Žízeň po lásce

26.7.2018

Naše žízeň je nekonečná. Vždy bude existovat utrpení, které vychází z nepřítomnosti úplnější intimity s druhým člověkem a ze zřeknutí se fyzického otcovství nebo mateřství. To platí i tehdy, pokud má člověk s někým druhým privilegované přátelství a dokonce ani manželství naši touhu po jednotě nemůže naplnit.

Existuje mnoho důvodů, proč lidé zůstávají svobodní. Někdy se nejedná o volbu. Někdy je tato volba jasná: člověk se vzdává úplnější intimity, protože si je vědom, že nemůže žít plně a pravdivě požadavky, které jsou nezbytně obsaženy v úplném vydání se jednoho člověka druhému. Někdy se jedná o jasnou volbu zůstat věrný tomu, po čem v jejich životě touží Bůh. Bolest svobodného člověka je skutečná, ale v komunitě může být prožívána s nadějí, která určitým způsobem zmírňuje úzkost samoty. Utrpení těch, kdo žijí svoji genitální sexualitu bez odpovědnosti, závazku nebo věrnosti, tkví v tom, že budou nevyhnutelně zklamáni. Po okamžicích uspokojení se ocitají v ještě větší samotě: potěšení je tak prchavé a úzkost tak blízko!

Manželství také přináší svá utrpení. Jednota není nikdy plně uspokojující; nikdy nemůže být úplná, protože manželé jsou v nějakém smyslu vždy odděleni. Nikdy nemohou vstoupit do určitých tajných oblastí svého partnera; nikdy mezi nimi není dokonalé pochopení, částečně kvůli strachu, sebestřednosti a temným stránkám, které stále existují v srdci každého z nich. Období líbánek se během let může pro nedostatek komunikace a pozornosti vůči druhému změnit v tragédii konfliktu. Ten také může být jedinečnou „školou" v učení se lásce a hlubšímu pochopení Boží lásky.

Zde se dotýkáme tajemství lidského srdce, jeho zranitelnosti a jeho žízně po lásce a přítomnosti, jeho žízně po nekonečnosti. Člověk o tuto nekonečnost stále usiluje: žízní po naplnění, žízní po tom, být uznáván ve své jedinečnosti, po tom, být svobodný, tvořit a milovat, být pro druhé zdrojem života. Toto volání po věčnosti prožívají křehcí lidé, lidé snadno podléhající lžím nebo propadající strachu, lidé schopní nenávisti, toužící po moci a obdivu v tom, co je pouhou iluzí. Naše žízeň je nekonečná, ale je nesena ve velice omezených a křehkých nádobách.

Z knihy Jeana Vaniera Jako muže a ženu je stvořil, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří roku 2009. Převzato s laskavým svolením. Autor v této knize zkoumá zdroje a hodnotu lidské sexuality z hlediska křesťanské antropologie. Čerpá z letitých zkušeností, které získal společným životem s mentálně postiženými lidmi a jejich asistenty v křesťanských komunitách.

Nejčtenější

Manželský slib jako program

Mateřství není lukrativní ani prestižní

Rituály nám pomáhají projevovat lásku