PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Skoro každé manželství se dá zachránit

8.1.2018

Skoro každé manželství se dá zachránit Přinášíme rozhovor s italskou sexuoložkou Ritou Ventrigliovou, která spolu se svým manželem pořádá kurzy pro záchranu manželství v krizi. Začátkem dubna 2016 přijela Rita i na Slovensko, kde v rámci aktivit Domu přijetí rodin v Rodinkově vedla kurz pro manžele v těžkostech.

Rita i Rino Ventrigliovi jsou oba lékaři, ona sexuoložka, on psychoterapeut. Sami byli před rozvodem, hlubokou krizi překonali, rozhodli se pomáhat manželským párům v krizi a už dlouhé roky pořádají v Itálii intenzivní kurzy uprostřed společenství rodin, kde se psychoterapeuticky a duchovně věnují párům, které vyhledají jejich pomoc. Zde je několik odpovědí Rity Ventrigliové.

Už roky se spolu s manželem věnujete manželským párům v krizi. Jaký smysl v tom vidíte?

„V první řadě mluvíme o krizi páru, protože pár je základem rodiny. Rodinu zakládá slib, kterým se manželé zavazují na začátku, že budou žít svoji lásku navždy. V určitém období manželství přichází do krize, někdo si ji uvědomí, někdo ne. Krize je fyziologická věc, stane se každému páru.“

Proč?

„Protože vztah páru je jako dítě, které roste. Na začátku je jedno s matkou, potom se v určitém období stává autonomním. Takto funguje i vztah manželů. Nejdříve jsou zamilovaní, časem je každý z nich více autonomní a víc se odpoutává. Každý to však dělá jiným způsobem, každý má svoje potřeby, až časem se najde vyváženost. Jenže mezi první a druhou fází je přechodné období, což je ta krize. Je to stejné jako s dítětem, které než přejde z jedné fáze do druhé, padá, zraňuje si kolena. Tak to funguje i v manželství. My máme s manželem Rinem za to, že je možné provázet páry v krizi. Spolu s jinými zralými manželi pro ně vedeme kurzy.“

Proč jste se s manželem rozhodli zachraňovat manželství jiných?

„(Ticho) Protože jsme sami prožili velkou krizi. Rino už šel podat žádost o rozvod…“

Co ho zastavilo?

„Oba dva jsme si během druhé krize, která byla velmi silná a intenzivní, uvědomili, že se musíme vrátit k začátkům, kdy byla naše láska ještě velká, a chtěli jsme věřit, že máme ještě šanci. Ale žili jsme už dva kompletně oddělené paralelní životy. Nevěděli jsme o tom druhém, co dělá během týdne, s kým se setkává. Jako první jsem si tento stav uvědomila já. Řekla jsem si: ,Ale vždyť já jsem ho kdysi milovala a teď ho ztrácím.‘ Tedy prvním krokem bylo uvědomit si celou situaci a pochopit, jaké byly moje chyby, omezení, které ho ode mne vzdálily. Začala jsem se dívat na Rina jinýma očima.Jednu noc jsem nemohla spát, a tak jsem vyšla do podkroví a napsala jsem manželovi dopis, ve kterém jsem řekla – děkuji ti. Poděkovala jsme mu za všechno, co mi v životě dal.“

Byla to inspirace, kterou jste našli v sobě, nebo jste vyhledali pomoc zvenčí?

„Nejdříve jsem začala sama. Narazila jsem však na momenty, kdy jsem si řekla, že to nezvládnu. Protože jsem viděla, že Rino i přes moje úsilí se změnit, mi byl stále vzdálený. V těchto chvílích úplné temnoty jsem našla sílu ve víře, tedy ve vztahu k Ježíšovi. Vykřičela jsem mu svoje zoufalství. Velmi mi pomáhal vztah s lidmi, kteří žijí intenzivně podle evangelia. Nacházela jsem sílu v tom, že se mohu podělit o svoji zkušenost.“

Něco se potom změnilo?

