PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Povzbuzení z Kány Galilejské

31.12.2018

Povzbuzení z Kány Galilejské Začátek roku je časem zastavení, nových předsevzetí a obnovení dobrých úmyslů. Děti se v rodině cítí bezpečně, pokud tam panuje ovzduší pravé a vzájemné lásky manželů. Proto stojí zato si znovu připomenout, co jsme si kdysi slíbili a že láska sama od sebe nehoří.

Slib patří k  lásce

V neděli po Vánocích slavíme svátek Svaté rodiny a manželé v ten den mají příležitost obnovit svůj manželský slib. Záznamů o tom, jak Josef s Marií žili svůj každodenní život, mnoho nemáme. Můžeme číst mezi řádky několika málo zmínek v evangeliu sv. Matouše a Lukáše. Je skutečností, že v jejich rodině vyrůstal Ježíš, pro někoho Boží syn, pro jiného významný prorok, v každém případě výjimečná osobnost. A tak je velmi pravděpodobné, že byl jejich domov naplněný společenstvím lásky a věrnosti. Na svatbě v Káně Galilejské byla Marie už sama a její upozornění, že „svatebčanům došlo víno“, se stalo impulzem k Ježíšovu prvnímu zázraku – proměnění vody ve víno.

Dnes je Kána Galilejská předměstím Nazareta a na místě, kde k události podle tradice došlo, stojí chrám Svaté rodiny. Směřují sem kroky mnohých poutníků a manželé zde mohou obnovit svůj manželský slib. Někteří to neberou na lehkou váhu ani po vnější stránce. Viděli jsme, jak se dámy ze Španělska ozdobily závojíčky a v ruce držely květiny. Jedna skupina střídala druhou. My jsme prožili obnovu slibů v intimitě kaple Zázraku. Slib, který jsme si před lety dali, je pro nás stále živou skutečností.

„Já … odevzdávám se tobě … a přijímám tě za manžela, slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh.“

Jsou to silná slova, která se během manželského života průběžně naplňují konkrétním obsahem, pro každý pár a pro každý den, jedinečným. Dnes se lidé často vstupu do manželství obávají, bojí se závazku. Ale pokud má mít manželství smysl a poskytovat ovzduší bezpečí nejen dětem, ale i partnerům, musí být postaveno na pevnějším základě a tím je manželský slib. Mohlo by se zdát, že se jedná o starou a překonanou tradici. Její význam však potvrzují poznatky z oblasti psychologie emocí. Prudká vášnivá láska vyprchá do tří let. Láska, aby zůstala živá, musí být sycena, vyživována. A právě slib je kromě intimity a vášně zdrojem plné lásky. Teprve, když na sebe vezmu závazek, můžu zakusit trojí rozměr lásky. Slib je závazek, který dávám především sám sobě. Jeho plnění není závislé na okolnostech a na tom, jak se chová ten druhý. Dobrovolný slavnostní slib velmi pomáhá překonávat obtíže.

Až se zima zeptá...

Při poslechu rozhlasové debaty o partnerských vztazích mě zaujalo konstatování moderátora: "Někdo zkrátka má radši dobrodružství a jiný dává přednost jistotě". Ani námitka, že děti by asi měly radši svého tátu a svoji mámu, nepomohla k náhledu, že není jedno, jak žijeme svoje vztahy. Přitom zkušenosti z ordinace rodinných terapeutů stále jasněji potvrzují, že to, v jakém rodinném prostředí děti vyrůstají, se projevuje nejrůznějšími symptomy nemocí a že klasický model: jeden otec a jedna matka je pro vývoj celé rodiny ten nejzdravější. Ten, kdo si jako svůj životní program zvolil manželskou lásku, se nemusí tolik bát samoty a stáří, protože i ve vztazích platí, že zima  se zeptá, co jsem dělal v létě...

Nevíme co všechno nám nový rok přinese a jaké situace budeme řešit. Podstatné je, že chceme žít tím, co jsme si slíbili. A tak jako v Káně Galilejské se nejlepší víno podávalo až na konec, můžeme doufat, že když do svých vztahů pozveme Krista, i ony mají naději na proměnu.

Jana Šilhavá, napsáno pro týdeník Naše rodina 2010/1.

Štítky: Kána Galilejská, nerozlučitelnost, slib, společenství života, vztahy  
Sekce: Povzbuzení | Věrnost   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články