PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Mýtus: Nechci se rozvést, a tak musím všechno vydržet

25.2.2019

Mýtus: Nechci se rozvést, a tak musím všechno vydržet Domácí násilí se stává součástí života v nemálo rodinách. Proto je dobré upozornit na mýtus, který je velmi rozšířený: Jakmile vyhledám pomoc, znamená to automaticky také rozvod. Dobrou zprávou je, že násilí je možné zastavit a čím dřív začneme situaci řešit, je větší naděje na zachování vztahu.

Jak zacházíme se svým hněvem

Téma násilí ve vztazích je velmi široké a obsáhlé. Souvisí se zvládáním vlastní agrese, hněvu, který sám o sobě není špatný. Jedná se o signál, který nám ukazuje, že nás někdo ohrozil. Díky hněvu si můžeme uvědomit, co potřebujeme. Dává nám energii a vede k vymezování hranic.

Dobrým způsobem zvládání vlastní agrese je otevřená komunikace, kdy je potřeba mluvit s přiznanými emocemi o tom, co prožívám: „Když ty děláš, já se cítím…“.

Naši agresi brzdí prosociální pocity jako je soucit, ochota pomoci, úcta – jde nám o vztah. Proto je potřeba brzdit agresi, ale přiměřeně, protože skrze konflikty vztahy rostou! Když se k agresi nepřiznáme, sklouzneme buď do autoagrese, nebo do agrese pasivní… Jízlivost je skrytá agrese, která velmi ubližuje. Když druhý nekomunikuje – jsme bezmocní, nemluvení je pasivní agresí…

S hněvem a se svojí silou se musíme naučit zacházet. Hodně záleží na tom, jak se s hněvem zacházelo u nás doma a co je vlastní naší kultuře, například na Ukrajině se říká: Dokud bije – miluje! Dobrou zprávou je, že existují programy, kde se jednotlivci i páry mohou naučit zvládat vlastní agresi tak, aby sloužila a neničila, viz www.nasilivevztazich.cz.

Kdo je oběť a kdo agresor

Někdy je těžké rozlišit, kdo je agresorem a kdo obětí. Často bývá partnerské násilí vzájemné, jestliže partneři reagují na konfliktní situaci střídavým bojem. Pokud se ve vztahu střídá boj o moc, je dobré vyhledat odbornou pomoc. Zvládat svůj hněv a agresivitu je možné se naučit.

Domácím násilím není spor, jednorázový incident, ani vzájemné potyčky mezi partnery. U domácího násilí jsou pozice neměnné, jedná se o způsob chování mezi blízkými lidmi, kdy jeden z nich uplatňuje moc a kontrolu nad tím, co dělá druhý. Takové násilí je pak v rodině stále přítomné v různých formách.

Nejviditelnější je fyzické násilí, které s sebou nese riziko poškození zdraví a v extrémních případech i ohrožení života. Psychické násilí je obtížně dokazatelné, protože na první pohled není zřejmé. Zahrnuje soustavné ponižování, hrubé nadávání, urážení, zesměšňování, vyhrožování, zastrašování, snižování osobních kvalit, znevažování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, vzbuzování pocitů viny…

Neexistuje pouze jediný typ násilné osoby. Jde o osoby různého vzdělání a sociálního postavení. Rizikovými faktory jsou jednak osobní dispozice tj. vrozené či získané sklony k tomu stát se buď násilným člověkem, nebo ohroženým jedincem. Ten, kdo byl v dětství sám vystaven násilí mezi svými rodiči, často nevědomě přenáší tento způsob chování do své vlastní rodiny. Krizové situace jako ztráta zaměstnání, problémy s bydlením nebo dluhy mohou domácí násilí zhoršovat. Silný vliv na vznik domácího násilí mají také závislosti.

V čem je domácí násilí nebezpečné

Přirozenou reakcí ohrožené osoby je snaha si zvyknout a adaptovat se. Ale to situaci jen zhoršuje. Domácí násilí samo od sebe neskončí, má tendenci se zhoršovat. Zasazuje hluboké rány do sebeúcty a sebedůvěry. Vytváří pocit naprosté bezmoci. Narušuje nejdříve lidskou důstojnost, pak zdraví a nakonec může jít i o život.

Velmi negativně ovlivňuje psychický vývoj dětí. Ty jsou domácím násilím zasaženy vždy, i když nejsou přímo svědky násilných incidentů. Dítě je nucené se násilí přizpůsobovat, omlouvat násilné chování, často je využíváno jako prostředník. Velmi často cítí vinu za to, co se doma děje, má strach o oběť i o sebe, cítí se bezmocné, neumí se bránit. Pociťuje k oběma rodičům nepřehlednou směs strachu, lásky a vzteku. Naučí se vnímat, chápat a reagovat jinak, než děti, které násilí vystaveny nebyly. Často se ztotožní s reakcemi dospělých, např. když matce nevadí, že ji otec zbil, přijme tento stav jako normu a podle ní se pak v životě orientuje.

