PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Manželská láska (GS 49)

15.7.2008

Boží slovo mnohokrát vybízí snoubence a manžele, aby živili a rozvíjeli své zasnoubení čistou láskou a své manželství nerozdělenou láskou (srov. Gn 2,22-24; Př 5,18-20; 31,10-31; Tob 8,4-8; Pís 1,1-3; 2,16; 2,16; 4,16-5,1; 7,8-11; 1 Kor 7,3-6; Ef 5,25-33). I v naší době si mnozí lidé váží lásky mezi manželem a manželkou, projevované různými způsoby v souladu s dobrými mravy různých národů a dob.

Je to láska svrchovaně lidská, neboť ji dobrovolná náklonnost vede od jedné osoby k druhé osobě, a proto zahrnuje dobro celého člověka; je tudíž schopna dodat tělesným i duševním projevům zvláštní důstojnost a povýšit je na prvky a známky příznačné pro manželské přátelství. Pán ozdravil, zdokonalil a povýšil tuto lásku zvláštním darem své milosti a lásky. Taková láska, spojující lidské s božským, přivádí manžele k svobodnému vzájemnému darování, ověřovanému něžným citem i činem, a prostupuje celý jejich život; ba právě svým velkodušným projevováním se láska zdokonaluje a roste. Daleko tedy převyšuje pouhou sobecky pěstovanou erotickou přitažlivost, která velice rychle a uboze vyprchá.

Tato láska se jedinečně vyjadřuje a dovršuje v úkonu, který je manželství vlastní. Proto skutky, jimiž manželé dosahují důvěrného a čistého sjednocení, jsou čestné a důstojné; jsou-li prováděny způsobem hodným člověka, vyjadřují a prohlubují vzájemné darování, jímž jeden druhého radostně a vděčně obohacuje. Tato láska, upevněná vzájemným závazkem a hlavně posvěcená Kristovou svátostí, zůstává v příznivých i nepříznivých okolnostech tělem i srdcem nerozlučně věrná; každé cizoložství nebo rozvod jsou jí proto cizí. Jednota manželství, kterou Pán potvrdil, se také jasně projevuje stejnou osobní důstojností ženy i muže, kterou je třeba uznávat ve vzájemné a plné lásce. K vytrvalému vykonávání povinností tohoto křesťanského povolání je však zapotřebí neobyčejné ctnosti; proto manželé, milostí posilovaní k svatému životu, budou neúnavně pěstovat a modlitbou si vyprošovat neochvějnou lásku, velkodušnost a ducha oběti.

Pravá manželská láska se bude více cenit a vytvoří se o ní zdravé veřejné mínění, budou-li křesťanští manželé podávat vynikající svědectví věrnosti a souladu ve své lásce i v péči o výchovu svých dětí a budou-li mít účast na nezbytné kulturní, psychologické a sociální obnově ve prospěch manželství a rodiny. Mladé lidi je třeba vhodně a včas poučit - a to převážně už v rodině - o důstojnosti, úloze a praxi manželské lásky, aby nabyli úcty k čistotě a mohli v příhodném věku po čestně prožitém období zasnoubení vstoupit do manželství.


Gaudium et spes - Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě (GS), odstavec 49. Text podle Dokumenty II. vatikánského koncilu. Kostelní Vydří, 2002. Zveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství.  České texty všech dokumentů též na vatikánských stránkách.

Štítky: Druhý vatikánský koncil, Gaudium et spes, láska, manželé, sexualita, snoubenci  
Sekce: 2. vatikánský koncil | Láska   |   Tisk   |   Poslat článek známému