PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Jak zacházet s nevěrou

27.6.2016

Jak zacházet s nevěrou Nevěra mužů i žen není dnes nic neobvyklého. Odhaduje se, že asi padesát procent provdaných a ženatých se během manželství dopustilo nevěry. Jestliže je výskyt nevěr a mimomanželských vztahů tak velký, měli bychom o tom otevřeně hovořit a zajímat se, co dělat, když se „to“ stane.

Většina manželů se v případě nevěry řídí zásadou: Zatloukat, zatloukat a zase zatloukat, která je připisována docentu Plzákovi. A tak zastírají, kličkují a lžou, až se hory zelenají. Když pravda vyjde na povrch, dochází k nejhorším vztahovým tragédiím – od nervového zhroucení přes fyzická napadení až k překotným rozchodům. Postižení a oklamaní se velice trápí.

Hodnota věrnosti

Věrnost je i dnes prožívaná jako něco podstatného a manželé i manželky o ni u svého druha velice stojí. Jestliže sdílím něco tak osobního jako sexuální intimitu jen se svým partnerem a s nikým jiným, pak to posiluje náš důvěrný vztah. Stává se z něj prostor, který je jen pro nás dva, je to místo, kam nikdo jiný nevstupuje ani nevstoupil. Partnerský vztah je tak mezi všemi vztahy jedinečný a to mu propůjčuje mimořádnou hodnotu.

Věrnost není nutně protikladem seberealizace, přestože znamená ochotu něčeho se zříci. Když se nám podaří soustředit všechnu sílu lásky na jediného člověka, může uzrát ve skutečné odevzdání. Tak hluboké lásky se obvykle nedá dosáhnout hned. Je třeba dlouhého, často klikatého vývoje, protože některých věcí se nevzdáváme snadno.

Nevěra zraňuje

Každý, kdo se chystá k nevěře by měl počítat s těžkým otřesem svého manželského vztahu. Když jeden z partnerů zahýbá, druhý zpravidla prožívá velké utrpení. Nevěrník by se měl ptát, jak by se cítil v situaci svého partnera. Někteří záletníci – častěji muži, ale i ženy – očekávají, nebo dokonce vyžadují od partnera toleranci, ale sami jsou pak zcela bez sebe, když jim partner udělá totéž. U žen je sexualita zpravidla spojena se vztahem silněji než u mužů. Ti mají častěji pocit, že mimomanželským vztahem ženám nic neberou. Ženy to prožívají jinak a tak nevěrný muž musí počítat s tím, že jeho žena bude tento krok vnímat jako závažný zásah do vztahu.

Nevěry se „dějí“ velmi často tehdy, když v manželství něco schází. Nevěrník si pořizuje to, čeho se mu nedostává. Mimomanželský vztah nemusí být strašlivým neštěstím ani koncem manželského vztahu. Terapeut Hans Jellouschek dokonce tvrdí: „Bylo to sice velmi obtížné a spousta věcí se musela rozmotat, ale v konečném důsledku byl mimomanželský vztah požehnáním, protože rozbil strnulou stavbu manželství a přinesl svěží vítr a nový život.“ Kdybychom nevěru jednostranně odsoudili, promarnili bychom velkou společnou šanci. Proto se nesmíme rozhodovat zbrkle.

Přiznání nebo tajemství

Nevěra není v žádném případě malichernost, ale vždycky záleží na tom, jak dlouho trvá a jaký má pro nevěrníka význam. Je rozdíl mezi jednorázovým erotickým dobrodružstvím a dlouhodobým mimomanželským vztahem. Když je mimomanželský vztah natolik silný, že se ho nevěrný partner nechce vzdát, pak by měl partnerovi všechno sdělit, i když to bude bolestné. Někteří se k nevěře přiznávají, protože mají špatné svědomí a rádi by slyšeli, jak partner říká: „Ale to přece není tak zlé!“ Dělají si z druhého matku nebo otce. Chtěli by se zbavit své dospělé zodpovědnosti. Problém by se měl otevřít vždy, když se z manželství vytrácí něco důležitého, protože jinak se připravíme o velkou šanci, která by mohla naše manželství znovu oživit.

V případě krátkodobého sblížení, není odpověď jednoznačná. Existují dobrá a špatná tajemství. Ta dobrá uchovávají a ochraňují něco důležitého ve vlastním srdci, aniž ubližují někomu jinému. Špatná tajemství působí na náš vztah ničivě, protože zatajují to, co partner nutně potřebuje vědět. Jedna žena řekla svému muži: „Jedno bys měl vědět: Když mi zahneš, tak mi to moc ublíží. Kdybys to ale přesto někdy z jakéhokoli důvodu udělal, tak bys měl nést celou odpovědnost sám… Buď tak hodný a nech si to pro sebe, nechci, abys mi o tom říkal!“

V každém případě platí, že nejlépe se trapným situacím a zlomeným srdcím vyhneme věrností.

Pro dobré řešení:

  • Nesmíme se topit ve vzájemných výčitkách a obviňování, nedostali bychom se k hlubším příčinám nevěry uvnitř našeho vztahu.
  • Potřebujeme čas, nějakou dobu nevyjasněnou situaci vydržet. Strategie „všechno nebo nic“ vztahy jen zhoršuje.
  • Měli bychom uvažovat o odborné pomoci a vyhledat poradnu, terapeutickou skupinu nebo párovou terapii.

Jana Šilhavá podle Hanse Jellouschka: Pravidla lásky, nakl. Portál, napsáno pro týdeník Naše rodina 2006/13..

Autor: Jellouschek, Hans  |  Štítky: komunikace, krize v manželství, nevěra, odpovědnost, věrnost  
Sekce: Krize v manželství | Věrnost   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články