PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Ženich, nevěsta

20.6.2008

Tak jako nevěsta, i ženich se ke svatbě slavnostně přistrojil a ozdobil;

na hlavě měl věnec [Král. »korunu«, Pís 3,11] nebo turban [hebr. pe''ér] podobný velekněžskému turbanu z dlouhých plátěných pruhů, ovinutých kolem hlavy a vybíhajících do vysoké špice [Král. klobouk v Ex 39,28; u Iz 61,10: »Kterýž se strojí ozdobně«, Heger: »Jak ženich, jenž korunu si na hlavu klade«]. Sr. Ž 19,6. Hospodin i Mesiáš jsou přirovnáváni k ženichovi [Iz 61,1.10], který se raduje ze svého vyvoleného lidu [Iz 62,5, sr.Jr 2,2]. Ale to jsou jen ojedinělé případy ve SZ. Vykladači Iz 61,10 popírají, že se místo vztahuje na Mesiáše. Mají za to, že tu jde o obraz nového, svatého Jerusalema. Teprve od té doby, kdy Pís byla chápána alegoricky jako obraz Izraele co Boží nevěsty, je tento obraz v rabínské literatuře hojnější, ale nikde prý se nevztahuje na Mesiáše. Zmlkne-li někde radostné plesání ž-a i nevěsty, znamená to vyvrcholení Božího soudu [Jr 7,34; 16,9; 25,10; Zj 18,23; sr.Jr 33,11].

»Ženich krví« = ženich krve, krvavý ženich [Ex 4,25n]. Podle obvyklých výkladů Zefora pokládala obřízku za barbarský předpis, jemuž se bránila u svého syna. Když se však Mojžíš octl v nebezpečí, obřízku provedla, vrhla ji k nohám Mojžíšovým s výčitkou. Jiní mají za to, že Mojžíš sám před svatbou se nepodrobil obřízce a že Zefora náhradně obřezala svého syna místo Mojžíše. Snad to potvrzuje i jméno chátán [= ženich], jež prý souvisí s arabským slovesem chatana = obřezati.

V NZ se mluví o »synech ženichových« u Mt 9,15; Mk 2,19n; L 5,34n, t. j. o svatebních hostech, kteří se nemohou postiti ani rmoutiti, pokud jsou na svatbě. Je přirozené, že prvokřesťanská církev viděla v tomto výroku Ježíšově obraz mesiášské hostiny, jež nastala příchodem Ježíšovým a byla výrazem toho, že přišla mesiášská doba spásy. Ježíš jako Mesiáš byl ž., učedníci svatební hosté. Ale v podobenství je už naznačeno, že ž. bude odňat a pak pro svatební hosty nastane doba smutku a postu. Podobně podobenství u Mt 25,lnn, jež zdůrazňovalo náhlost a překvapivost posledního soudu [sr. Mt 24,37-39.42nn; L 17,26n; Mk 13,33nn], bylo NZ církví vykládáno jako jinotajné označení Krista jako ž-a a církve jako nevěsty, jež nemá duchovně zlenivět [Mt 25,13] ani poodloženým příchodem ž-ovým [v. 5]. Sr. Mt 22,2nn.

Ve 2K 11,2 Pavel své apoštolství přirovnává k službě družby [přátel ženichových, J 3,29], který přivádí nevěstu-církev, nad jejíž cudností bděl, k nebeskému ženichovi, Kristu. Také v Ef 5,25nn přirovnává církev k nevěstě Kristově právě tak, jak to činí Zj 19,7.9; 21,2.9; 22,17, kde ovšem jde o nebeskou církev, jež po uplynutí tisíciletého království sestoupí na zem jako nebeský Jerusalem [Zj 21,2.10].


Podle NOVOTNÝ, A. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956 a 1992, s. 1346.
Převzato z http://cb.cz/praha2/bib_slovnik_novotny.htm, zveřejnění pro studijní účely je možné s laskavým svolením nakladatelství Kalich a dědiců autorských práv po prof. Adolfu Novotném.

Autor: Novotný, A.  |  Štítky: bible, nevěsta, slovníky - hesla, ženich  
Sekce: Manželství a Bible   |   Tisk   |   Poslat článek známému