůstávají po nich poranění, která nahlodávají naše vztahy. Prvním krokem ke změně je, uvědomit si, že jde o faul.

Mluvení za druhého – když jsou děti malé, často za ně řešíme situace ve, kterých se ocitají. Někdy si s nimi nevědí rady nebo se stydí a my jim pomáháme tím, že promluvíme za ně: „Ona to nemá ráda, to jí nedávejte.“ Dospívající dítě tím jedině naštveme a mluvit za dospělého partnera: „Měl se tam moc dobře, jezdí tam rád,“ je ránou pod pás.

Čtení myšlenek – protože nejsme jasnovidci, nemůžeme vědět, co si ten druhý myslí a co cítí. Jsou to naše pocity a myšlenky, které mu podsouváme: „Já vím, ty si myslíš, že jsem úplně pitomá…“

Hledání viníka – častou chybou bývá, že se v každé situaci ptáme po viníkovi: „Kdo za to může?“ „Tady je to tak nehostinné…“ „A kdo sem chtěl jet?“

Obviňování – ještě nepříjemnější je přímé obviňování partnera: „To proto, že jsi… Kdybys to dělala, jak jsem ti řekl, mohlo to dopadnout…“ Pro někoho je takový postoj častý, ani si neuvědomuje, že toho druhého stále přehlíží, tlačí na něho nebo ho zesměšňuje. Kdo by byl rád v blízkosti takového člověka?

Falešná zobecnění – nejběžnějším faulem, se kterým máme bohaté zkušenosti je falešné zobecňování. „Ty vždycky…, ty pokaždé…, ty nikdy… Tady je pořád takový nepořádek!“ Takové vyjádření nepřispívá domluvě, ani dobrému vztahu. Reakce na něj bývají také agresivní.

Prohlašování subjektivních názorů za obecně platné – dejme si pozor na to, abychom své vlastní, zcela subjektivní dojmy a pocity, nevydávali za obecně platné, dokázané a ověřené. „Když je člověk s dětmi od rána do večera, tak se z toho zblázní.“

Přenesení obecného tvrzení na konkrétní situaci nebo osobu – ještě víc nás zasáhne, když ten druhý na nás zkratově přenese nějaké obecné tvrzení. „Já to věděla, jsi natvrdlý jako všichni muži.“

Kolektivní vina – falešné zobecňování a obviňování nás také nepovzbudí: „Všichni zrzouni jsou vzteklí a ty nejsi výjimka.

Filtry – běžně se nám stává, že slyšíme něco jiného, než bylo řečeno a reagujeme na to, místo abychom se zeptali, co tím ten druhý chce říct. „Já už mám takový hlad.“ „Ty si přijdeš jako pán, místo abys mi trochu pomohl, kdo to má všechno stíhat…!“

Jak spolu mluvit

Také vám připadá, že snad ani není možné mluvit spolu, aniž bychom si nezafaulovali? Pokud chceme zlepšovat naše vztahy, potřebujeme lepší komunikaci. Odborník na rodinné vztahy Doc. Ivo Plaňava dokonce tvrdí, že změníme-li vzájemnou komunikaci, můžeme měnit vztahy mezi sebou. Jak do toho? Zkusme si dávat pozor na to, abychom spolu mluvili přímo, a respektovali sebe i druhého. Zvlášť, když hrozí konflikt, osvědčuje se mluvit v první osobě, snadno tak předejdeme zmiňovaným faulům. Místo abychom vyjádřili vlastní pocit, popsali chování toho druhého a co to se mnou dělá, mluvíme ve druhé osobě, případně ve třetí: „Člověk neví, kam dřív skočit a ty si vymyslíš…“.

Podívejme se na účinek dvou druhů sdělení: „Ty jsi úplně nemožný řidič!“ nebo „Když jedu s tebou a ty jedeš rychle, necítím se dobře, mám strach.“ Vidíte ten rozdíl? V prvním případě jsme jasně obvinili řidiče z jeho neschopnosti. Ve druhém případě jsme ho informovali o svých pocitech, neobvinili jsme ho ani nezasáhli svým zobecněným soudem. První sdělení si přímo koleduje o reakci: „Když jsem nemožný, tak si vystup! Na druhé sdělení může říci: „Dobře, když máš strach, pojedu pomaleji,“ nebo se pokusí spolujezdce uklidnit. Sdělení v první osobě, tzv. „Já“ výrok, je účinné díky průhledné komunikaci bez skrytých myšlenek. Zaleží na situaci, jak jej vytvoříme. Někdy změníme pořadí jeho částí, nebo některé vynecháme.

Zkuste „Já“ výrok:

  1. Já cítím…           vyjádřete vlastní pocit, šetřete silnými výrazy
  2. když ty…            popište chování, které vás obtěžuje, nehodnoťte
  3. protože…           popište dopad chování na vás

Fauly ve fotbale nevedou k výhře. Vyhrává družstvo, které lépe spolupracuje a hraje férově. Stejně tak v rodině vyhrajeme jedině společně. Dobrá komunikace je klíč k tomu, po čem toužíme všichni, milovat a být milován. O svůj život se chceme dělit s někým, kdo nás má rád. I malá změna bude přínosem pro všechny členy rodiny.

Jana Šilhavá, napsáno pro týdeník Naše rodina 2006/6.

Štítky: komunikace, láska v manželství, naslouchání, slabosti, vztahy  
Sekce: Čas známosti | Povzbuzení   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články