Mýtus všichni jsme stejní, ohrožuje stabilitu páru
7.3.2024
Šíření genderových teorií, které by nejraději vymazaly všechny rozdíly mezi pohlavími, převrací přirozený a univerzální princip jedinečnosti rodiny, tvořené mužem a ženou, kteří dávají život dětem. Maria Tereasa Zattoniová a Gilberto Gillino ve své knize Křehké vztahy hovoří o teoriích smývání rozdílů a vysvětlují jejich podstatu.
Genderové teorie mají tendenci konformisticky smývat rozdíly tvrzením „všichni jsme stejní“, přičemž být „stejný“ znamená mít rovná práva jednotlivce, povýšená na práva vyžadovaná, pro něž omezení („nedotknutelnost života a smrti“) představují překážku v uskutečňování vlastního štěstí, a proto je nutné je odstranit.
Nepřítelem ale nejsou samy „teorie smývání rozdílů“ – ale humus, živná půda, která je vytvořila a v níž se jim tak dobře daří. Daří se jim dokonce natolik, že se chlapečkům v mateřské škole zakazuje močit ve stoje, protože by to bylo „diskriminující“ pro jejich malé spolužačky!
Nicméně nemůžeme těmto teoriím upřít, že jim za leccos vděčíme: znovu objevujeme krásu mužství a ženství i nutnost zachovat heterosexuální dvojice jako posvátný základ rodiny.
Plán pro manželství
Ve světě i v církvi existuje naléhavá potřeba povolání k rozdílnosti. Kde jinde je člověk zván k tomu, aby byli dva „odlišní“ jedinci povolání nejen ke vzájemnému respektu a toleranci, ale i k cestě za tím, „stát se jedním tělem“? Papež Jan Pavel II. neúnavně opakoval, že původní vzor páru se má hledat v samotném Bohu. Že ono být „k jeho obrazu a podobě“ – výzva, která pár utváří v jeho bytí a která vychází z onoho „my“ („uděláme“) – je postaveno na rozdílnosti „jako muže a ženu je stvořil“. Tak jako na počátku v Nejsvětější Trojici existuje jednota v odlišnosti osob a odlišnost v jednotě. Je to vlastně takový plán pro manželství, v němž je rodina povolávána k tomu, aby se neslila v beztvarou hmotu, aby se nezredukovala do monotónni pseudojednoty.
Biblická antropologie radikálně popírá standardizaci stejnosti a genderovou ideologii: muž a žena, a to i ve fyziologii „manželského“ těla, jsou plně „autorizováni" k pohlavní odlišnosti. Jestliže on není skutečně mužem, nemůže se exponovat v lásce k ženě, a jestliže ona není skutečně ženou, nemůže se exponovat v lásce k muži. Zdálo by se, že je to nad slunce jasné, ale ve světě unisexu je nutné to vyslovit.
Mýtus „všichni jsme stejní“, kdy je jakákoliv odlišnost pohlaví zapovězena, skutečně ohrožuje stabilitu páru. V praxi se pak projeví: „Měl bys být jako já, měl bys fungovat jako já. Měl bys mě pochopit právě tím jediným způsobem, kterým myslím já – po mém. Když člověk druhého „absorbuje“ do svého Já, když mu vnucuje svou vůli, potřebu či očekávání, nenaučí se nic nového. V lepším případě zůstane tím, kým je se svým otrokem či otrokyní u nohou. A ještě osamělejší než dřív.
Předávání svých schopností
Stále častěji dovolujeme sami sobě „dělat si, co se mi zlíbí“, aniž bychom si všímali zorného úhlu toho druhého. Tedy „ženského“ nebo „mužského“ způsobu, jímž reaguje na různé situace. A to je zdrojem úžasu a obdivu nad tím, jak se ona chová jako žena a jak se on chová jako muž. Nejde jen o nějakou odlišnost, je to nepopiratelný rozdíl, který vychází – jak jsou křesťané přesvědčeni – z rozhodnutí Stvořitele: Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, stvořil je jako muže a ženu (Gn 1,27). Jestliže se manželé naučili ne se pouze vzájemně snášet, přivírat oči před konflikty, ale těšit se z odlišnosti druhého, ujišťovat se navzájem o její neochvějnosti, překonávat démony závisti a rivality, jak by nebyli příkladem, když „jeden druhému myjí nohy“?
Právě vzájemná odlišnost muže a ženy se stává prostorem, v němž si oba mohou pomáhat, předávat své schopnosti, být bezpečným přístavem nejen svým dětem, ale i svému okolí.
Podle Mariateresa Zattoniová, Gilberto Gillino: Křehké vztahy. Edice Familia. Karmelitánské nakladatelství,
Autoři: Gillino, Gilberto, Zattoniová, Mariateresa | Štítky: Boží plán, rozdílnost muže a ženy, růst
Sekce: Povzbuzení
| Tisk
| Poslat článek známému
