Rodina s dětmi

Hra je vážná věc a hračky jsou tak důležité, že stojí za chvíli zamyšlení. Možná se ještě rozhodneme nějakou sami vyrobit a nebo budeme letos při výběru vánočních dárků rozumnější. Poukázka na několik hodin času, který věnujeme společné hře, by rozhodně neměla chybět.

Možná trochu nezvyklý příběh přinášíme v čase předvánočním. Jde o autentický vánoční dopis otce, který uveřejnil Stefano Guarinelli, doktor psychologie a kněz milánské diecéze, ve své knize Mezi mužem a ženou. Konkrétní zkušenost druhých nás ve chvíli, kdy jsme se svým trápením sami, může povzbudit.

Tak jaké si dáme letos v adventu předsevzetí? To je otázka, která zaznívá v naší rodině každoročně v posledním týdnu liturgického roku. Jako rodiče dvou holčiček, tříleté Zdislávky a čtyřměsíční Bětušky, jsme postaveni před náročný úkol křesťanské výchovy.

„Téma rodinných tradic a rituálů je v současné době velmi aktuální, protože o roli a síle rodiny společnost často pochybuje. Přitom je ale rodina stále to nejdůležitější, co máme. Ve dvaceti zemích světa včetně České republiky a Slovenska proběhl zajímavý průzkum v domácnostech s dětmi od šesti do dvanácti let. Jeho výsledky stojí za zamyšlení.

Odmlouvání, vzdorovitost a neustálé hádky s dětmi rodiče velmi unavují. Kdo by si nepřál změnu. Mezinárodně uznávaný odborník na rodinné vztahy dr. Kevin Leman nabízí plán výchovy s provokativním názvem: Do pátku bude vaše dítě jiné. Podrobně rozebírá sto nejrůznějších výchovných problémů, u kterých rozlišuje, zda se jedná o závažnou věc – horu – anebo jen o krtinec.

Jaké to je, když někdo umře? Proč musejí lidi umírat? Takové nebo podobné otázky na nás čekají zvlášť v čase podzimních svátků, tzv. dušiček. Děti by měly dostat jasnou a srozumitelnou odpověď a cítit blízkost matky nebo jiné blízké osoby. Problém často nastává u nás dospělých, když v důsledku vlastního strachu před skutečností smrti zavíráme oči.

Pro děti je bezpečný domov hned po rodičích prvním pevným bodem jejich života. Je to ochranná skořápka, odborníci na rodinnou terapii používají termín sociální děloha, ve které dítě potřebuje dozrát k dospělosti. Ale i pro nás, dospělé zůstává domov základní potřebou.

Známý otec a učitel mládeže Jan Bosko, zastánce preventivního výchovného systému, má co říci i rodičům a vychovatelům dětí jedenadvacátého století. Tajemstvím jeho výchovy je myšlenka: Snaž se, abys byl milován.

Čeká vás role tchyně? Nebo vás do ní syn už před časem obsadil? Známý psycholog Petr Šmolka má pro maminky a babičky malou nápovědu.

Předat dětem nejen skutky ale i slovy, že sexualita je krásný dar, stojí za námahu. Už v předškolním věku můžeme budovat základy, stačí překonat počáteční obavy a ostych.

Při ústním přijímacím pohovoru na osmileté gymnázium dostaly děti mimo jiné otázku: „Jak trávíte neděli?“ Možná to byla cesta, jak snadno zjistit, jestli se rodina účastní bohoslužeb. Vypovídací hodnota této otázky je ale mnohem vyšší. Vyjde totiž najevo, jestli rodina žije společně anebo každý tráví svůj volný čas sám, případně jakým způsobem.

Dlouhodobá péče o rodinu se plně vyrovná zaměstnání v pomáhající profesi. Maminkám, které často myslí víc na druhé než na sebe, také hrozí syndrom vyhoření.