PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Ach ty pocity!

4.3.2019

Ach ty pocity! Naše první mediační setkání s Helgou a Vaškem začalo dost neobvykle. Sotva stihl Vašek vyslovit: „S mojí ženou je to těžké…“ vpadla mu Helga do řeči a řekla: „S mým mužem je to těžké, pořád dělá, co nemá a naopak nedělá, co má.“ Rychle jsem tuto počínající hádku utnul. Řekl jsem: „Vidím, že tento váš příběh znáte oba dva dobře, ale já ho potřebuji poznat také. Abych mu porozuměl, musíte hovořit jeden po druhém.“

Oba dva souhlasili a tak jsem dal prostor Helze, aby mi řekla, co konkrétně Vašek udělal a neměl dělat. Helga odpověděla: „No, měla jsem takový menší výstup se sousedem. Máme totiž společný vjezd na pozemek a on zaparkoval auto tak, že jsem kolem něj nemohla bezpečně projet. A když jsem mu to šla říci, pronesl poznámku něco v duchu: „Blondýnka za volantem.“ A to se mne dotklo. Jezdím sice opatrně, ale blondýnka s IQ-tykve nejsem. Kdyby se tak raději pořádně podíval sám na sebe a svoji ženu, hulvát jeden. A když přišel Vašek domů, celé jsem mu to vyklopila. Vašek mne nenechal ani pořádně domluvit a již běžel vše řešit s naším sousedem. Říkala jsem mu, aby nikam nechodil, ale on se nedal zadržet. A když přišel, byl rozladěný a naštvaný, protože mu tentýž příběh popsal pan soused úplně jinak a mimo jiné řekl, že tam bylo tolik místa, že by tam projel i buldozer s radlicí. Oba dva jsme byli zklamaní a samozřejmě jsme se potom pořádně pohádali. Ještě z toho mám husí kůži po těle,“ dopověděla Helga svůj příběh.

Otočil jsem se na Vaška, abych se ujistil, že příběhu rozumí stejně jako Helga. A on dodal: „Ano, bylo to přesně tak. Po tom rozhovoru se sousedem jsem si připadal jako úplný idiot a nejraději bych se přestěhoval na konec světa. Já jsem na něj vyjel a výsledek znáte. Smál se mi do očí. Již nikdy nic takového nebudu řešit. Já vůl,“ dořekl Vašek a naštvaně loupnul očima po Helze.

„Zkusme se na tu situaci nyní podívat společně. A začnu od toho nejzákladnějšího. Co si myslíte Vašku, že Helga potřebovala, co očekávala?“ zeptal jsem se. Bylo ticho. „Já té situaci rozumím tak, že Helga potřebovala, abyste ji vyslechnul, abyste byl s ní. Aby si mohla ulevit a tak opustit své bolesti. Vždyť vám říkala, že nemáte nikam chodit. Tím, že jste tu situaci šel ihned řešit, jste všechno ještě více zamotal a zatížil dalšími emocemi, rozumím tomu správně?“ zeptal jsem se. A oba mlčky přikývli.

Nyní jsem se obrátil na Vaška s otázkou: „Co je s vaší ženou těžké?“

„No, když přijdu domů, pořád mluví a někdy se i hádá. A chce po mně, abych si s ní povídal, a když si povídám, tak stejně není spokojená. Chytne se nějakého slova a ne podstaty toho, o čem hovořím. A to slovo potom rozebíráme do nekonečna. Výsledkem bývá konflikt a promarněný čas. To potom odejdu a to je zase naštvaná, že se s ní nebavím a tak to je pořád dokola.“

Viděl jsem, že si Helga dělala poznámky a tak jsem ji dal prostor na popsanou situaci reagovat.

Řekla: „Ano, povídá si se mnou, ale vlastně nepovídá. Všechno rozebírá studeně a technicky. Kdybychom si povídali například o autu, řekl by mnoho informací o jeho motoru, barvě, vybavení. A vůbec by ho nenapadlo říci, že si s tím autem můžeme udělat romantický výlet jenom my dva. Když něco povídá, tak je to prostý popis a on, jakožto člověk - manžel, v tom příběhu téměř neúčinkuje.“

„A myslíte si, že kdyby do svého povídání Vašek vložil sám sebe i se svými pocity, že by to bylo lepší?“ zeptal jsem se.

