Děti jsou dědici dlouhé cesty
24.7.2025
V roce 2025 se slaví Světový den prarodičů a seniorů 27. července a jeho téma zvolil ještě papež František: „Blaze tomu, kdo neztratil naději". Moto má podtrhnout důležitost naděje ve stáří a připomenout význam starší generace. Papež František ustanovil tento den v roce 2021 a slaví se v blízkosti liturgické památky svatých Jáchyma a Anny, Ježíšových prarodičů.
V dokumentu Amoris Laetitia najdeme inspirativní myšlenky, které motivují k oslavě a Dne prarodičů a k setkáním v širší rodině.
Život v širší rodině přináší štěstí
Malé rodinné jádro by se nemělo oddělovat od širší rodiny, k níž patří rodiče, tety a strýcové, sestřenice a bratranci a také sousedé. V této široké rodině mohou být takoví, kteří potřebují pomoc nebo aspoň společnost a projevy blízkosti anebo nesou těžké utrpení, které potřebuje útěchu. Individualismus naší doby někdy vede k tomu, že se člověk uzavře do jistoty maličkého hnízda a druhé vnímá jako rušivé nebezpečí. Ale toto odloučení nepřináší pokoj a štěstí, nýbrž zavírá srdce rodiny a obírá ji o šíři života. (AL čl. 187)
„Láskyplné propojení generací je zárukou budoucnosti a je zárukou vpravdě lidských dějin. Společnost dětí, které nectí své rodiče, je společnost beze cti […]. Je to společnost odsouzená k tomu, že ji bude tvořit bezcitná a chamtivá mládež.“ (AL čl. 189)
Staří lidé šli před námi toutéž cestou
Volání starého člověka, který se bojí zapomenutí a pohrdání najdeme v žalmu 71,9: „Nezavrhuj mě v čas stáří, neopouštěj mě, až ochabnou síly“. Je to výzva pro rodiny a komunity, protože „církev se nemůže a nechce přizpůsobovat mentalitě nesnášenlivosti a už vůbec ne nezájmu a opovrhování stářím… Staří lidé jsou muži a ženy, otcové a matky, kteří šli před námi toutéž cestou, žili v témže domě, bojovali náš každodenní boj za důstojný život.“ (AL čl. 191)
Staří lidé pomáhají pochopit „návaznost generací“ díky „charismatu spravovat trhliny“. Často jsou to prarodiče, kdo zajišťují předávání významných hodnot svým vnoučatům, a „mnoho lidí může potvrdit, že právě svým prarodičům vděčí za svoje uvedení do křesťanského života“. Jejich slova, něha nebo pouhá přítomnost pomáhá dětem poznávat, že dějiny nezačínají jimi, ale že jsou dědici dlouhé cesty a že je třeba respektovat zázemí, které nás předchází. Ti, kdo zpřetrhají tato pojítka s dějinami, budou jen těžko vytvářet stálé vztahy a přijímat, že nejsou pány reality. Proto „pozornost vůči starým lidem je charakteristickou známkou civilizace. Společnost se bude rozvíjet, pokud si bude umět vážit rozvahy a moudrosti starých lidí.“ (AL čl. 192)
Rodina, která má budoucnost, uchovává vzpomínky
Nepřítomnost dějinné paměti je závažným nedostatkem naší společnosti. Je to nezralá mentalita, kterou lze charakterizovat slovy „to už je za námi“. Poznávání minulých událostí a schopnost k nim zaujmout stanovisko je jediná možnost, jak budovat budoucnost, která bude mít smysl. Nelze vychovávat bez paměti: „Vzpomeňte si na minulé doby“ (Žid 10,32). Vyprávění starých lidí velmi prospívají dětem a mládeži, protože je spojují s dějinami vlastní rodiny i s dějinami bydliště a vlasti. Rodina, která si neváží prarodičů, kteří jsou živou pamětí, a nepečuje o ně, je rodina v rozpadu; zato rodina, která uchovává vzpomínky, je rodina s budoucností. Tudíž „společnost, v níž není místo pro staré lidi nebo jsou z ní vylučováni, protože působí problémy, v sobě nese virus smrti“, neboť „se odsekává od svých kořenů“. Fenomén současné osiřelosti ve smyslu diskontinuity, vykořenění a pádu jistot, které ovlivňují podobu života, je pro nás výzvou, abychom z našich rodin vytvářeli místo, kde děti mohou zapustit kořeny do země společných dějin. (AL čl. 193)
Papež František: Amoris Laetitia
Autor: František - papež | Štítky: naděje, paměť, prarodiče, rodina
Sekce: Povzbuzení | Texty papeže Františka | Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