Násilí se samo nezastaví

Domácí násilí má obvykle podobu opakujících se situací, ze kterých se vytváří určitý cyklus. Ten pak v rodině probíhá opakovaně. Jednotlivé fáze je možné charakterizovat jako:

  • Fáze napětí – kdy je násilná osoba podrážděná, slovně agresivní, atmosféra houstne… Ohrožená osoba se snaží předejít výbuchům, přizpůsobovat se požadavkům, ale její snaha není účinná.
  • Fáze násilí – tlak se stupňuje s cílem za každou cenu získat moc a kontrolu, někdy postačí jakákoliv zmínka. Propuká násilí. Oběť zažívá strach, úzkost, bolest, zranění.
  • Fáze usmíření – násilná osoba se omlouvá, slibuje nápravu, zlehčuje násilí, svaluje vinu na oběť. Ohrožená osoba chce uvěřit, že dojde ke změně a že se násilí už nebude opakovat, popřípadě, že jde vlastně o projev lásky.
  • Fáze klidu – nedochází k žádným incidentům, násilná osoba se snaží plnit sliby, zdá se, že došlo k nápravě. 

Ohrožená osoba nemůže změnit násilné chování i přes svou snahu a ochotu mnohé obětovat. Podráždění násilné osoby se začne opět kumulovat a schyluje se k další fázi napětí. Jednotlivé fáze mohou být různě dlouhé, i několik měsíců nebo jen dní. To, že násilí není přítomné stále, dává ohrožené osobě naději, že násilná osoba „přece není tak špatná“. V jednotlivých případech si ohrožená osoba nedovede představit život bez partnera. Často se ocitá bez možnosti korektivních zkušeností a vztahů. Zpřetrhat pouta dlouhodobých vztahů je zároveň velmi obtížné. Ohrožená osoba má oprávněný strach z následků svobodného jednání v případě odchodu.

Z bludného kruhu je ale nutné vystoupit, dát STOP tak, aby ten druhý pocítil, že tohle už je přes čáru, že překročil hranici toho, co je lidsky únosné. Setrvávání v násilí poškozuje všechny účastníky – nejen ohroženou osobu a děti, ale i samotného násilníka. Ukončit násilí ještě v jeho rané fázi je i v zájmu samotné násilné osoby. Velmi doporučujeme vyhledat pomoc a podporu k vystoupení z kruhu násilí co nejdříve. „My nerozhodujeme, kdo za to může. Když oba přijmou zodpovědnost, je možné s tím něco udělat. Důležité je přijít včas, ještě dřív, než přijdou do vztahu děti,“ uvedla Anna Stodolová, vedoucí SOS Centra.

Zdroj: Seminář Násilí v křesťanských rodinách – stále neviditelné zlo. SOS centrum diakonie ČCE-SKP Praha

HELP LINKA STOP NÁSILÍ 608 00 4444 po-pá 8–20 hod.

Organizace, které pracují s násilnou osobou

SOS Centrum – www.nasilivevztazich.cz; Centrum Gaudia Praha – www.protinasili.cz; Liga otevřených mužů (LOM) – www.muziprotinasili.cz; Informační a poradenské centrum Viola – www.csspraha.cz/24868-informacni-a-poradenske-centrum-viola; Zařízení sociální intervence Kladno – www.zsi-kladno.cz/intervencni-centrum; Spirála Ústí nad Labem – www.spirala-ul.cz/wp/?page_id=1076; Persefona Brno – www.persefona.cz/pro-osoby-s-potizemi-se-zvladanim-agrese; Spondea Brno – www.nasilivrodine.cz; www.spondea.cz; Krizové centrum pro děti a rodinu České Budějovice – www.ditevkrizi.cz; Theia – krizové centrum České Budějovice – www.theia.cz/poradenstvi-a-pomoc/nasilne-osoby/; Rodinná poradna Centra sociálních služeb Ostrava – www.css-ostrava.cz

Organizace, které pracují s osobou ohroženou

Intervenční centra – www.domaci-nasili.cz; Poradna Magdala – https://praha.charita.cz/služby/magdala/; Acorus – www.acorus.cz; Rosa – http://rosa-os.cz; BKB – www.bkb.cz; Profem – www.profem.cz; Centrum Locika – www.centrumlocika.cz

 

Štítky: manželství – záchrana, násilí, pocity, rozvod  
Sekce: Krize v manželství | Rodina s dětmi   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články