Když si uvědomíme, co nám doma chybělo, můžeme to změnit
1.5.2025
Za desítky let kněžské služby a se zkušeností s pastorací stovek rodin zaznamenal P. Vojtěch Kodet změnu v tom, jak lidé vnímají rodinu a vztahy. Z rodin se vytrácí otcovská role a autorita a to má své důsledky.
Už v knize Genesis se píše o tom, že Bůh člověka stvořil jako muže a ženu – jsme si rovni v lidství, ale žijeme ho rozdílným doplňujícím se způsobem. Zatímco muž je obvykle ve svém životě zaměřen na práci, řízení a kontakt se světem, dá se říct, že v tomto je obrazem Boha-Stvořitele a v rodině obrazem Krista-kněze, žena pro svoji roli matky je více zaměřena na děti, vztahy, něhu a pocit domova, dá se tedy říct, že je obrazem Ducha-Utěšitele. To vše se odráží i v oblasti tělesné, psychické a emoční. Přesto ale to podstatné je společné. Vše je utvořeno tak, abychom se vzájemně doplňovali a společně žili pro Boha a jeho království.
Rozdělení společenských rolí se mění, ale duchovní role je nadčasová
V Bibli je jasně postavené, že hlavou rodiny je muž, ale on je podřízen Kristu, jako je Kristus podřízen Bohu Otci. V rodině, kde třeba žena vydělává víc, je profesně úspěšná, je třeba oddělit živitelskou a kněžskou roli muže. Nejde o to, kdo nosí domů víc peněz, ale o to, kdo je duchovní hlavou rodiny. Žena může být muži ve všech oblastech velkou pomocí, ale nemůže převzít jeho duchovní kněžskou roli. Stejně tak jako on nemůže převzít roli mateřskou a pečovatelskou. I když je žádoucí, aby zase on v téhle oblasti své ženě pomáhal.
S kulturou jsou spjaty společenské role. Donedávna se říkalo, to je mužská nebo ženská práce. Ale třeba u nás doma se to nerozlišovalo. Práci dělal ten, kdo mohl a chtěl. Duchovní role není daná jen kulturou společnosti. Je to něco, co Bůh zamýšlel s podstatou lidských vztahů, manželství a rodiny. Muž střeží, chrání, podporuje život, volá k životu. Měl by být ve své rodině pastýřem, který vytváří bezpečné prostředí pro život a obětuje se pro ty, které mu Bůh svěřil. Měl by být knězem, který se přimlouvá za svoji rodinu a posvěcuje sám sebe, aby všichni ostatní byli posvěceni. Měl by být garantem toho, jak jsou věci v rodině nastaveny: toto je nejdůležitější, tohle méně a tohle je okrajové.
Nepřítomnost otcovské autority ovlivňuje společnost
Dnešní otcové často chápou rodinu jako důležitou, ale rezignovali na svou mužskou roli. Jsou takoví neuchopitelní, blátiví, neurčití. Proč tomu tak je, není snadné určit. Možná je to proto, že otcovská role a autorita se z nejrůznějších příčin z rodin vytrácí už po několik generací. Takže dnešní otcové obvykle už skutečnou otcovskou autoritu nezažili. Nerozumí své roli, nerozumí důležitosti hranic, které mají stanovovat. Jenže dítě, které nemá hranice, si připadá ztracené a nepřítomnost otcovské autority ovlivňuje pak celou společnost..
Co si z původní rodiny odneseme, je především v rovině nevědomí
Vyrosteme v nějakém způsobu žití vztahů, praktikování komunikace. Třeba odpouštět se nejlépe naučíme, když vidíme u svých rodičů, jak se dokážou vzájemně omluvit, prosit za odpuštění – tím nás k tomu vedou. Podle toho, jak se rodiče ke svým potomkům chovají a jak žijí, si pak děti vytvářejí svůj obraz Boha. V tom je velká odpovědnost rodičů.
Klíčové zkušenosti, které nám může poskytnout především rodina, jsou: vzájemně si pomoci, mít na sebe čas, brát se vážně, mít k sobě úctu, žít v pravdě a skromnosti. To všechno nasáváme z komunikace rodičů už od kojeneckého věku a teprve s přibývajícím rozumem si to racionalizujeme, verbalizujeme. Začneme si uvědomovat, že to, co máme doma, není samozřejmost.
Kolikrát u snoubenců, které připravuji na manželství, slyším: „Rodiče mého manžela jsou mi víc mámou a tátou než moji rodiče, protože u nás vztahy nefungovaly. Ale já to chci tak, jak to vidím u nich.“ Když si člověk uvědomí, co mu doma chybělo, může to změnit. Proto je tak důležité znát svůj rod, svoji rodinnou historii, abych měl jasno v tom, co chci a co nechci. Když tomu nechám volný průchod, tak často to, co jsem nenáviděl u rodičů, budu sám dělat ve své rodině.
Vojtěch Kodet / Jan Paulas: Bůh své bitvy neprohrává. Nakladatelství Katolický týdeník a Doron
Autor: Kodet, Vojtěch | Štítky: mateřství, otcovství, rodina
Sekce: Rodina s dětmi
| Tisk
| Poslat článek známému
