PLODNOST LÁSKA VĚRNOST JEDNOTA ÚCTA

Jsi pro mě jako stvořený

6.8.2018

Jsi pro mě jako stvořený V dnešní době, aby manželé svou lásku zachovali, jsou doslova nuceni bojovat jako o život. Aby obstáli, musí se postavit intenzivním útokům jistých virů, které jsou produktem společenského prostředí: identifikovat je a vypěstovat si příslušné antiviry. Podle Zattoniové a Gilliniho je druhým virem láska zrcadlící.

Láska zrcadlící

Virus "pohlcení" druhého do mého JÁ je rozvinutím viru prvního, kdy středem všeho je mé JÁ. Láska „zrcadlící“ vyjadřuje: – „Jsi pro mě jako stvořený, splňuješ má očekávání, funguješ jako já.“ Krize přijde, když ty mě zklameš, když přestaneš odpovídat obrazu, který jsi mě nechal o tobě vytvořit. Mé JÁ – moje self – se stává tvou mírou a důvodem našeho vztahu. Vede ke strachu před růzností, jako by v sobě skrývala nějakou hrozbu, popření lásky.

Nesplnitelné potřeby

Poznávacím znamením tohoto viru jsou falešná očekávání, že druhý bude fungovat podle mých potřeb. Lidé dnes vstupují do manželství stále častěji s enormními nesplnitelnými potřebami. Z negativní závislosti, ze stavu, kdy se mě všechno, co druhý dělá, nějak dotýká – buď je mi to příjemné, nebo mě to zraňuje, je potřeba vystoupit. Mohu si myslet, že si mě právě nevšímá, protože má své starosti, své myšlenky. A za ty já nenesu odpovědnost! Připustit, že ten druhý má svůj vlastní život a jeho myšlenky se netočí jenom kolem mě, je léčivé.

Všichni nejsme stejní

Živnou půdou viru je také proces unifikace – prohlášení stejnosti obou pohlaví, kdy je jakákoliv odlišnost zapovězena. Mýtus „všichni jsme stejní“ skutečně ohrožuje stabilitu páru. V praxi se pak projeví: „Měl bys být jako já, měl bys fungovat jako já. Měl bys mě pochopit právě tím jediným způsobem, kterým myslím já – po mém. Když člověk druhého „absorbuje“ do svého JÁ, když mu vnucuje svou vůli, potřebu či očekávání, pak se nenaučí nic nového. V lepším případě zůstane tím, kým je se svým otrokem či otrokyní u nohou.

Stále častěji dovolujeme sami sobě „dělat si, co se mi zlíbí“, aniž bychom si všímali zorného úhlu toho druhého. Tedy „ženského“ nebo „mužského“ způsobu, jímž reaguje na různé situace. A to je zdrojem úžasu a obdivu nad tím, jak se ona chová jako žena a jak se on chová jako muž. Nejde jen o nějakou odlišnost, je to nepopiratelný rozdíl, který vychází – jak jsou křesťané přesvědčeni – z rozhodnutí Stvořitele: Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, stvořil je jako muže a ženu (Gn 1,27).

Právě vzájemná odlišnost muže a ženy se stává prostorem, v němž si oba mohou pomáhat, předávat své schopnosti, být bezpečným přístavem nejen svým dětem, ale i svému okolí.

O dalších virech a antivirech ohrožujících manželství se dočtete v knížce Marieteresy Zattoniové a Gilberta Gilliniho: Křehké vztahy. Edice Familia. Karmelitánské nakladatelství, 2018.

Autoři: Gillino, Gilberto, Zattoniová, Mariateresa  |  Štítky: obtíže v manželství, očekávání, rozdílnost muže a ženy  
Sekce: Krize v manželství | Úcta | Antropologie manželství   |   Tisk   |   Poslat článek známému

Související články