PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Lásce se daří tam, kde je bezpečí

17.12.2018

Lásce se daří tam, kde je bezpečí Známá česká psycholožka Jiřina Prekopová, autorka slavné knihy Malý tyran a tvůrkyně Terapie pevného objetí a Školy lásky v rodinách, na základě svých celoživotních zkušeností prohlašuje, že ze všeho nejdůležitější je, aby láska v rodinách proudila. Tam, kde schází bezpečí, nedaří se podle ní ani lásce.

Máme-li definovat, co je to bezpečí, můžeme říci, že je to jistota v lásce. Bezpečí spočívá v lidech, kteří jsou spolu těsně spojeni – manželé, rodiče a děti, sourozenci, prarodiče, v případě že se na ně můžeme za všech okolností spolehnout. Slovo bezpečí zahrnuje aktivní cítění a jednání blízkých – hlavně rodičů: soucit, péče, útěcha, věrnost a vzájemnost v lásce.

Základem je pradůvěra

Bezpečí musí být absolutní. Trocha bezpečí neexistuje, stejně jako se nedá být jen trochu těhotná. Žena potřebuje vědět, že ji muž miluje, ačkoli ráda rychle a hodně mluví nebo se změnila těhotenstvím. Muž musí vědět o lásce manželky, která ho miluje i přesto, že nechává ležet své ponožky pod jídelním stolem a často chodí pozdě domů. Dítě musí vědět, že je milováno, ačkoli celou noc prokřičelo, pohádalo se se sourozenci, přineslo špatnou známku nebo přišlo domů s tetováním. Milovat bez podmínek ale neznamená, že si své výhrady nechám pro sebe. Naopak musím svému muži říct naprosto otevřeně, co mi vadí, aby ocenil mé chování, že ho přesto všechno snáším a miluji. Láska poskytne bezpečí teprve, když se osvědčí i v dobách zlých.

Malé a bezmocné dítě vyžadující péči potřebuje bezpodmínečně jistý kontakt s matkou, později s otcem. Jen pokud si dítě vytvoří základní „pradůvěru“, může začít věřit i ostatním věcem a rozvinout i důvěru v sebe sama. Pokud se mu dostalo potřebné lásky, může ji později předávat dál. Jen z bezpečného domova si dítě troufne na odvážné dobyvatelské výpravy do vnějšího světa. V prvních třech letech jsou položeny základy pro další život, a proto by se dítě mělo v této době cítit obzvlášť chráněné a v bezpečí.

Nebojme se chyb

Tak jako květ roste ze semene, vyvíjí se i samostatné a svobodné já ze stavu bezbrannosti a závislosti. Uspokojení potřeby vztahu a bezpečí je předpokladem pro sebeuvědomění a pro realizaci potřeby vůle, prosazení a osamostatnění. Velkým nebezpečím naší doby je, že máme tendenci dítě přetěžovat, protože ho chceme vnímat jako samostatnou osobnost. Není dobré vidět v dětech malé dospělé, paradoxně pak mají potíže stát se samostatnou osobností.

Když rodiče poskytují dítěti příliš mnoho svobody, často ani netuší, že dítě se nejprve musí cítit bezpečné a jisté, pak teprve se může naučit rozvíjet svou vlastní vůli. Zpřetrhané nebo uvolněné vazby na matku jsou dítětem prožívány jako trauma. Když je dítě malé, potřebuje jistotu hnízdečka. Nejlepší uklidnění pro křičící dítě je blízkost maminky. Děti potřebují cítit jistotu a bezpečí, aby mohly klidně spát.

Možná, vás závažnost sdělení trochu polekala. Dr. Prekopová nás ale povzbuzuje: „Dnešní rodiče budou dělat spoustu chyb, stejně jako chybovali jejich vlastní rodiče. Ale to nás nesmí odradit. Bez chyb nedochází k vývoji a bez problémů nenajdeme řešení. Vývoj je možný jen díky kontrastům, což zahrnuje i chyby. Není nebezpečnější věcí pro dítě, než mít dokonalé rodiče.“

Proto se nesmíme sužovat strachem, že uděláme chybu. Dítě má radši jistou matku, která se jasně staví ke svým chybám, než tu, která váhá mezi ano a ne. Nerozhodnost rodičů nahlodává pocit bezpečí dítěte. Každou špatnou jistotu nese lépe, než věčnou nejistotu bojácné matky!

Touží po domečcích

České přísloví: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš,“ má prý v němčině pesimistickou obdobu: „Co se nenaučí Honzík, nenaučí se Honza nikdy.“ Jiřina Prekopová ho po svých zkušenostech přeformulovala: „Co ses v mládí nenaučil, můžeš ve stáří dohnat, ale obtížněji.“ Upozorňuje, že dítě se rodí s neuvěřitelnou schopností napodobovat. V prvních sedmi letech vzor funguje mnohem víc než jakákoli výchova. Proto chceme-li, aby dítě bylo později schopno reagovat na své bližní, musíme mu to ukázat. Od nás odkoukává: jak se milujeme, jak si pomáháme, jak se hádáme a usmiřujeme, jak i při rozdílných názorech táhneme za jeden provaz a přes všechny výhrady se tolerujeme a máme jeden k druhému úctu. Také vcítění se do druhého může poznat, jen když mu umožníme prožít plně vlastní pocity a když se sami budeme do dítěte vciťovat.

Tak, jako je pro cestu životem důležitý vzor, stejně důležité je zkusit si svoji vlastní stezku. K tomu dítě potřebuje chráněný prostor. Jen v něm se může soustředit na své pokusy. Dr. Prekopová upozorňuje, abychom se nebáli malých prostor. Z našeho pohledu může málo prostoru představovat nepříjemnou těsnost, naše dítě se však na to dívá jinak, jeho úhel pohledu je stejný jako toho, kdo sedí v hnízdě. Základní potřebou malého dítěte je totiž potřeba bezpečí, a ne svobody. Má rádo malé prostory, jeskyňky, skulinky, malé domečky, vlastně po nich touží.

Podle Jiřiny Prekopové: Aby láska v rodinách proudila připravila Jana Šilhavá

Autor: Prekopová, Jiřina  |  Štítky: bezpečí, důvěra, láska, výchova  
Sekce: Rodina s dětmi | Láska | Povzbuzení   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články