PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Manželská plodnost

25.7.2008

234. Rozhodnutí týkající se intervalu mezi jednotlivými porody i počtu dětí přísluší výhradně manželům.

Jde o jejich nezadatelné právo, které mají naplňovat před Bohem a přihlížet přitom k povinnostem, jež mají vůči sobě, vůči již narozeným dětem, rodině a společnosti. Zasahování veřejné moci do kompetence manželů, když jde o šíření odpovídajících informací a o přijímání vhodných měřítek z demografického hlediska, se musí odehrávat s respektem vůči osobám a svobodě párů. Tyto zásahy nikdy nesmějí nahrazovat rozhodování rodičů(srov. KKC 2372). Tím spíše to nesmějí dělat různé organizace pracující v této oblasti.
Mravně zavrženíhodné, jakožto útoky na důstojnost osoby a rodiny, jsou všechny programy ekonomické pomoci zaměřené na financování sterilizačních a antikoncepčních kampaní nebo podmiňování ekonomické pomoci podřízením se zmíněným kampaním. Řešení problémů spojených s demografickým růstem musí být hledáno s ohledem a současně respektem k sexuální morálce i sociální etice, přičemž je třeba podporovat větší spravedlnost a autentickou solidaritu, aby se všude respektovala důstojnost života, počínaje ekonomickými, společenskými a kulturními podmínkami.

235. Touha po otcovství a mateřství nedává žádné „právo na potomstvo“, jsou však evidentní práva toho, kdo se má narodit. Tomu je třeba zaručit co nejlepší podmínky, a to prostřednictvím stability rodiny založené na manželství a na vzájemném doplňování se osob otce a matky. (srov. KKC 2378) Rychlý rozvoj výzkumu a jeho aplikace ve sféře reprodukce klade nové a choulostivé otázky, které se týkají společnosti a norem regulujících lidské soužití.
Je třeba zdůraznit, že jsou mravně nepřijatelné všechny reprodukční techniky (jako dárcovství spermatu nebo vajíček, substituční mateřství, umělé heterologní oplodnění), které předpokládají užití dělohy nebo gamet jiných osob než manželského páru, čímž se porušuje právo potomka, aby se narodil z jednoho otce a z jedné matky, kteří jimi jsou jak z biologického, tak z právního hlediska. Nepřijatelné jsou rovněž ty reprodukční techniky, které oddělují úkon spojení manželů od úkonu plození užitím laboratorních technik, jako je homologní inseminace a umělé oplodnění, takže by dítě bylo spíše produktem technologie než přirozeným plodem lidského úkonu plného a naprostého vzájemného darování se manželů (srov. KKC 2376-2377). Vyloučení různých forem tak zvané asistované reprodukce, která nahrazuje manželský úkon, znamená respektování integrální důstojnosti lidské osoby jak u rodičů, tak u dětí, které rodiče chtějí zplodit. Na druhou stranu prostředky, které představují pomoc k manželskému úkonu nebo k dosažení jeho účinků, jsou dovolené. (Srov. KKC 2375)


Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří, 2008. Zveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství.

Štítky: dokumenty - církevní, Kompendium sociální nauky církve, plodnost, reprodukční techniky, sexualita  
Sekce: Kompendium sociální .. | Plodnost   |   Tisk   |   Poslat článek známému