Společenství muže a ženy

25.7.2008

110. Vztah mezi Bohem a člověkem se odráží ve vztahovém a společenském rozměru lidské přirozenosti.

Člověk není samotářskou bytostí, „je totiž v jádru své přirozenosti bytost společenská a bez vztahu k ostatním nemůže žít ani rozvíjet své vlohy“ (GS 12). V tomto ohledu se jeví jako významné, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu (srov. Gn 1,27; KKC 369): „Jak velice výmluvná je tato nespokojenost, která ovládá život člověka v rajské zahradě Eden, kde tím jediným, co ho obklopuje, je svět rostlinný a živočišný! (srov. Gn 2,20) Teprve příchod ženy, tvora, který je tělo z těla muže a kost z jeho kostí (srov. Gn 2,23) a v němž rovněž žije Duch Boha Stvořitele, může uspokojit požadavek interpersonálního vztahu, který je pro život člověka tak důležitý. V obou, jak v muži, tak v ženě, se ukazuje sám Bůh jako konečný cíl a uspokojení života každé lidské osoby.“(Evangelium vitae, 35.)

111. Muž a žena se těší stejné důstojnosti a mají rovnocennou hodnotu (srov. KKC 2334) nejen proto, že oba jsou ve své vzájemné odlišnosti Božím obrazem, ale ještě z hlubšího důvodu proto, že obrazem Boha je dynamismus vzájemnosti, která oduševňuje ono ‘my’ lidské dvojice (srov. KKC 371) . Muž a žena ve vztahu vzájemného společenství hluboce uskutečňují sami sebe a setkávají se jakožto osoby prostřednictvím upřímného sebedarování. Smlouvu jejich vzájemného sjednocení Písmo svaté představuje jako obraz smlouvy Boha s lidmi. (srov. Oz 1–3; Iz 54; Ef 5,21–33) a zároveň jako služba životu (srov. GS 50-51). Lidský pár totiž může mít podíl na Boží kreativitě: „Bůh jim požehnal slovy: Ploďte a množte se, naplňte zemi“ (Gn 1,28).


Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří, 2008. Zveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství.

Srovnej též JAN PAVEL II. Dopis rodinám, odst. 6,8,14,16,19-20.

Štítky: antropologie, Boží obraz, dokumenty - církevní, Kompendium sociální nauky církve, muž, žena  
Sekce: Antropologie manželství | Kompendium sociální ..   |   Tisk   |   Poslat článek známému