PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Než se dítě zeptá...

22.9.2016

Než se dítě zeptá... Předat dětem nejen skutky ale i slovy, že sexualita je krásný dar, stojí za námahu. Už v předškolním věku můžeme budovat základy, stačí překonat počáteční obavy a ostych.

Sexuální výchova je nedílnou součástí celkové výchovy. Často bývá chápána jako „sexuální poučení“. Poučení samo o sobě je ale jen malou, i když důležitou částí komplexní sexuální výchovy, ve které jde o to, jak vést děti k odpovědnému partnerství, manželství a rodičovství, jde o výchovu k sociálním vztahům mezi lidmi. Podle Dr. Matějčka probíhá sexuální výchova ve třech rovinách, a to v rovině vztahu, v rovině vzoru a v rovině poučení. Mohli bychom si tyto roviny představit jako pyramidu.

Citové vztahy a vzory

Citové vztahy tvoří nezbytnou základnu oné pomyslné pyramidy. Citlivost a citovost, s jakou se dítě setkává už od nejútlejšího věku se pravděpodobně promítne i v jeho pozdějším citovém a sexuálním životě. V rovině základních citových vztahů vždycky vychováváme i sexuálně, ačkoliv si to třeba vůbec neuvědomujeme. Stačí, když se sami chováme citově a citlivě.

Citová rovina vytváří přirozený základ pro rovinu sociální, rovinu vzoru. Dítě si vytváří svůj vztah k sexualitě nejen podle vlastních citových prožitků, ale také podle sociálních zkušeností, získaných ( naučených) ze svého okolí. Chování těch, k nimž jsou děti vázány silným citovým vztahem, je přímým a zvlášť působivým vzorem a příkladem k nápodobě. Záleží na tom, jak se tito lidé chovají „mužsky“ či „žensky“, jak se na sebe usmívají, jak si projevují přízeň a něžnost. Záleží i na tom, co v chování druhých schvalují, co kritizují, nad čím se pohoršují, i na tom, co v sexuálním chování dítěte rádi vidí a co ne, za co se má dítě stydět, o čem se doma smí mluvit a o čem ne… Je tedy výchovně dobré a žádoucí, když si rodiče vzájemně projevují svou mužskou a ženskou citovost. Je přirozené, když se před dětmi objímají, hladí, jeden druhému připravují něco milého. K sexuálnímu mužsko–ženskému chování patří i to, že si rodiče vzájemně pomáhají, že najdou příležitost někdy na něčem společně pracovat a když se pohádají, že se dovedou usmířit. V takové sexuální rodinné atmosféře se pak lépe daří i to, co představuje vrchol pyramidy – sexuální poučení, to jsou vědomosti, informace, znalosti.

Kdy přijít s poučením

Skutečnosti týkající se pohlavních rozdílů či narození dítěte jsou samozřejmou a přirozenou součástí světa, ve kterém se dítě pohybuje a snaží se mu porozumět. Proto pokud se děti ptají, je třeba jim od nejútlejšího dětství otevřeně a upřímně odpovídat. Co ale s dětmi, které se neptají? Dr.Šturma i Dr.Pšenička (autor knihy O sexuální výchově v rodině) shodně uvádějí, že by rodiče neměli čekat, až se dítě na určitý problém zeptá. Když dozrála vhodná doba, měli by sami aktivně rozhovor připravit. Vzbudit o něj zájem, podněcovat k otázkám. Uvádějí, že by dítě mělo dostat jednoduché a pravdivé vysvětlení dřív, než ho život přivede mimo jemu známý rámec rodiny. Na počátku školní docházky by již dítě mělo mít základní poznatky. Pokud je nemá, je vystavené tomu, že mnohému kolem sebe neporozumí. Je pravděpodobné, že bude chtít znát odpovědi na to, čemu nerozumí. Nezíská-li je v rodině, bude hledat jinde. Kdo ví, jaké pochybnosti a strach musejí děti překonávat, domýšlet se, kde co pochytávat i polopravdy. Snadno mohou získat zkreslenou představu. Děti do deseti let přijímají informace o sexu stejně jako informace o činnosti srdce nebo zažívacího ústrojí, nevnímají je s erotickým zabarvením.

Jak postupovat

Zpočátku stačí krátké klidné odpovědi, které zbavují nejistoty. Hlavně když děti poznají, že i o tomto tématu se doma otevřeně hovoří. Vysvětlení by mělo být pravdivé, upřímné, přiměřené chápavosti dítěte. Je dobré se na rozhovor předem připravit. Naučit se jak odpovědět, doplnit si informace. Není to žádná ostuda, na spoustu věcí se předem připravujeme. Existuje řada publikaci, ve kterých najdeme obrázky, výrazivo i formy rozhovorů úměrně věku dítěte. Důležité je povídat si na toto téma opakovaně. Nestačí povědět si všechno jednou pro vždy. Osvědčilo se nenápadně si ověřit, co si dítě zapamatovalo, a pak při další příležitosti vyprávět to samé. Dítě je meditativní tvor a chce opakovaně, hlouběji prožít všechno krásné, a proto mu můžete nabízet vaše příběhy – jak jste se seznámili, o vaší svatbě, jak se vaše děťátko narodilo. Měla by to být také krásná chvíle, třeba o dovolené nebo když slavíme narozeniny dítěte. Ve chvílích, kdy je nám spolu hezky, v krásné přírodě se nejen pěkně vzpomíná, ale i zasvěcuje do tajemství života. Stačí překonat počáteční ostych a obavy. Pak se tyto rozhovory stanou intimní chvilkou velké důvěry a otevřenosti.

Pro inspiraci
  • Joyeux, H.: Mami, jak přijde dítě na svět? Sexuální výchova od 4 do 10 let.(Portál, 1994)
  • Elliotová, M.: Jak ochránit své dítě. (Portál,1997)
  • Matějček, Z.: Co, kdy a jak ve výchově dětí. (Portál, 1996)
  • Pšenička, O.: Sexuální výchova v rodině. 2. vyd. (ATD Hradec Králové, 1995)
  • Smolíková, K. – Hajnová R.: Než se dítě zeptá…Program sexuální výchovy dětí předškolního věku. (Portál, 1997)

Jana Šilhavá, napsáno pro týdeník Naše rodina 2004/27.

 

Autor: Matějček, Zdeněk  |  Štítky: děti, partnerský vztah, sexualita, výchova  
Sekce: Rodina s dětmi | Sexualita v manželství   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články