Zážitky mluví nejsrozumitelnější řečí
31.7.2025
Dětem toho můžeme napovídat až až, ale to, co prožijí – v citově výrazně zabarvených chvílích života – je nejnázornější a nejsrozumitelnější výpovědí. Platí to i pro dospělé. Když si máme na něco vzpomenout, kolikrát nám vytane na mysli právě okamžik silného citového zážitku – ať kladného, nebo záporného.
Klíčové okamžiky života
Pokud byste vzali čtvrtku papíru a chtěli na ni nakreslit svou čáru života, síla takových chvil se vám ve vzpomínce jasně ozřejmí: Na rovné nebo klikaté čáře života vyznačíte hvězdičkou okamžik narození a křížkem budoucí chvíli odchodu z tohoto světa. Pak uděláte ještě jedno znaménko, ležatý křížek. Jím vyznačíte na této časové ose, kde se právě nacházíte.
Poté zakreslete nad touto čarou života tři šipky směrem dolů a označte je znaménky -1, -2, -3. Podobně odzdola nahoru vedenou šipkou pod čarou života vyznačte tři časové okamžiky se znaménkem plus (+1,+2,+3). Tyto body jsou symbolem tří nejradostnějších okamžiků ve vašem životě a tří nejchmurnějších chvil. Vzpomeňte si na ně – budou pro vás mít klíčový význam. Potřebovali byste si o nich možná s někým popovídat.
Co my jako rodiče dovedeme dětem udělat
Jedna klientka dlouho váhala, než udělala u prvního mínusu příslušnou šipku a nakreslila ji hodně blízko hvězdičky. Pak na vyzvání začala o tom zážitku hovořit. Narodila se jako „nechtěné dítě“. Tatínek si kvůli ní musel maminku vzít. Chtěl dostudovat a místo toho musel občas hlídat malou. Učil se ke zkouškám a ona řvala. Udělal jí Sunar – a ona ho nechtěla. Nevěděl, že má alergii na mléko a že mléko prostě nesnáší. Nepochopil to, měl svou představu, že dítě musí jíst to, co mu dá. A malá vzdorovala. Zkouška z chemie přede dveřmi a holka řve. Vzal ji do koupelny a stříkal na ni studenou vodu. Křičela ještě víc. Ve víru zlosti ztratil soudnost, do vany napustil hodně vody, vzal křičící dítě a strčil mu hlavičku pod vodu: „Jestli nepřestaneš, utopím tě…“
Od té doby uteklo mnoho vody. Z holčičky se stala paní doktorka, tatínek zestárl. Moc toho v oboru neudělal, ona ano. Patří k nejlepším lékařkám. Je hubená a alergii na mléko má pořád. A v hloubi duše jí zůstala tahle vzpomínka. Při vyprávění plakala zoufalstvím, že jí otec nevěřil, že s ní necítil. Ten strach z utopení vlastním otcem v ní zůstal po léta. Ničil ji a drásal.
Když soustružník zkazí výrobek, vyhodí se do zmetků. Když však my – rodiče – něco zkazíme, v našich dětech to zůstává a chodí to po celý život s nimi. Kolik takových „minusů“ na čáře života jsme způsobili?!
Chvíle velkého štěstí
Otočme však raději stránku a podívejme se na ty zážitky, u nichž je „plus“. V práci s dětmi – a nejen s nimi, – s těmito radostnými zážitky začínám. Potěší to nejen je, ale i mne. A tak slyším vyprávět děti o tom, jak si s tatínkem dělaly na podzim draka a pouštěly ho, smály se při tom a k drakovi po provázku posílaly nahoru psaníčka. Když tatínek viděl, jakou mají radost, koupil naviják, který používají rybáři – ten byl pěkně drahý – a jejich drak vyletěl tak vysoko…“až nad mraky“. Silný zážitek přetrval v dětské duši a nesmyje ho ani řada negativních chvil, které též patří k životu.
Jindy slyším o tetě, která dítěti koupila okarínu. Co je to? – ptám se dítěte. Dozvídám se, že je to z hlíny, má to dírky jako flétna a fouká se do toho. A hraje to! A jak! Tenhle chlapec zřejmě má hudební sluch a miluje hudbu. Jinak by nebyl s to povídat čtvrt hodiny o tom, jak se s okarínou uchyloval na zahradě pod strom a zkoušel hrát a hrát…
Ještě jeden příběh. Copatá holčička – jako obrázek – dostala od jedné paní panenku. Ne ledajakou. Ta paní ji sama vyrobila – z ponožky udělala hlavičku, ušila šaty a z punčochy pak vznikly ruce a nohy. Vyprávěla dívence o té panence, naučila ji milovat. A holčička – dnes už dospělá paní – na tu chvíli vzpomíná jako na štěstí.
Dr. Jaro Křivohlavý
Štítky: emoce, radost, rodina, strach, výchova
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
