Aby doma nebyla nuda
3.7.2025
V hudbě jsou tóny, které ladí a tóny, které jsou v disharmonii. Je možné se domnívat, že slovo „nuda“ a slovo „manželství“ patří do této druhé skupiny – jsou v disharmonii. A přece se setkáváme s lidmi, kteří si po skončení zaměstnání nejprve zajdou do hospody, protože „doma je to nuda“. Nudí se nejen muži, ale i ženy. „Pořád jen vařím, peru a uklízím, mám toho už dost, je to nuda,“ slyšíme z úst maminky tří dětí.
Proč dochází k nudě v manželství?
Nuda vzniká tam, kde se nic neděje. Přesněji tam, kde existuje stereotyp. Ale život je přece změna! Stojí zde proti sobě dvě varianty. Jedna podepřena schopností učit se. Ta nás vede k tomu, že stále zdokonalujeme a zkvalitňujeme to, co děláme, až dosáhneme nejvyšší možné úrovně. Dál již nelze nic zlepšovat, a tak to „děláme“ pořád stejně. Druhá varianta působí opačně. Neustále hledá něco nového, jiného. Dělat „to jinak“ – tak jsme to ještě nedělali. Chce vyzkoušet jiné cesty, jiné možnosti, jiné způsoby. To však bývá značně vysilující.
V manželství se může stát, že se z různých důvodů vracíme k tomu, co již známe, co máme zažito, co zvládáme bez obtíží. Děláme to stejně, téměř beze změn, a to vede k nudě. Proto se ve světě stále častěji organizují kurzy pro manžele. Setkávají se v nich manželské dvojice, které si navzájem povídají – jak to chodí u nás a jak to chodí u vás. Co my děláme a co vy děláte. Kurzy vedou zkušení psychologové a spolu s účastníky probírají podstatné otázky manželství – v teorii i praxi.
Mít pro co žít
Jedeme-li vlakem, lodí, letadlem, jedeme „někam“. Každý výlet je výletem „někam“. Někam směřuje. Má svůj cíl – k němu se blížíme. Když se na setkání na konci cíle cesty těšíme, žijeme v naději a tato naděje oživuje. Kdo žije v naději, ten se nenudí!
Když někam cestujeme, tak se prostě jenom „vezeme!. Nemusíme proto téměř nic udělat, abychom se blížili k cíli, a ono nás to k cíli doveze. V lidském životě je to jinak. Obvykle proto, abychom se k cíli blížili, musíme něco udělat. Příkladem může být stavba domu. Oba se na této stavbě podílejí. Oba musí přiložit ruku k dílu. Pracují a nuda zde nemá místo.
Stavba domu je příkladem cíle směrné činnosti. Má však jeden nedostatek – je dočasná. Mnohokrát se stane, že manželé dostaví dům a najednou nemají nic, co by je spojovalo na cestě životem. Proto je dobré vyhledávat cíle, které nás přesahují. Příkladem může být výchova dětí. O ty si děláme starosti celý život. Podobně je na tom každý, kdo cítí ve svém životě určité poslání. Nemáme zde na mysli zaměstnání. U poslání jde o víc. Jde doslova o to, aby se člověk cítil „volán“ to či ono dělat a dělat to dobře – bez ohledu co za to dostane. Takové volání může slyšet žena, která se věnuje dětem a rodině. Ten, kdo se cítí takto povolán, má o čem přemýšlet a o čem s druhými lidmi hovořit. Nenudí se. Nemá na to čas. S tím, co ho „volá“ je hodně práce.
Nuda v manželství se může zrodit i z toho, že se něco příliš dlouho táhne. Trvá to dlouho a konec je v nedohlednu. Stokrát nic umořilo osla, říká jedno naše přísloví a zde to nic má podobu pomalého tempa směrem k cíli. A to člověka unavuje a nudí.
Opačně je tomu tam, kde se přibližujeme k cíli se značnými obtížemi. Ti, kdo vychovávají děti, by mohli vyprávět o tom, jak na dlouhou chvíli nemají čas, jak by naopak potřebovali, aby den měl víc než 24 hodin – aby bylo více času na starosti i radosti.
Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. – známý český psycholog a spisovatel. Zabýval se psychologií zdraví, experimentální psychologií, logoterapií, pozitivní psychologií a problematikou manželského života. Napsal řadu populárně-vědeckých knih věnovaných tématům štěstí, stresu, stárnutí nebo odpuštění a jeho pozitivním vlivu na lidské zdraví.
Autor: Křivohlavý, Jaro | Štítky: krize v manželství, naděje, obtíže v manželství, zákonitosti v manželství
Sekce: Život v manželství | Čas známosti
| Tisk
| Poslat článek známému