„Když se Rino vracel domů, snažila jsem se vytvářet chvíle, ve kterých by nás děti nechaly samotné, abychom měli prostor pro rozhovor. Rozhovor znamenal, že já jsem jen poslouchala jeho ticho. Po několika takových dnech mi řekl: ,Já vím, že jsem někdy jako medvěd, který konečně vychází ze svého brlohu.’ A já jsem pochopila, proč dosud neuměl vyjít ven. Pokaždé jsem totiž stála venku před brlohem se zbraní namířenou proti němu. Najednou však cítil ve mně změnu, že ho začínám přijímat. Potom jsme velmi pomalu, už i s pomocí zralých rodin z našeho okolí, šli dál. Až po roce a půl jsme nanovo našli vztah a i cit mezi námi. Obnovili jsme ho. A co je zajímavé, byl o hodně silnější než předtím.“

Proč jste se vůbec dostali do bodu takové hluboké krize v manželství?

„Oba jsme lékaři, měli jsme velmi náročnou práci, v podstatě to však mezi námi začalo selháními v malých věcech. Přicházela jsem domů unavená v postoji, že mám právo očekávat a žádat. Začala jsem Rina obviňovat v malých věcech. On je však velmi klidný typ, a když to viděl, začal se do sebe stále víc uzavírat. A já, čím víc jsem ho neviděla doma, blízko sebe, tím víc jsem ho obviňovala a on se mi tím úplně vzdálil.“

Takže to, co jste prožili a potom i společně překonali, bylo impulsem, proč jste začali pomáhat jiným párům v krizi?

„Když jsme znovu našli vztah mezi námi, pochopili jsme, že je dokonce plnější než na začátku našeho manželství. Měli jsme velkou touhu pomoct párům, které procházejí krizí, kterou jsme zažili i my. Dnes je nás sedm italských párů, které se věnují těmto kurzům. Rozšířili jsme tento kurz i na páry z jiných zemí a vycestovali jsme například do Švýcarska a teď i na Slovensko.“

Mohli byste říct příběh nějakého páru, kterému váš kurz změnil život?

„Je jich mnoho. Například minulý rok přišel do kurzu jeden manželský pár, kdy manželé žili odloučeně již devět let. On měl mezitím už jiný vztah a pár měsíců před kurzem se vrátil domů k manželce – hlavně proto, že neměl peníze a neměl kam jít. Manželka ho přijala. Nacházela totiž oporu ve víře. Jenže to byl slabý důvod k tomu, aby vztah mohl dobře fungovat. Proto byl potřebný kurz, aby se oba skutečně nově přijali. Podařilo se to a dnes tento pár chodí jiným vyprávět svou zkušenost.

Jiný pár, který jsme poznali před pár lety, procházel těžkou krizí po narození dítěte. Ona měla dokonce poměr s jiným mužem, takže když přišli na kurz, byli úplně na dně. Pomalu jsme je doprovázeli, ale už na kurzu zažili ve vztahu obrovskou změnu. Kromě všech dalších problémů spolu sexuálně nežili. Když však prošli kurzem, opět se sblížili. V rámci kurzu máme totiž i taneční večer, kde se pokoušíme prostřednictvím různých her a hudby, což jsou vlastně psychologické pomůcky, rozpustit některé bloky.“

Jaká je úspěšnost těchto kurzů?

„Nejde o velká čísla, protože kurzy děláme pro malou skupinku párů, aby byl zachovaný princip, že se staneme rodinou rodin. Po kurzech, které probíhají ve Švýcarsku a Itálii, se ukázalo, že až 75 % párů zůstane spolu a jejich situace se dokonce zlepší.“

Jaké problémy mívají tyto páry?

„Je to různé, bývají tam vážná zranění – zneužití z dětství, psychologické patologie, násilí, nevěra nebo závislosti jako alkohol, drogy, hazard. Jsou to tedy páry, které stojí před rozvodem i z vážných důvodů nebo žijí odděleně i víc roků.“

Skutečně se mohou problémy vyřešit během kurzu z tak velké části?

