PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Sebestřednost je vysokou zdí, která brání lásce

30.7.2018

Sebestřednost je vysokou zdí, která brání lásce V dnešní době, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Přirovnání útoků na partnerskou dvojici k virům, není jen alibistickou metaforou. Mariateresa Zattoniová a Gilberto Gillino pomáhají identifikovat šest virů, které jsou produktem společenského prostředí, a ukazují, jaké postoje neboli antiviry je potřeba vyvíjet. Pramáti všech ostatních virů je sebestřednost.

Středem všeho je mé já

Virus číslo jedna – Středem všeho je mé Já – spočívá v absolutní soběstačnosti individuálního já jako principu a kritéria skutečnosti, zejména té citové. Zjednodušeně řečeno: „Co vyhovuje mně, to vyhovuje všem.“ Moje důvody, moje nároky, moje potřeby, moje problémy, moje obavy… určují samu podstatu páru či lépe jeho štěstí, např.: „Nejsme-li šťastni, co ještě děláme spolu?“

Cesta od Já k Ty a k My se zdánlivě jeví jako samozřejmá, jako vyjití ze sebe sama k setkání s druhým člověkem. Vinou psychologie jsme ale propadli iluzi, že Já je v centru, že je těžištěm, z něhož vše vychází a k němuž se vše vrací. Je-li já izolované, soběstačné, vystačí-li si samo, pak nás ušlechtilá předsevzetí i morální úsilí otevřít se druhému stojí nadlidské úsilí. Zdá se, že vrcholem altruismu je přestat se ohánět svými právy.

Cesta k antiviru

Já je vysokou zdí, která brání lásce, protože ji redukuje na úroveň citů a pomíjivosti. Neumí to totiž jinak. Není třeba zdůrazňovat, že úkol antiviru spočívá především v boření této mohutné hradby a také v neúnavném pátrání po jejích trhlinách, kudy by mohlo vstoupit Ty.

Přitom objev zrcadlových neuronů (1992) v oboru neurofyziologie ukazuje, že oním Já se můžeme stát natolik, nakolik jsme schopni se vztahovat k Ty. Tedy je možné, že vědomí sebe sama se rodí ze vztahu.

Antivirus nevznikne jen tak sám o sobě, ani působením jednotlivce či jednoho páru. Hledáme-li lék na sebestřednost, nemůžeme než se stávat pokornými. Je třeba, aby pár zaujímal správné místo v síti rodin, v okruhu přátel, v němž je možné, aby mi druhý mohl říci, jak mě vidí a já abych se zase mohl spolehnout na to, že jeho slova nejsou namířena proti mně. Někdy může být ku prospěchu psychoterapeutická pomoc. Musím začít naslouchat, neúnavně se ptát, zda jsem pochopil správně, jak k uším druhého doléhá to, co jsem řekl či udělal.

Lékem je zdravá závislost

V okamžiku, kdy se rozhoduji spojit svůj život s životem druhého, si také volím nebránit se před druhým, nejednat s ním, jako se svým nejhorším nepřítelem, nepodezřívat ho, že proti mně něco má. Zdravá závislost je volbou, která nám v kultuře, v níž jsme se naučili říkat „já, já“ a ještě jednou „já“, nevychází právě samovolně od srdce. Co spontánně umíme, je kontrolovat. Když říkáme já, jenom já vím, co je pro mne dobré, stavíme berlínskou zeď, kterou oponujeme druhému. Pokud objevíme zdravou závislost, budeme mít k dispozici opěrný systém, proti převaze já. Jinými slovy: to, co mi naservíruješ, je dobré. Ba co víc, nechám se druhým dokonce „utvářet“ a budu naslouchat jeho přáním, jako by to pro mě byl zákon života. Z tohoto divného antiviru vychází posvátný vztah: Co chceš ty, chci i já. Potom zjistím, že se nejedná o žádný masochismus. Naopak, tady koná láska, volající mým prostřednictvím. Antivirus není jen soukromým dobrem, není to pouhé mít se lépe pro jednotlivce či pár, působí dobro i dětem, sousedům, celému okolí, světu. Čím víc se rozšíří antivirus zdravé závislosti, tím víc se vzduch pročistí a bude se dýchat lépe nám všem.

 Zdroj: Mariateresa Zattoniová, Gilberto Gillino: Křehké vztahy. Edice Familia. Karmelitánské nakladatelství, 2018.

Autoři: Gillino, Gilberto, Zattoniová, Mariateresa  |  Štítky: láska, individualismus, obtíže v manželství, sobectví, společenství  
Sekce: Krize v manželství | Láska | Čas známosti   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články