PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Manželství jako vzájemná služba

4.6.2018

Manželství jako vzájemná služba Provokativní příměr manželství k vzájemnému otroctví použil známý psycholog Jeroným Klimeš v knize věnované křesťanství a partnerským vztahům. Využil revolučního převrácení konotace slova otrok. Běžně je to přirovnání hanlivé, avšak v křesťanství hrdé: Kdo z vás chce být největší, ať je otrokem všech.

Muž a žena se stanou jedním organismem

Ježíš o sobě říká, že nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a položil život za své ovce (Mt 20,28). Ke stejnému služebnému nasazení vybízí sv. Pavel muže – aby milovali své ženy tak, jako Kristus miloval svou církev. To neuvěřitelně zvětšuje akceschopnost manželství jako svazku či reprodukční jednotky, neboť je tím formováno do kvazi jednolitého celku – podobně jako játra s plícemi a dalšími orgány nerozlučně tvoří jedince. Právě proto Bible definuje manželství čistě biologicky jako tělo – živé těleso, organismus či metaorganismus. Všimněte si, že tu není řeč o nějaké právnické struktuře, jako je například smlouva. Bible argumentuje ryze biologicky: Ti dva se stanou jedním organismem.

Vliv křesťanského manželství na reprodukci je citelný a statisticky měřitelný. Takovému pojetí odpovídá i svatební formule: Já…, odevzdávám se tobě, …, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu dobré i zlé až do smrti. Odevzdat někoho někomu je pozůstatek otrokářského zřízení. V žádném novodobém právu se lidské osoby nikomu neodevzdávají. Podobně sousloví – přijímám tě za manželku – až příliš připomíná ve starověku a středověku tak běžné přijetí někoho za svého pána.

Připomeňme, že i římské právo definovalo manželství jako „ius in corpus alterius“ čili právo na tělo / organismus druhého. S nadsázkou řečeno – manželka má právo použít tělo svého muže, když potřebuje donést zelí ze sklepa, a samozřejmě i naopak.

Vědomě půjdu udělat potřebnou práci, kterou dobrovolně nikdo neudělá

Vzájemné otroctví manželů, nebo chcete-li vzájemná služba, rovněž efektivně kompenzuje přirozený lidský sklon kralovat – králem by chtěl být každý, ale králů je třeba málo. Jeden? Naproti tomu vždy je a bude hodně práce, kterou nikdo dělat nechce, a přesto je třeba, aby ji někdo udělal. Otroků je málo. Jeden? Naproti tomu vždy je a bude hodně práce, kterou nikdo dělat nechce, a přesto je třeba, aby ji někdo udělal. Otroků je proto trvalý nedostatek. Dobrovolné nasazení v otrocké roli fakticky znamená, že vědomě půjdu udělat tu potřebnou práci, kterou nikdo dobrovolně neudělá.

Například v sobotu ráno se dítě probudí dříve než rodiče. Partneři přirozeně mají sklony k soutěžení – ať vstane ten druhý. Většinou to vzdá žena, anebo se dítěti pustí televize. V křesťanském manželství je vztyčený prst i pro muže – miluj ženu jako své tělo, tak jako Kristus miloval svou církev a sloužil jí i za cenu svého života. Křesťansky uvažující muž tedy vstává, aby nemusela vstát žena, ačkoliv ani jemu se vůbec nechce. Takto se v praktickém životě projevuje manželství jako jedno tělo, takto křesťanství zvyšuje frustrační toleranci a evoluční fitness dané rodiny coby reprodukční jednotky.

Jsem připravený fungovat i v neoptimálních podmínkách

Manželským slibem se tedy snoubenci přihlašují k tomu, že jsou vědomě a s plným nasazením připraveni snášet nejen to příjemné, co život přinese, ale i to nepředvídatelné, nepříjemné a bolestné. Právě tuto schopnost a ochotu křesťanů optimálně fungovat v neoptimálních podmínkách navzdory nepříjemným prožitkům, označuje psychologie za frustrační toleranci, v teologii pro totéž používáme termín cesta kříže.

Samozřejmě najdeme i tzv. křesťany, kteří takto neuvažují, a stejně tak nevěřící, kteří k podobným zásadám dospěli nezávisle. Právě proto Ježíš říká: Ne každý, kdo mi říká pane, vejde do nebeského království. Vejde tam jen ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Není až tak důležité ústy vyznávat evoluci či křesťanství, je třeba se křesťansky a evolučně chovat. Když se o to pokusíme, zjistíme, že mezi evolucí a křesťanstvím nejsou zásadnější rozpory.

Jeroným Klimeš: Křesťanství, vztahy a sex. Na útěku od sebe k tobě a od tebe k sobě. Novela Bohemica 2016. 

 

Autor: Klimeš, Jeroným  |  Štítky: láska v manželství, manželství, služba, tělo, vydanost  
Sekce: Život v manželství | Povzbuzení   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články