Pofoukej mi bolístku
9.10.2025
Čím menší dítě, tím kratší přechod od radosti k žalosti. Obojí přitom prožívá mimořádně intenzivně. Výrazná je radost malého dítěte a neméně výrazný je i jeho smutek. Náš drobeček začne zničehonic úpěnlivě naříkat, že ho něco bolí – a zdá se, že je to něco strašného. A pak, dříve než si to stačíme uvědomit, náhle přestane. Je-li tomu tak, buďme rádi. Horší je, jde-li o něco vážnějšího.
Dětské bolesti – a zkoumání bolesti vůbec – se věnuje stále víc pozornosti. Profesor Charvát řekl: „Bolest vede člověka k lékaři a lékaře k diagnóze.“ Chtěl tím naznačit, že nemoc a bolest není jen něco zlého, ale do jisté míry je i pozitivním přínosem. Jak krásně by mohlo na světě být, kdyby nebylo nemoci. Ale ve skutečnosti stačí se jednou jedinkrát setkat s člověkem, který je k bolesti zcela necitlivý. Neví, co je to bolest, protože ho nikdy nic nebolelo. Ale to je vlastně velké neštěstí. Snadno se může stát, že neucítí rozžhavená kamna a vážně se popálí.
Bolest má svou kladnou úlohu v životě
Na to je dobré myslet, když nás něco bolí. Bolest nás upozorňuje, že něco není zcela v pořádku. Obrazně je to možné připodobnit podezřelým zvukům v autě. I ty se nám nelíbí. Lepší je, když auto jede pěkně tiše. Když to v něm začne různě škrkat, hrkat, pískat, chrastit, auto nám sděluje, že mu něco je. Když tomu začneme včas věnovat pozornost, může se mnohému předejít. Pokud si toho však nevšimneme, může se „bolest auta“ zhoršovat, až za městem zůstaneme stát a dál nepojede.
Nemoc nás upozorňuje, že někde v těle není něco v pořádku. Upozorňuje nás tím, že nás něco bolí. Není však bolest jako bolest. Podobně jako v autě poznáme podle různého druhu chrastění a drhnutí, kde asi co neklape a kam je nutné se podívat, může nás i celá řada kvalit bolesti a bolestivých příznaků vést k lepšímu pochopení, co se v tělíčku našeho děťátka děje.
Kde to bolí?
Podobně jako je v autě dobré se zaposlouchat do zvuku, který je nám podezřelý, a zjišťovat, kde to bouchá, je ještě důležitější snažit se u dítěte co nejpřesněji určit, kde asi je nejbolestivější místo. Malého obvykle zprvu bolí „všecko“. Po čase se však bolest „lokalizuje“ – usadí se na povrchu, jindy uvnitř, a někdy je to střídavé. Zjistíme-li to, usnadníme lékaři pátrání po dignóze. Zjistíme-li, kde to dítě asi bolí, vyplatí se kroužit nad bolavým místem prstem, opisovat kroužky či elipsy tak dlouho, až co nejpřesněji určíme střed bolesti. A to je třeba dělat ne jednou, ale několikrát, abychom zjistili, zda se bolestivé místo nemění.
Kdy to bolí?
Může to být „od rána do večera,“ „celou noc“, nebo jenom určitou dobu, například když něco sním, když se ohnu, když našlápnu. V nemocnicích, kde co nejpečlivěji sledují bolest, vedou tzv. „časový diagram“ bolesti. Pacient v něm zaznamenává, kdy – od kdy do kdy – to bolelo.
Kvalita bolesti
Cítíme bolest pichlavou či vystřelující, řezavou, kousavou, bolest působící sevření, bolest tupou, pálivou, jindy naopak mdlou a bezvýraznou. Někdy nás chytne a drží bez přestávky, jindy naopak pulzuje jako tikání hodin. Ani to ještě nevyčerpává celou škálu. Může plnit pacienta strachem a hrůzou, může být děsivá, krutá, ničící nebo naopak jen znepokojující, znepříjemňující život.
Intenzita bolesti
Nejen maminku, ale i lékaře by mělo zajímat, jak moc to bolí. Z tohoto hlediska může být bolest nepatrná, mírná, středně velká až zcela nesnesitelná. U dítěte musíme dát pozor. Snadno přehání, dělá z komára velblouda, jak víme. Ale v žádném případě bychom neměli jeho nářek podcenit. Pozorně bychom měli sledovat například bolesti bříška – nemusí to být jen větříčky, ale třeba i těžko rozpoznatelný zánět slepého střeva. Je dobré vědět, které bolesti jsou skutečně děsivé: mezi největší bolesti patří bolesti v zádech, v kloubech, bolesti zubů. U dětí je dobré se zeptat, zda to bolí víc než jiná nemoc, kterou dítě již zažilo – nechat ho srovnávat.
Strategické bolesti
Dítě velice rychle pochopí, že když ho něco bolí, všichni mu věnují pozornost. Rodiče si ho hned víc všímají. Školák pak ani do školy nemusí. Snadno se toho naučí využívat. Rodiče jsou pak ve vleku dětské vynalézavosti a vychytralosti. I to je třeba vypozorovat a s dítětem o tom otevřeně hovořit. Pomůže se mu hned dvakrát: jednak ho přestane bolet to, co zdánlivě mělo bolet, jednak se naučí nemanipulovat rodiči. Obojí má cenu.
Dr. Jaro Křivohlavý
Autor: Křivohlavý, Jaro | Štítky: bolest, děti, děti - předškolní, nemoc
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
