Vítejte na stránkách Manzelstvi.cz

Měli jsme doma malého plyšového medvídka, patřil k rodině. Dostal ho nejstarší syn, když mu bylo asi půl roku. Miloval ho. Chodil s ním spát, dával mu jíst, povídal si s ním. Podle toho taky medvídek vypadal. Po léta jsme ho vídali v dětském pokoji. Kraloval tam na čestném místě, a to nejen když už syn chodil do školy, ale i když chodil do gymnázia. Neschoval ho ani později – medvídek měl symbolickou hodnotu.

K čemu je to dobré? Co jim tím dáme? Na tyto a další otázky odpovídala PhDr. Ivana Bernardová, která stála u zrodu Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny v Praze. Učit děti hodnotám je dobré proto, aby byly v životě šťastné, aby dokázaly být samy se sebou spokojené, aby dokázaly být užitečné.

Jeden dřevorubec právě skončil práci. Poněvadž byl pátek, pozval svého kamaráda, ať k němu zajde domů na pivo. Když přišli domů, zůstal dřevorubec předtím, než vešel, chvíli tiše stát před jedním stromem v zahradě. Pohladil kmen a pak se oběma rukama dotýkal větví. Výraz v obličeji se mu úplně změnil.

Známá americká novinářka strávila nějaký čas ve škole pro trenéry zvířat. Přineslo jí to nečekaně i nový pohled na sebe, na život a prospělo to i jejímu manželství. Svoje poznatky nabízí s nadsázkou a s humorem.

Kdo se opovažuje dnes psát o smutku a stísněnosti? Kdo má odvahu začít s tématem, o kterém se ve slušné společnosti nemluví! Kdo nám chce vnášet škarohlídství a zamračenost do našeho rozevlátého pojetí života?

Dnešní děti, stejně jako za časů Dona Boska, ohrožují: nuda, strnulá nečinnost, odevzdaná lhostejnost, bezzásadová přizpůsobivost. Vnitřní prázdnota je často vyplňována iluzorními a nebezpečnými zážitky. Známý vychovatel a zastánce preventivního systému výchovy bojoval proti zahálce. Jeho školy a oratoře musely být „arzenálem“ nabídek a příležitostí k činnosti. Každé dítě má možnost stát se vysoce kreativním člověkem, pokud je mu dána příležitost tuto schopnost procvičovat a rozvíjet.