„Nevím, asi ano, ale mohli bychom to zkusit,“ odpověděla Helga. Otočil jsem se na Vaška a zeptal jsem se: „Vašku, jaké znáte pocity?“

Bez zaváhání mi odpověděl: „Dobrý a špatný.“

„A to jsou všechny?“ reagoval jsem na jeho odpověď. Vašek mlčky přikývl. „Tak pokud byste souhlasil, dal bych vám malý domácí úkol, vezmete si například písmeno Z a do našeho příštího setkání si sepíšete všechny pocity, které na toto písmeno začínají.“

Naše další setkání opět začalo velmi neobvykle. Tentokrát sama od sebe zvesela začala Helga: „Pane Rosťo, musím se s vámi podělit o velikou změnu. Na druhý den po našem setkání, když Vašek přišel z práce domů, při popisování pocitů řekl: …mám pocit, že něco cítím…“ a začala se smát.

Rychle jsem na situaci reagoval: „Rozumím tomu dobře, že se Vašek snažil své pocity konečně vyjádřit?“

„Ano,“ odpověděla Helga.

„A jak jste tu Vaškovu ochotu vnímala?“ zeptal jsem se.

„Byla jsem za ni ráda,“ odpověděla Helga.

„A řekla jste mu to jak?“

„Nijak,“ odpověděla tentokrát dost překvapeně Helga. A dodala „Vašek to přeci musí vědět.“

„Nemusí a tipoval bych, že ani neví,“ a opustil jsem toto téma s tím, že bude asi užitečné se k němu vrátit.

„No a jak dopadl domácí úkol?“ zeptal jsem se Vaška.

„Nad očekávání skvěle, použil jsem k tomu i slovník, ale poslouchejte. Takže pro vyjádření pocitu od písmene „Z“ mohu říkat: jsem zklamaný, zkamenělý, zlostný, zpevněný, zarputilý, zavázaný, zvídavý, zraněný, zmatený, zoufalý, zapovězený a třeba i vzdálený,“ dodal Vašek a spokojeně se usmál.

Po chvíli si Helga vzala slovo a řekla: „Pane Rosťo, u nás doma nastala veliká změna. Vašek se se mnou již skoro nehádá a uraženě neodchází v půlce rozhovoru pryč. A já nevím proč.“

„Ano, Helga má pravdu, já už nemám takovou potřebu se hádat,“ řekl Vašek. „Tedy přesněji, nikdy jsem tu potřebu ani neměl. Při našich setkáních jsem konečně pochopil, že dobré vztahy nepřichází samy od sebe a že je potřeba pro ně něco udělat. A tak jsem udělal. Začal jsem číst a hledat. A mimo jiné jsem se dočetl, že pokud narazím na vleklý problém, se kterým neumím pohnout, je vhodné si popovídat o svých pocitech. Protože, pokud například prožíváte strach, problém sám o sobě nikdy nevyřešíte, dokud si tento pocit nepřiznáte a nebudete pracovat na jeho uzdravení. Teprve potom, můžete řešit i to ostatní. A skvěle to funguje. Pokud se při našich rozhovorech zvyšuje napětí, je to pro mne signál, že mám hledat emoce. Navíc já sám vím, co mám dělat a cítím se v tom bezpečně. A to přispívá k naší lepší komunikaci,“ shrnul své poznání Vašek.

Můžete se naučit:

  • Cíleně do společného povídání vkládejte vyjadřování pocitů.
  • Napište si vlastní seznam emocí a začněte je při rozhovoru s partnerem používat, klidně jako tahák na stole.
  • Nikdy partnerovy emoce nehodnoťte, to, co prožívá je vždy pravdivé, bez ohledu na okolnosti.
  • Pokud vás partner potěší nebo příjemně překvapí, sdělte mu, co to pro vás znamená.
  • Zkuste si skutečně naslouchat a v případě pochybnosti se ptejte, nepracujte s domněnkami.

Rostislav Macošek, vedoucí střediska Výzva, Centrum pro rodinu a sociální péči Ostrava, 2017

Autor: Macošek, Rostislav  |  Štítky: láska, obtíže v manželství, pocity, zkušenosti  
Sekce: Život v manželství   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články