PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Důsledky manželské nevěry

5.9.2007

Důsledky manželské nevěry Kazatel Jaroslav Orawski a psychoterapeut Prokop Remeš spolu rozmlouvají o manželské problematice na základě starých a dobře známých příběhů. Cílem bylo překlenout rozdílnost kultury a postavit biblické postavy do dnešního světa. Třetí příběh je Davidův a jeho veliké viny. Romantické zamilování do cizí krásné ženy neskončilo chvilkovým sexem, jak si to královsky představoval, ale v záplavě intrik, lží, kamufláží, alkoholu, vraždou, smrtí vlastního dítěte s celoživotními následky v rodině.

Lidi, hlavně z církve, se na mě dívají skrz prsty. Zdá se jim, že jsem se po smrti dítěte otřepal příliš rychle. Asi bych se měl kvůli nim trápit celý život. Neustále mi připomínají, jak strašně jsem selhal. Mají pravdu. Jenomže to všechno je už definitivně pryč, za mnou a já musím žít dál. Přestože to, čeho jsem se dopustil, bylo tak otřesné, že kdyby nebylo Boží milosti a odpuštění, nemohl bych vůbec existovat. Přebral jsem svému příteli ženu, udělal jí dítě a ještě zapříčinil jeho smrt! Občas mě napadne, jestli si to všechno o milosti a odpuštění nenamlouvám, jestli to není v Bibli jenom vábnička, aby si člověk ulevil a nezbláznil se? Copak mám ještě právo na život a na štěstí? Jistěže, prožil jsem si peklo výčitek, ale copak mohou mé palčivé výčitky vyvážit tak hroznou vinu? Někteří by mě rádi viděli topit se bez radosti ve výčitkách do nejdelší smrti. Rádi varují před lacinou milostí. Já ale skutečně vzal milost vážně! Čert vem jejich názory, horší je, jak se mám vyrovnat s důsledky, které se na mě řítí, a já vím, že se jim nemůžu vyhnout? 

David podle 2Sam 11-12


Kazatel:

Žel, máme zde na zemi jen jeden život. Nemůžeme jej prožít nanečisto. Pokud zhřešíme, pak se někdy těžkým následkům hříchu ještě za našeho života nevyhneme. Díky Bohu, že se však můžeme postavit alespoň jejich následkům pro věčnost. Jak to můžeme udělat? Právě tak, jak to udělal David: Upřímným pokáním a prosbou o odpuštění u Boha: "Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování, zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mne od mého hříchu." (Ž 51,3n) Tak pokorně a poníženě se modlil poté, co si svůj hřích uvědomil díky odvážné službě proroka Nátana.

Důvěřuj, že Boží odpuštění platí, ať si lidé říkají cokoliv. Spolehni na jeho ujištění: "Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti." (1J 1,9) Písmo nás naopak varuje před tím myslet si, že můžeme životem projít s čistým štítem bez odpuštění. (1J 1,10) Ale nezapomeň, že na tvou prosbu o odpuštění čeká také tvoje manželka, stejně jako na důkaz změny tvého života. Pokud bys potřeboval, sám se za tebe u ní přimluvím.

Psychoterapeut:

Hodnotit chování Davida je velmi těžké. Na jedné straně může být zpochybňováno, že celou vinu nechal na Pána Boha, na druhé straně jsou lidé, kteří na Davidovi velmi oceňují jeho ohromnou vnitřní životní sílu. Byl v situaci, kdy po jeho provinění už nešlo naprosto nic dělat, nepropadl však depresi, která neměla řešení. Vzal život tak jak je, stalo se, stalo, musí jít dál. Cesta odpuštění je v každém případě cestou, jak se smířit s tím, že i já jsem tragicky zapleten do zla, že jsem slabý člověk právě tak, jako všichni lidé okolo mě.

Život s vinou a co s ní dělat, to je obrovská záhada a velmi individuální, těžká a dlouhodobá věc. Psychoterapeuticky se s tím moc dělat nedá, ale kupodivu ani víra někdy moc nepomáhá. Třeba lidé z vězení. Uvěřili po těžké vině, vyzpovídali se, vina je smyta, ale prožitek viny se stále vrací a vrací. Pravdou je, že nemůžeme nic udělat s minulostí, která se stala. Pomocí by snad mohlo být, abychom to nebyli my, kdo se dopustili viny. Jinými slovy, když se natolik obrátíme, změníme, že můžeme říci, to jsem nebyl já. Moje osobnost je jiná, jsem v situaci, že dnes bych jednal jinak. Tak by se mohl psychologicky vytvořit určitý odstup od viny.

Jiná cesta je taková, že prostředí odpuštění je nedělitelné. Buď člověk je v modu odpuštění, nebo není. Když nedokážu odpustit sobě, mohu jít alespoň cestou odpuštění druhým, i když oni o to nežádají. Ono se to pak zpětně přelévá k sebeodpuštění. Obráceně to působí podobně.

K tomu bych ještě dodal, že z psychologického hlediska odpuštění není věc jednobodová. Nelze něco odpustit a ostatní ne. Odpuštění je životní postoj. Modlíme se Otčenáš a často si neuvědomujeme, jak je to nebezpečné, neboť nelze oddělovat "odpusť nám naše viny" od "jako i my odpouštíme našim viníkům".

Původní text pro časopis Brána 2/2007, http://www.i-brana.cz, zveřejněn s laskavým svolením.

Autoři: Orawski, Jaroslav, Remeš, Prokop  |  Štítky: bible, David, hřích, nevěra, odpuštění  
Sekce: Manželství a Bible | Krize v manželství   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články