Rodinná pravidla, která se osvědčila
23.10.2025
Vnější pozorovatel vnímá ve způsobu manželského soužití určitou pravidelnost. Řád se může projevit v rozdělení pravomocí a povinností mezi muže a ženu. Projevuje se i v tom, jak se navzájem vítáme či loučíme, jak spolu mluvíme, jak se k sobě chováme beze slov – pohledy, doteky, přiblížením, oddálením. Nejde o to, zda je lepší příliš velké či malé množství pravidel manželského života, ale co se ukazuje jako dobré.
Jsou rodiny, kde je takových „regulí“ příliš mnoho. Všechno je podchyceno, svázáno pravidly a nezbývá téměř žádný prostor k volnému projevu. Na druhé straně jsou rodiny, kde je základní regulí „ne-řád“: manželé nejsou s to se na ničem sjednotit. Všechno dělají jakoby „na zkoušku“. Ještě po letech soužití se dohadují, jak dělat to či ono, a výsledkem je nejistota, nervozita a zmatek. Klidně pak řeknou o své rodině: „Víte, my jsme zmatkáři.“ Naneštěstí mají pravdu – i když si myslí, že takové zmatkaření je výrazem svobody a fantazie a že je lepší než ustálený pořádek.
Obojí v přehnané podobě nevede tam, kam bychom se chtěli dostat. Důležitější je „která pravidla ano“ a naopak, „která pravidla ne“. Co se ukazuje jako dobrý rodinný či manželský řád?
Projevování respektu a úcty
Sem patří dávání přednosti při vstupu do místnosti i při nastupování do auta, ale i při jiných příležitostech. Muž dává přednost ženě (vlastní ženě!) a tím jí projevuje úctu. Žena hovoří s úctou o svém manželovi! S tím není v rozporu a není pokrytectvím, když ho mezi čtyřma očima, kde to cizí uši neslyší, láskyplně upozorní na nedostatky. Každou výtku by si ale měla předem dobře promyslet, aby jí muže neranila a v dobrém úmyslu nevyvolala hádku. Nikdo nemáme vyčítání rád.
Vidění kladů
Není dobrým zvykem druhého jenom kritizovat. Komu by se žilo dobře v takovém prostředí? Proto k žádoucím regulím manželského života patří vidění kladů na tom druhém. Vzpomínám si na ženu, která si do poradny přinesla tlustou knihu zápisů všech možných chyb a prohřešků svého manžela. Povoláním byla účetní a „hříchy“ manžela registrovala s profesionalitou sobě vlastní. Poprosil jsem ji, aby knihu obrátila a z druhé strany, kde bylo dosud prázdno, psala manželovy dobré charakteristiky a projevy. Měla je nejen psát, ale též je dávat svému muži najevo. Podobně se měl chovat i manžel. Říci ženě, že je hezky upravená, když hezky upravená je. Poděkovat, že dobře uvařila. Podobně by měla žena manželovi poděkovat, když třeba spraví rozbitý kohoutek, nebo zryje záhon, aby si na něm mohla vysadit růže.
Neprat staré prádlo
Nejde ovšem o „velké prádlo“, ale o neustálé vytahování věcí dávno minulých, toho, co se kdysi stalo a bylo druhému nepříjemné. Regule, pomáhající manželství v naději na přežití zní: „Jednou důkladně probrat, co se stalo, a poté o tom již nemluvit. Odpustit. Zapomenout. Obrazně hodit do studny. Je děsivé, když se jeden z dvojice po léta, ba desetiletí stále vrací k tomu, co jsi tenkrát udělal, vzpomínáš?!“
Třikrát minus
Nejde o matematiku, ani o známku ze školy. Jde o výsledek intimních rozhovorů. O tom, co mi na tobě vadí, co mě dráždí, co se mi nelíbí a překáží mi. Samozřejmě, že toho může být víc. Vybrat se mají jen tři body – tři nejdůležitější věci, které mi nejvíc vadí. To, co bych si přál, co bych si přála, aby se v jednání partnera či partnerky změnilo. Můžeme to pro přesnost formulovat i písemně – jako zápis usnesení manželské poradny, a pak kontrolovat.
Pět ku dvěma
Podobně jako v jednání s dětmi, platí tento poměr mezi kladnými a zápornými projevy i pro vzájemný vztah mezi manželi. Kladných musí být víc než záporných. V řeči sociální psychologie: evalvací musí být víc než dvojnásobek devalvací. V jednání s druhými lidmi může jít o snižování hodnoty druhého – činem, slovem ale třeba jen pohledem! Toho bychom se měli vyvarovat. Snadné to není. Kolikrát se raději zlobíme na druhého než – jak bychom správně měli – na sebe!
Potřebuji tě a ty potřebuješ mě
Pro vzájemné soužití je dobré si neustále připomínat vzájemnou závislost (opravdu vzájemnou) a „kooperaci“ – spolupráci. Právě ta je nejcharakterističtějším znakem přátelství a dobrého manželství. Je proto dobré dávat si najevo, že tě potřebuji, že jsem rád, že tě mám, že se na tebe mohu spolehnout, že mám komu důvěřovat. Na druhé straně pak i občas druhému připomenout, „že beze mě by ti nebylo dobře.“ Řekne-li se to s úsměvem a s určitou dávkou šelmovství, nemusí to znít namyšleně.
Tři přání
Jiným výsledkem „intimních porad“ na procházkách manželů jsou tři přání – z mé a tvé strany. I ta je možné formulovat písemně, abychom je měli neustále na očích a věděli – my muži, co od nás žena chce, a ženy, co si my, muži, přejeme. Tato přání se mohou v průběhu času měnit. Proto je dobré občas je dát na program intimních manželských rozhovorů.
Řádů manželského soužití může být víc. Je dobré zavést do života rodiny taky řád duchovního života. Chvíle poděkování, modliteb, anebo jen prosté pravidlo „slunce ať nezapadá nad vaším hněvem“. To znamená: hněváte-li se, nehněvejte se příliš dlouho. Rozhodně ne déle než skončí den. Sejděte se, navzájem se omluvte a jeden druhého poproste za odpuštění. Je přece jasné, že se máte rádi a to, co vás rozhněvalo, nebylo z nelásky, ale z neudržení sebekázně. Pak můžete prožít večer v oboustranné radosti.
Dr. Jaro Křivohlavý
Autor: Křivohlavý, Jaro | Štítky: manželské soužití, pravidla, rituály, řád
Sekce: Povzbuzení | Čas známosti
| Tisk
| Poslat článek známému
