PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Manželství

25.7.2008

Manželství 215. Rodina má svůj základ ve svobodné vůli páru spojit se manželským svazkem a respektovat přitom význam i hodnotu vlastní této instituci, která nezávisí na člověku, nýbrž na samotném Bohu.

 „Tento posvátný svazek nezávisí na lidské libovůli, a to z ohledu na dobro manželů, potomstva i společnosti. Sám Bůh je původce manželství, které má rozličná dobra a rozličné cíle.“ (GS 48) Instituce manželství – „důvěrné společenství života a manželské lásky, které Stvořitel založil a vybavil vlastními zákonitostmi“ (GS 48) – tudíž není výtvor založený na lidských zvyklostech a na ustanoveních zákona, ale vděčí za svou stabilitu Božímu uspořádání (srov. KKC 1603). Je to instituce, která se i pro společnost rodí z „lidského úkonu, jímž se manželé vzájemně sobě dávají a přijímají,“ (GS 48) a která se zakládá na samotné povaze manželské lásky. Tato láska, jakožto výlučné a naprosté darování se osoby osobě, s sebou nese definitivní závazek vyjádřený prostřednictvím vzájemného, neodvolatelného a veřejného souhlasu (srov. KKC 1639). Tento závazek znamená, že vztahy mezi členy rodiny jsou rovněž určovány spravedlností, tedy respektováním vzájemných práv a povinností.

216. Žádná veřejná moc nesmí zrušit přirozené právo na manželství ani modifikovat jeho základní vlastnosti nebo cíle. Manželství je totiž vybaveno vlastními, původními a trvalými charakteristikami. Navzdory mnoha proměnám, k nimž v průběhu staletí došlo v různých kulturách, sociálních strukturách a duchovních postojích, ve všech kulturách existuje jistý smysl pro důstojnost manželského svazku, i když se to neprojevuje všude stejně jasně (srov. KKC 1603). Tato důstojnost manželství musí být respektována ve svých specifických charakteristikách, které je nutno bránit proti všem pokusům o jejich deformování. Společnost nesmí libovolně disponovat s manželským svazkem, jehož prostřednictvím si dva snoubenci slibují věrnost, pomoc a přijetí potomků. Společnost je ale oprávněna regulovat občanskoprávní důsledky manželství.

217. Charakteristickými rysy manželství jsou: úplnost, takže manželé se vzájemně darují se všemi složkami své osoby, tedy na tělesné i duchovní rovině; jednota, takže se stávají „jedním tělem“ (srov. Gn 2,24); nerozlučitelnost a věrnost, které vyplývají ze vzájemného definitivního sebedarování; plodnost, k níž je manželství přirozeně zaměřeno (srov. FC 13). Moudrý Boží záměr – záměr přístupný lidskému rozumu navzdory tomu, že existují obtíže způsobované tvrdostí srdce (srov. Mt 19,8; Mk 10,5) – nelze hodnotit výlučně ve světle faktického jednání a konkrétních situací, které se tomuto záměru odcizují. Polygamie představuje radikální popření původního Božího záměru, „neboť odporuje stejné osobní důstojnosti muže a ženy, kteří se v manželství jeden druhému darují s láskou, jež je úplná, a tím samým jediná a výlučná.“ (FC 19)

218. Manželství je ve své objektivní pravdivosti zaměřeno k plození a výchově dětí. Manželské spojení totiž dává člověku prožívat plnost onoho upřímného sebedarování, jehož plodem jsou děti, které jsou darem pro rodiče, pro celou rodinu a pro celou společnost. Manželství však nebylo ustanoveno jedině kvůli plození. Jeho nerozlučný charakter a jeho hodnota společenství přetrvávají i tehdy, když děti, po nichž manželé upřímně touží, nepřicházejí, aby manželský život učinily úplným. Manželé v takovémto případě „mohou projevit svou velkodušnost tím, že přijmou za vlastní opuštěné děti, anebo tím, že budou konat významné služby ve prospěch bližních.“


Kompendium sociální nauky církve, Kostelní Vydří 2008. Zveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství. Zvýraznění tučně - manzelstvi.cz.

Štítky: dokumenty - církevní, jednota, Kompendium sociální nauky církve, manželství - přirozené, nerozlučitelnost, plodnost, věrnost  
Sekce: Přirozené manželství | Kompendium sociální ..   |   Tisk   |   Poslat článek známému