PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Na Zelený čtvrtek slavíme Paschu

6.4.2017

Na Zelený čtvrtek slavíme Paschu Kromě barvení vajíček, pečení „beránků“ případně „jidášů“ a pomlázky se Velikonoce slaví hlavně v kostele. Myšlenka vytvořit také pro dobu velikonoční pěkný rituál stála u zrodu společné oslavy Poslední večeře. Svoji zkušenost posíláme dál, můžete ji využít v manželském společenství ale i pro slavení v rodině.

Židé i křesťané slaví na Zelený čtvrtek podobnou večeři. Jedni oslavují své vysvobození z egyptského otroctví, druzí si připomínají poslední Ježíšovu Paschu, tzv. Poslední večeři, při níž ustanovil eucharistii. Přestože jsme o židovské večeři měli určité povědomí, vyprávění přátel o tom, jak na Zelený čtvrtek „večeří beránka a hořké byliny“, nás nadchlo.  V roce 2000 jsme se poprvé sešli po mši na Zelený čtvrtek v jedné rodině a po vzoru židovské večeře rekonstruovali tu poslední, kterou slavil Pán Ježíš s apoštoly. Pro nás dospělé bylo zajímavé zažívat na vlastní kůži, jak to asi tenkrát probíhalo. Při jídle u stolu nám najednou začaly docházet různé souvislosti, které jsme předtím neviděli. Děti intenzivně prožívaly atmosféru společenství. Společná oslava Zeleného čtvrtku se tak stala naším velikonočním rituálem. Tatínkové hledali další podklady na internetu i v literatuře, aby zjistili, jak pravá židovská Pascha probíhala. Maminky se postupně zdokonalovaly v přípravě speciálních pokrmů.

Talíř Poslední večeře

Symbolických jídel pro židovskou slavnostní večeři chystáme šest. Hořké byliny – maror – podle knihy Numeri 9,11, kde se píše „Budou jíst beránka s nekvašenými chleby a hořkými bylinami.“ Používáme čerstvý křen, který má symbolizovat hořkost otroctví tak silně, až z očí vyhrknou slzy. Pečení velkého množství nekvašených chlebů nám dává zabrat, proto je doplňujeme knäckebrotem, někde se macesy dají i koupit.

Na stole nesmí chybět miska se slanou vodou, připomínající slzy Židů vyplakané v Egyptě. Namáčí se v ní zelená petržel – karpas. Jde o symbol namáčení yzopových ratolestí v misce s krví beránka, když se označovaly veřeje domů. Druhou hořkou bylinou je chazeret, snad proto, že se v biblickém textu hovoří o bylinách v množném čísle. Používají se nahořklé druhy salátu, pálivé ředkvičky, zkrátka připravujeme výborný zeleninový salát.

Dalším symbolickým pokrmem je hustá omáčka z jablek – charoset. Podle starobylého zvyku se maror má namáčet do charosetu. Omáčka má připomínat hlínu nebo maltu, ze které stavěli otroci v Egyptě. Sladkost vyjadřuje laskavost Hospodina, který jim otroctví usnadňoval.

Beitzah není nic jiného než pečené vejce, které značí naději a nový život. Křehká skořápka připomíná křehkost lidského osudu. Rozbitá je symbolem smutku nad ztrátou Jeruzalémského chrámu. My používáme vejce vařená, tak jako v některých židovských komunitách, ale hnědá, aby alespoň vzdáleně pečená vejce připomínala.

Jako hlavní jídlo Židé pekli beránka. Jedli ho na oslavu Boha, který uchránil prvorozené v rodině, kde měli veřeje dveří potřené beránkovou krví. Lýtkovou kost z beránka – zeroa – nahrazujeme kuřecím stehýnkem a beránka pečeme alespoň jako moučník na závěr hostiny. Na správné židovské hostině nesmělo chybět víno. Třikrát symbolicky koloval velký kalich červeného vína a až ten třetí použil Ježíš k proměňování.

Začíná se otázkami

U Židů slavení Paschy zahajuje matka domu. Zapálí svíci a při tom říká: „Požehnaný jsi, Pane, Bože, Králi světa, že jsi nám daroval život.“ Pak se nejmladší účastník postupně ptá: „Čím se odlišuje dnešní noc od jiných nocí, proč jíme nekvašené chleby, proč jíme hořké byliny, proč namáčíme zeleninu do slané vody?...“ Židé vedou děti k tomu, aby se ptaly, protože vědí, že otázka je víc než odpověď. Paschou oslavují to, co pro ně Bůh vykonal, a zároveň tak předávají svou zkušenost s ním. Proto se dětem pro výchovu a dospělým pro připomínku každoročně vysvětluje smysl jednotlivých jídel, čte se z Bible, modlí se a zpívá. Dvě nejznámější písně  Ma nishtana a Dayenu stojí za to si poslechnout. Na youtube najdete i videa současných židovských rodin při oslavě.

My, protože slavíme Poslední večeři, máme ještě rozdělené role: vypravěče, Ježíše, apoštolů Petra a Jana. Jidáš je pouze symbolický. Jak děti postupně rostou, s chutí se zapojují do děje. Pokaždé objevujeme něco nového, lépe si dovedeme představit, jak to asi vypadalo v  Ježíšově rodině. Žasneme nad tím, že Židé po dlouhá staletí stále pamatovali na příchod Mesiáše – jeden maces při večeři ukrývali pod ubrouskem jako symbol jeho očekávání. Ježíšovi stačilo jen vzít ho do rukou a říci: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává“.  

Texty a recepty

Pokud Vás nápad zaujal, nabízíme poslední verzi textů volně ke stažení: celý komplet, text pro lektory je potřeba vytisknout 3x a text pro účastníky tiskneme pro každého jeden, aby mohli všichni sledovat děj a společně odpovídat.

Omáčka Charoset
  • 1 ½ šálku ořechů
  • 2 polévkové lžíce cukru nebo medu
  • 4–6 středních jablek
  • 1 ½ čajové lžičky skořice
  • červené sladší víno

 Postup: Ořechy dokonale nasekáme, smícháme s jemně nastrouhanými jablky, přidáme cukr, med a skořici. Pak můžeme opatrně přilévat víno, aby měla hmota konzistenci malty.

Nekvašený chléb
  • 1 kg hladké mouky
  • lžičku soli
  • perlivou minerálku dle potřeby – na hustotu těsta asi jako na chleba

Postup: Z kousků těsta vyválíme placky tak velké, aby se vešly asi tři na plech, pečeme zprudka (180–190 °C) asi osm minut. Upečený se pozná tak, že „vyskočí puchýře" a placka se začne zbarvovat do hněda.

Recepty ke stažení zde.

(jš)

 

Štítky: společenství, Velikonoce, židovská tradice  
Sekce: Manželská společenství   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články