Rodina s dětmi

Děti mají vrozený cit pro hluboký význam svátků. Právě ony jsou hlavními aktéry rodinných oslav a je dobré, aby děti co nejčastěji a naplno slavily. Ne samy, ale se svými rodiči a s rodinou. Pokud patříte k těm, kdo nemají svátky a velké rodinné sešlosti příliš v oblibě, nabízíme zamyšlení nad tím, proč je slavení tak důležité.

Domníváte-li se, že po svatbě zůstanete spolu sami dva, mýlíte se. Ať už se vám to líbí nebo ne, berete si celou rodinu. Manželovi i manželčini rodiče budou očekávat, že se stanete součástí jejich životů.

Důležité postřehy týkající se rozvodu najdeme v knížce známé socioložky a publicistky Jiřiny Šiklové: Deník staré paní. Připomíná, že když už se dětem rozpadá ta nejužší rodina, je dobré, aby jim zůstala alespoň rodina širší a její vazby, láska prarodičů. Jenže i tyhle vztahy první vlna bolesti a nenávisti za zradu často smete.

Většina rodičů dělá pro děti první poslední, dopřává jim teplo domova, stará se o jejich školní a profesní vzdělávání, o jejich zdraví. Musí za to děti být rodičům nadosmrti vděčné? Je to jejich morální povinnost, kterou musí plnit? V čem přesně tato povinnost spočívá, když už děti opustily rodný dům?

Když se jedná o peníze, rodiče se většinou starají o jejich množství: „Je dobře dávat dětem kapesné? Pokud ano, pak kolik? Máme dětem dávat peníze za dobře vykonanou práci? Je dobré je pobízet, aby šetřily, a učit je hospodařit?“

Další tip pro mladé manžele: „Když byly naše děti ještě malé a bylo těžké získat někoho na hlídání, dostali jsme nápad. Vyrazíme si spolu – a to do své vlastní domácí restaurace...“

Videoklip písně Tak už zas... zachycuje pocity a sny dívky, která prožívá nelehké období v rodinném životě. Je poselstvím o tom, že úsilí o dobrý partnerský vztah má smysl, i když už jsou děti větší. Potřebují oba rodiče v každém věku.

Nad novými nepopsanými sešity děti sní o škole, v níž nebudou neúspěchy, špatné známky a tresty. Touží po tom, aby bílé stránky byly popsány krasopisně, bez škrtání a bez kaněk, aby se na nich objevily jen samé jedničky a aby červeným perem bylo napsáno jen „velmi dobré“.

Rodina je prvním místem, kde se člověku dostává bezpodmínečného přijetí, kde je milován bez ohledu na to, co dokázal nebo kým je. Novorozené dítě zažívá láskyplnou náruč rodičů, kteří se o ně starají, je ale také svědectvím rodičovského vztahu a rozhodnutí – „založíme rodinu, budeme mít děti, ty děti dobře vychováme“. Rodičovství ale není zadarmo.

Zkušenosti s poznáváním sebe sama skrze druhé zachytil Kay Pollak, švédský filmový producent. Jeho poznatky můžeme využít při výchově svých dětí, ale i ve svém partnerství.

Velká většina nás rodičů přemýšlí hlavně v hranicích vzdělání. Požadujeme vyšší výkon, řídíme a kontrolujeme své děti, aby řádně vykonávaly školní povinnosti. Možná je to proto, že sami od sebe očekáváme neustálý výkon. Žijeme hlavně povinnostmi, nemáme čas na odpočinek a na radost. Zapomněli jsme si hrát.

David Finch se ve svém deníku manžela s aspergerem věnuje také svému rodičovství. Když převzal odpovědnost za ranní vypravování dětí, uvědomil si rozsah svých nedostatků. Emily a Parker sice byli zdraví, materiálně jim nic nechybělo, milovali ho a rádi s ním trávili čas – ale nebyl takovým otcem, jakým by chtěl být.