PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Láska jako životní program

4.1.2016

Láska jako životní program „Lidi toho naslibují, sliby jsou chyby, kdybys nesliboval a raději udělal.“ Naše nedůvěra ke slibům všeho druhu je zřejmá a někdy je opodstatněná. Ve vztazích s druhými lidmi, zvlášť s těmi nejbližšími, se ale potřebujeme o něco opřít, potřebujeme jistotu slibu.

Dnes se mladí  lidé manželství obávají. V případě, že je chápáno jako smlouva mezi dvěma stranami, platí, že jakmile jedna strana přestane plnit své závazky, druhá má právo přestat plnit svoje. Pokud má mít manželství smysl, musí být postaveno na pevnějším závazku a tím je slib.

Slib je závazek, který dávám především sám sobě. Jeho plnění není závislé na okolnostech a na tom, jak se chová ten druhý. Co to skutečně obnáší, že mám závazek, poznám teprve, až když ho na sebe vezmu. Dobrovolný slavnostní slib velmi pomáhá překonávat obtíže. Sama si ho často v konkrétní situaci v duchu připomínám.

V neděli po Vánocích oslavujeme svátek svaté Rodiny. Liturgie nám ukazuje, kam až je schopna jít láska nebeského Otce. Podobná láska se má odrážet ve vzájemné lásce v rodině: mezi manželi, mezi rodiči a dětmi, za každé situace, kterou mohou vyvolat vnější okolnosti. Stalo se již tradicí, že v tento den obnovují manželé při mši svůj slib:

„Já … odevzdávám se tobě … a přijímám tě za manžela, slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh.“

Jsou to silná slova, která však pro zúčastněné nejsou prázdnou formalitou. Během manželského života se naplňují konkrétním obsahem, pro každý pár jedinečným.

Láska sama nehoří

Mohlo by se zdát, že se jedná o starou a překonanou tradici. Její význam však potvrzují poznatky z oblasti psychologie emocí. Tvrzení, že láska hoří sama od sebe a nepřestává, je mýtus. Prudká vášnivá láska vyprchá do tří let. Iva Stuchlíková, autorka knihy Základy psychologie emocí (Portál), uvádí, že zavázání se, tj. slib, je jedním ze zdrojů, kterými musí být láska sycena, aby zůstala živá. K završené lásce patří vášeň, zavázání se a intimita. Pokud jeden ze zdrojů chybí, není láska úplná.

Zranění patří k lásce

Žít manželskou lásku není snadné. Naše rozdílnosti na sebe narážejí, přicházejí nedorozumění, projevují se zlozvyky. Znovu a znovu hledáme rovnováhu mezi potřebami „já“ a potřebami „my“. Při vší snaze si vzájemně ubližujeme. A tak se postupně učíme překonávat nedorozumění, vysvětlujeme si své pohledy, uznáváme své chyby a navzájem si odpouštíme. Pokud máme dobrou vůli, většinu zranění lze napravit. Láska pak nezanikne, naopak se prohloubí a dostane nový rozměr.Vybavují se mi slova P. Vladimíra Rudolfa, který říkával manželům při křtu dětí: „Vaše děti budou šťastné, když budete šťastní vy. Manželství je práce, práce a práce!“ 

Vstupujeme do nového roku s obnoveným slibem. Nevíme, co všechno nám tento rok přinese a jaké situace budeme řešit. Podstatné je, že chceme žít tím, co jsme slíbili.

Jana Šilhavá, psáno pro týdeník Naše rodina 2004/1

 
Sekce: Povzbuzení | Věrnost | Úcta | Láska   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články