„Někteří vykročí směrem k výrazné změně již díky kurzu, u jiných je to dlouhý proces, a proto je musíme i po kurzu provázet a zůstat v osobním kontaktu. Někteří mají například sklon k depresím, a to nelze vyřešit během jednoho dne. Potom je tu asi pět procent párů, možná i méně, kdy manželé žijí odděleně nebo se dokonce rozešli až po kurzu, protože jim kurz například pomohl pochopit, že jejich manželství bylo neplatné, tedy že nebyly dodržené podmínky svátostného manželství. V těchto případech jsme pomohli, aby se zahájil proces anulace manželství.“

Určitě však zažíváte i neúspěchy…

„Samozřejmě. Po kurzu se rozešel pár, který začal své problémy řešit až pozdě, po 30 letech manželství. V určitém věku člověk již opravdu jen těžko mění svůj život.“

Co dělat, aby manželství neskončilo v hluboké krizi?

„Zaměřit se vždy na druhého a být stále otevřený pro diskuzi. Když se jeden chová tak, že to druhého zraňuje, je potřeba začít od sebe. Ježíš, který byl největším psychologem, říká, že než najdeš třísku v oku bližního, partnera, máš vyndat nejdříve trám ze svého oka. Tedy prvním krokem je uvědomit si vlastní chyby. Potom je potřeba naslouchat. Naslouchat znamená do hloubky přijmout druhého. Je zapotřebí také začít milovat konkrétně a mluvit o svých pocitech: podívej, zranil jsi mě, jsem smutná, protože se stalo toto.“

Z křesťanského hlediska je pochopitelné bojovat za manželství, protože křesťané věří v jeho nerozlučitelnost. Ale pro ostatní to může od určité fáze krize vypadat nepochopitelně. Podle dnešní logiky, když něco nefunguje, je potřeba jít dál a začít novou etapu života. Proč se podle vás vyplatí bojovat za manželství, které už jako by zkrachovalo?

„Odpovím symbolicky. V Japonsku se používá jedna stará technika restaurování rozbitých váz a porcelánu. Když my na Západě rozbijeme vázu, tak ji jednoduše hodíme do koše. Pokud k ní máme speciální vztah, snažíme se rozbitý střep přilepit, ale potom ji otočíme tak, aby zalepenou puklinu nikdo neviděl. Tato japonská technika však spočívá v tom, že rozbité kousky vázy se slepí tmelem ze zlata. Vázy zrestaurované touto technikou se potom umisťují na nejviditelnějších místech, protože mají najednou vyšší hodnotu. Tak jsme pochopili, že pár, který projde krizí, je jako zrestaurovaná rozbitá váza, s mnohem hodnotnějším vztahem než předtím.“

Vaše kurzy jsou přece jen inspirované křesťanským pohledem na člověka. Jak se dá v takovém prostředí pomoct lidem, kteří nejsou věřící?

„Náš kurz je podložený i odborně, máme zastoupenou část psychologickou, lidskou i duchovní. Hlavní důvod u lidí bez víry může být, že chtějí znovu objevit perlu v tom druhém, do kterého se kdysi zamilovali. Pochopit vlastní zodpovědnost při krizi a udělat všechno pro záchranu.“

Jakou úlohu při krizi sehrávají děti?

„Řeknu to na našem příkladu. Děti nám při příležitosti 20. výročí naší svatby připravily fotoprezentaci, kterou zakončily slovy, že pochopily, že láska manželů může trvat navždy. Když děti uvidí, že manželé překonali velkou krizi, dostanou obrovský dar pro vlastní budoucnost.“

Rozhovor vedla Zuzana Hanusová,  převzato ze slovenského deníku Postoj.

Redakčně kráceno pro časopis www.novemesto.cz  11/2017.

Štítky: krize v manželství, kurzy, manželství – záchrana, společenství života, rozdílnost muže a ženy, zranění  
Sekce: Krize v manželství | Věrnost   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články