Duch modlitby umí zastavit čas

16.10.2023

Duch modlitby umí zastavit čas „Měl bych se víc modlit, chtěl bych, ale nedostává se mi času, nestíhám,…“ Papež František se v jedné ze svých katechezí zamýšlí právě nad tímto stále se opakujícím nářkem křesťanů. Ano, čas je vzácný pro každého a čas rodiny je komplikovaný, ustaraný a naplněný nadmíru. Kdo má rodinu, brzy se naučí řešit rovnici, kterou nedovedou vyřešit ani velcí matematikové. Den jakoby obsahoval ne 24 ale 48 hodin. Maminky a tatínkové dobře vědí, o čem je řeč. V rodině je hodně práce.

Jak přemýšlíme o Bohu

Na druhou stranu je ale namístě položit si otázku: Jak vlastně k Bohu přistupujeme? Věříme v něho celým srdcem, doufáme, že nám v našich těžkostech pomůže, děkujeme, když cítíme vděčnost. To vše je správné. Ale máme také Pána trochu rádi? Dojme nás, udiví anebo rozněžní nás pomyšlení na něj? Umíme jej vidět i v každodenních drobnostech našeho života? Papež zdůrazňuje, že duch modlitby přebývá tady a teď a nikdy odtud nemizí. Dovedeme přemýšlet o Bohu jako o pohlazení, které nás udržuje při životě a kterému nic nepředchází? Od kterého nás nic ani smrt nemůže odloučit? Nebo o Něm přemýšlíme jako o velké Bytosti, Všemohoucím, který vše stvořil, Soudci, který každý skutek kontroluje? I tato slova platí a nabývají plného významu, pokud je pro nás Bůh citem všech našich citů. Můžeme sice násobit svoje slova „jako pohané“, říká Ježíš anebo vystavovat na odiv svoje obřady „jako farizeové“. Ale bez srdce citlivého a vřelého nejsme „napojeni na Zdroj“.

Modlitba pramení z naslouchání

Srdce naplněné citem k Bohu učiní i z bezeslovné myšlenky modlitbu, stejně tak úžas nad krásou stvoření či lidského výtvoru, úsměv od srdce k srdci, který nás propojí vzájemnou radostí, melodie, která nás uchvátí nebo pohled na nekonečný obzor z vysoké hory,…to už je na nás. Duch svatý má svůj zvláštní způsob, jak v našich srdcích volat „Abba – Otče“ se stejnou spontaneitou a něhou jakou říkáme „tati“, „mami“. Modlitba pramení z naslouchání Ježíši, z důvěrného kontaktu se Slovem Božím. Žijeme tuto důvěru v naší rodině?

I malá chvíle umí proměnit čas

Duch modlitby navrací čas opět Bohu, uniká obsesi života, kterému se stále nedostává času, i drobné chvíle zastavení či krátké modlitby umí vnést pokoj a radost do našeho srdce, přinést nečekané dary. Ježíš přichází mezi nás, jako přicházel do rodiny Marty, Marie a Lazara. I Marta se nakonec pochopila, že práce, ač důležitá, není vším. Maminky a tatínkové, učte své děti modlitbě, bdělosti i vnímavosti v blízkosti Boží, učte je lásce i znamení kříže, který tak krásně symbolicky propojuje mysl a srdce s horizontem já a ty v Něm.

Papež František: Rodina a modlitba, katecheze na generální audienci.Rádio Vaticana (radiovaticana.cz)

(rk)

Štítky: čas, důvěra, modlitba, naslouchání  
Sekce: Manželská spiritualita | Texty papeže Františka | Povzbuzení   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články