PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Svatba

20.7.2008

Svatba V dobách biblických byla doprovázena ustálenými obřady, jejichž stopy můžeme vyčísti z některých biblických míst. Byla čistě rodinnou záležitostí, spojenou snad s přísahou ženichovou, jíž byla manželská smlouva potvrzena [Ez 16,8; Mal 2,14, sr. Tobiáš 7,12-16].

Obětní hody byly při svatbě ve starověku samozřejmostí. Před svatebním dnem se nevěsta vykoupala [Judit 10,3nn; snad také Ez 16,9 a Ef 5,26n navazuje na tento zvyk], oblékla se do svatebního šatu, bohatě ozdobeného krajkami [Ž 45,14n; Zj 19,8; 21,2] a klenoty [Iz 61,10] a opatřených nezbytným pasem  [Iz  3,24; 49,18; Jr 2,32].

O závoji se mluví v Gn 24,65 [sr. 29,23nn]. I ženich se oblékl do svých nejlepších šatů [Iz 61,10] a měl právě tak jako nevěsta na hlavě věnec [Pís 3,11]. S. byla zahájena průvodem: ženich za večera, doprovázen přáteli [Sd 14,11; Mt 9,15; J 3,29], vycházel ze svého domu, obklopen hudebníky, zpěváky a světlonoši [1Mak 9,39; Mt 25,7, sr. Jr 7,34; 16,9; Zj 18,23], aby si odvedl nevěstu z domu jejích rodičů. Když obdržel jejich požehnání a přijal přání příbuzných a přátel [Gn 24,59n; Rt 4,11; Tobiáš 7,13], navracel se s nevěstou, zahalenou dokonale závojem, v slavnostním průvodu zpět do domu svých rodičů [Ž 45,15; 1Mak 9,37]; cestou se připojily přítelkyně nevěstiny a další přátelé novomanželů [Mt 25,1nn]. Svatební hostina byla obyčejně v domě ženichově nebo jeho rodičů [Mt 22,1-10; J 2,1.9]; bydlel-li ženich příliš daleko, byla svatební hostina v domě nevěstině buď na náklad ženichův anebo nevěstiných rodičů [Gn 29,22; Sd 14,10; Tobiáš 8,17n]. Poslední částí svatebního obřadu bylo doprovození nevěsty do svatebního pokojíka [Gn 29,23; Sd 15,1; Jl 2,16; Tobiáš 7,18]. Původně šlo o nevěstin stan [sr. Gn 24,67.]. Druhého dne se v hostině pokračovalo. Celkem trvalo svatební veselí 7 až 14 dní [Gn 29,27; Sd 14,12nn; Tobiáš 8,17]. Kdo odmítl pozvání na svatbu, dopustil se hrubé urážky [Mt 22,1-9]. Zdá se, že při královských s-ách dostávali hosté svatební roucha [Mt 22,11]. Někteří badatelé tvrdí, že velká část Pís byla zpívána při svatebních slavnostech.

Dosud v Sýrii představují ženich a nevěsta během svatebního týdne krále a královnu, jimž býval na humně postaven trůn.

Obrazně se mluvilo o svatbě mezi Hospodinem a jeho lidem [Iz 62,4n; Oz 2,19]. Zvláště v rabínské literatuře uzavření smlouvy na Sinaji bylo popisováno jako s. Hospodinova s Izraelem, při čemž Zákon představoval manželskou smlouvu, Mojžíš družbu. Hospodin jako ženich vychází vstříc své nevěstě-Izraeli. I Pís byla vykládána tímto způsobem. Ovšem, že ke skutečné svatbě dojde až v mesiášské době. Na tyto názory navazuje NZ. Ježíš často přirovnává mesiášskou dobu ke svatbě. Sebe sama označuje za ženicha [Mk 2,19; J 3,29], z čehož by plynulo, že jeho učedníci jsou považováni hromadně za »nevěstu«, která už za jeho pozemského života okouší radost z jeho přítomnosti, nikde to však není v evangeliu takto výslovně řečeno. Pravá s. přijde až s jeho druhým příchodem. Jeho učedníci mají očekávat připraveni tento jeho druhý příchod tak jako moudré panny příchod ženichův [Mt 25,1-10; L 12,36nn]. Království nebeské je podobno velké svatební hostině, k níž je pozván především Boží lid; když odmítá, jsou pozváni i ti, kteří k lidu Božímu, t. j. k Izraeli, nepatřili [Mt 22,3nn; sr. L 14,8nn], Apoštol Pavel sebe sama prohlašuje za družbu, který připravuje církev věřících jako čistou pannu nebeskému ženichovi, Kristu [2K 11,2]. Podobně Jan Křtitel je přirovnán k družbovi, který se raduje z radosti ženichovy; snad se chce říci, že Křtitel připravil Mesiášovi nevěstu v podobě prvních učedníků [J 3,29]. A Zj líčí, jak toužebně církev jako nevěsta očekává svého nebeského ženicha. S. Beránkova už přišla [Zj 19,7nn], nevěsta, nový duchovní Jerusalem [Zj 21,2], se připravila [sr. Iz 61,10; 62,5]. Nebeský ženich může přijít [Zj 22,17].


Podle NOVOTNÝ, A. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956 a 1992, s. 1016.
Převzato z http://cb.cz/praha2/bib_slovnik_novotny.htm, zveřejnění pro studijní účely je možné s laskavým svolením nakladatelství Kalich a dědiců autorských práv po prof. Adolfu Novotném.

Autor: Novotný, A.  |  Štítky: bible, slovníky - hesla, svatba, svatební obřad - historie  
Sekce: Svatba | Manželství a Bible   |   Tisk   |   Poslat článek známému