Proč se vlastně tolik zlobíme?
28.8.2023
Jako rodiče trpíme utkvělou představou, jak by mělo všechno probíhat. Máme určité závazky, musíme například chodit včas do práce, ale i ideály, jak by měla vypadat „správná výchova“, a to nás zas a znovu přivádí do situace, kdy se neřídíme vztahy.
Většina z nás se odmalička učila obracet pozornost navenek, tedy zohledňovat, co by si o nás mohli pomyslet ostatní a co se od nás očekává. Mnohým z nás naháněli strach: „Když neuděláš to či ono, tak už s námi nemůžeš dělat tohle.“ Takže radši spolupracujeme, než abychom si zůstali věrní. Uvolněný přístup k životu trpí, protože jsme vyčerpaní péčí o druhé a záplavou požadavků, které se na nás hrnou. Potom říkáme a děláme věci, které bychom v uvolněnějším stavu nikdy neřekli ani neudělali. Nejsme v takové chvíli sami sebou a většinou je nám to potom líto
Naše očekávání a očekávání našich dětí se nekryjí
Jako lidé s mnoha vlastními pravidly, vysokými nároky často „víme“ jak by mělo všechno vypadat. Musíme se mít na pozoru, abychom svým vlastním metrem neměřili i ostatním a nevnucovali jim svá očekávání. Příliš často po dětech chceme, aby hned přestaly, hned přišly nebo všeho hned nechaly. Většinou by potřebovaly minuty, čas, který ani nestojí za řeč.
V okamžiku, kdy se jako rodič snažíme vytrhnout dítě ze hry, protože nutně někam potřebuje nebo protože za chvilku… musíme jít… V tom okamžiku začne bojovat a podle své povahy výzvu buď ignorují, nebo se jí postaví. A je to tak správné, jelikož hra, kterou bylo právě tak zaujaté, je v tomto okamžiku to jediné, co se počítá. Je úžasné, že se děti dokážou věnovat na sto procent jedné věci a plně se do ní zaberou! Naše očekávání jsou překážkou, která nám znesnadňuje setkávat se s dětmi na stejné úrovni.
Jaké potřeby má moje dítě
Místo, abychom vymýšleli: „Jak přimět své dítě, aby udělalo., co říkám, Položme si otázku: Jaké potřeby má moje dítě a jak je uspokojit?“
Když si položíme otázku, co děti potřebují, změníme své jednání. Změna perspektivy nám pomůže. Zjistíme, že stačí dětem dopřát čas, aby svou činnost ukončily. Nebo se s nimi předem společně připravit, třeba vybrat oblečení na druhý den. Když uznáme, že jsou pro dítě jeho pocity a činnost důležité, dodá mu to jistotu, že je v pořádku.
- Dítě má svým chováním a rozhodnutím v zásadě pravdu, protože k nim má vždy pádný důvod; ať už neuspokojenou potřebu nebo jiné téma, které se mu dere do vědomí. Jakmile se to vysvětlí, zmizí důvod takového chování. Naomi Aldort
Nic z toho, co naše děti dělají, nedělají proto, aby nás zlobily. Jsou od přírody zvídavé, společenské a chtějí samy od sebe spolupracovat – podle svého. A mají dar úplně se ponořit do přítomného okamžiku, naprosto se oddat hře a zapomenout na všechno kolem.
Recept pro rodiče neexistuje
Kdyby byla výchova jednoduchá a ve vztazích se dalo postupovat podle určitého receptu, který by fungoval u všech stejně, stačilo by jen znát kouzelnou průpovídku, vyslovit ji, mávnout hůlkou a hned by se všechno odvíjelo podle našich představ. Naštěstí jsou lidé rozdílní. Ve společném životě hrají roli různé povahy, záliby, silné stránky, názory, potřeby a podobně. Osvědčuje se počkat, naslouchat a respektovat.
Více se dočtete v knížce Daniely Gaigg a Lindy Syllaba: Výchova bez ponižování. 7 kroků k láskyplnému vztahu rodičů a dětí. Portál 2023.
Autoři: Gaigg, Daniela, Syllaba, Linda | Štítky: očekávání, potřeby, respekt, výchova
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
