PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Bible a morálka o manželství 3

8.3.2010

153. Jiný promyšlený text (1 Kor 7,1-39) ukazuje ještě lépe, na ožehavé otázce, která ve společenství nově vyvstala, jak provést rozlišení v praxi. Otázkou bylo posouzení příslušné hodnoty různých životních stavů vzhledem ke křesťanské etice. Pavel tady rozlišuje čtyři typy pravidel, jejichž závaznost lze uspořádat sestupně.

a) Na prvém místě je příkaz daný samotným Pánem, a tedy neměnitelný, protože se opírá o explicitní slovo evangelia: „žena ať od svého muže neodchází" (srov. Mt 5,32; 19,9). Pokud si okolnosti přesto vynutí opak, přikázání předpokládá, že se buď neuzavře jiné manželství, nebo se bude usilovat o smíření (1 Kor 7,10-11).

b) Co však dělat v případě, který evangelium nepředvídá? Pavel, který byl stejně tak pastýřem jako teologem, řeší konkrétní problém manželství mezi věřícím a nevěřícím. Pokud nevěřící „je posvěcován" (významový odstín řeckého perfekta) svým partnerem v manželství, čili pokud spolu žijí v harmonii a v určité duchovní otevřenosti, evangelijní příkaz se bez problému plní; pokud ovšem nevěřící partner zvolí rozluku, věřící, podle Pavlových slov, je pak svobodný. Apoštol od začátku upřesňuje, že se opírá o svou autoritu: „Pravím to já, ne Pán" (7,12-16).

c) Dále Pavel řeší otázku panenství (7,25-38), tedy životního stavu, který v židovském prostředí nebyl všeobecné ceněn. Pavel panenství doporučuje, ale pouze jako radu: „O pannách mi Pán nedal žádný příkaz. Ale dávám radu, protože jsem dosáhl od milosrdného Pána to, že se mi může věřit." Uvádí přitom dva argumenty: jeden daný praktickou výhodností, panenství totiž uchrání člověka starostí (7,32--35); druhým argumentem, teologickým a duchovním, je krátkost času (7,29-31). Stručněji Pavel aplikuje stejný typ duchovního rozlišování i na situaci vdov a uzavírá: „Domnívám se, že i já mám Božího Ducha" (7,39-40).

d) Další rada, kterou Pavel dává, přímo odpovídá na počáteční otázku, kterou společenství klade: jakými duchovními důvody lze podepřít praxi pohlavní zdrženlivosti manželského páru (7,1-9). I tady se apoštol ve svém rozlišení drží prozíravosti. Zvažuje konkrétní rizika, která s sebou nese příliš radikální stanovisko v záležitosti manželské sexuality. Schvaluje zdrženlivost „jako dovolení, ne jako rozkaz", a to za tří podmínek: po vzájemné dohodě obou manželů, dočasné (pouze „na čas") a především s podstatně duchovním záměrem („abyste se mohli věnovat modlitbě"). Pavel zde také využívá příležitosti, aby potvrdil dokonalou reciprocitu a rovnost manželů, z nichž každý má tělo druhého svobodně k dispozici.


Papežská biblická komise, Bible a morálka, biblické kořeny křesťanského jednání. Kostelní Vydří, 2010. Zveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství.

Autor: sv. Pavel  |  Štítky: bible, dokumenty - církevní, manželství, morálka  
Sekce: Další dokumenty církve | Manželství a Bible   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články