PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Zákonitosti přechozených vztahů

21.5.2018

Zákonitosti přechozených vztahů Jak se pozná přechozený vztah a co dělat, abychom vybudovali partnerský vztah na celý život? To jsou otázky, kterým se věnuje známý psycholog Jeroným Klimeš v rozhovorech, článcích i odborných publikacích. Jako nejlepší terapii propaguje prevenci, tj. včas se rozhodnout pro svatbu a založení rodiny.

Podle Jeronýma Klimeše se partnerský vztah skládá z několika zřetelně oddělených fází, které na sebe časově navazují. Jedná se o seznamování, chození a manželství. Chození je podle něj uzavřená perioda vztahu, která, ať dotyční chtějí nebo ne, skončí rozchodem, svatbou nebo dětmi.

Vztahy, které nevyústí v založení rodiny, nazývá známý psycholog polovztahy, o kterých podle jeho zkušeností platí, že jakmile dosáhnou stáří šesti let (+- dva roky), začnou se drolit. U někoho je to pravidelně po čtyřech letech, u jiného okolo šesti let, u daného člověka to bývá konstantní doba. V poradenské praxi najdeme mnoho párů, které zbytečně procházejí rozchodem ne proto, že by se ti dva k sobě nehodili, ale protože podcenili varovné známky přechození svého vztahu.

Příznaky přechození
  • Přitažlivé síly opadávají, posilují síly odpudivé. Vztah ztrácí kouzlo, nastupuje pocit prázdnoty – žijeme vedle sebe a ne spolu. Zapomíná se na zásadu: „Každý den si popovídat, každý den se vidět, každý den si na sebe sáhnout.“ Takže vzniká jev, který můžeme označit za praktické vdovství. To s sebou přináší touhu po jiném partnerovi.
  • Ztrácí se subjektivní jistota – „Je tento ten pravý? Nečeká na mě nějaká jiná, skutečně osudová láska? Nepřicházím díky tomuto vztahu o něco nadpozemsky krásného?“ Taková je rétorika přechozeného vztahu. Chybí motivace o něco usilovat, terapie bývá obtížná.
  • Mizejí důvody, proč být spolu. Objeví se otázka: „Proč jsem s ní(m)?“ Hodíme se k sobě?
  • Narůstá atraktivita jiných potenciálních partnerů. Tento příznak se objevuje i u jiných partnerských problémů. Konce přechozených vztahů provázejí zážitkové nevěry, které dotyční často popisují slovy: „Pálilo mě dobré bydlo.“
Jak poznat, jestli se k sobě hodíme a nemít přechozený vztah?

Pro zodpovězení otázky: „Hodíme se k sobě?“ stačí pohled na první dva roky vztahu. Výzkumy i zkušenosti ukazují, že problémy, které páry nedokážou zvládnout během prvních dvou let, se s nimi zpravidla vláčejí i nadále. Vztah se nerozpadá proto, že se k sobě nehodí, ale proto, že je přechozený!

Optimální období nereprodukčního vztahu se pohybuje někdy mezi prvním až třetím rokem – od vystřízlivění ze zamilovanosti až k počátečním příznakům přechození s nějakou rezervou na obou koncích. Lepší už to bude jen stěží, spíše naopak. Když polovztahy dospějí k přechození, mají výhledově špatnou prognózu.

Lidem na počátku produktivního věku můžeme doporučit:
  1. Jestliže Váš vztah klapal první dva roky, není žádný důvod odkládat sňatek a založení rodiny. Děti vztah zakonzervují, a tak pomohou zachovat dosavadní hezký vztah. Ukazuje se, že pravděpodobnost svatby je přibližně každé dva roky poloviční.
  2. Jestliže Váš vztah první dva roky neklapal, pak není žádný důvod předpokládat, že se to do budoucna zlepší. Je na místě očekávat, že tyto problémy budou vždy. Je třeba se rozhodnout – buď to vydržím, nebo se rozejdu. Lépe se rozejít hned, než čekat na zázračnou změnu. Další soužití na zkoušku už nemá cenu, vztah se jen přechodí, a pak se sám rozpadne tak jako tak. Pokud například partner celé první dva roky vylučuje možnost založení rodiny a pro vás je rodina prioritou, Jeroným Klimeš doporučuje vztah dále neprodlužovat. Byl by nerozum jej zakonzervovat dětmi.

Běžně se utěšujeme tím, že se nám vztah rozpadl, protože jsme neměli dostatečné vztahové zkušenosti. Data shromážděná Jeronýmem Klimešem paradoxně ukazují, že opak je pravdou: stabilita vztahu klesá se vztahovými zkušenostmi. Čím víc dlouhodobých vztahů má člověk za sebou, tím větší je pravděpodobnost, že další vztah bude kratší než předešlé. Důvodem jsou bolestné rozchody, které přehluší případný pozitivní vliv zkušeností. 

Jak předejít přechození?

Chceme-li vztah udržet a zestárnout spolu s partnerem, nemůžeme spoléhat jen na city nebo na nerozlučitelnost církevního sňatku. Podle Jeronýma Klimeše mají naději na budoucnost vztahy, které mají nějaký společný projekt. Někdy jsme svědky, že partneři spolu usilovně budují dům, nebo firmu a když projekt skončí, rozvedou se.

Nejpřirozenějším projektem, který pár může mít, jsou děti. Ale pokud je ve vztahu něco závažného (hulvátství, násilí, závislosti, chronické nevěry), tak to děti nezachrání. Vztahy se dětmi nelepí, ale konzervují, prohlašuje Jeroným Klimeš. Zároveň ale manželé, kteří spolu zůstali pouze kvůli dětem, se rozvádějí po jejich odchodu z domova, třeba po třiceti letech společného života.

Manželství jako společný projekt má stejnou pevnost jako reprodukční vztahy. Ukazuje se, že sňatek vůbec není formálním úředním úkonem, naopak je to osobní programová deklarace, že jsem připraven mnohé pro vztah obětovat. 

 U partnerských vztahů mají lidé pocit, že je to období absolutní svobody. To je falešná iluze. Lidská svoboda končí tam, kde začínají přírodní zákony. Ignorování zákonitostí okolo přechozeného vztahu má asi tolik logiky jako ignorování gravitace. Nejlepší a nejjednodušší způsob, jak zvládnout přechozený vztah je nenechat ho do této fáze dojít. Odkládání rodiny k hranici přechozeného vztahu je hazard, eventuálně to můžeme považovat za pasivní rozhodnutí obětovat vztah na oltář jiných životních priorit. Přechození vztahu totiž nevyléčí ani svatba, ani narození či početí dítěte.

Zdroj: Jeroným Klimeš: Křesťanství, vztahy a sex. Na útěku od sebe k tobě a od tebe k sobě.

Autor: Klimeš, Jeroným  |  Štítky: zevšednění, čas, děti, manželství, partnerský vztah, svatba  
Sekce: Povzbuzení | Čas známosti   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články