Úcta
17.9.2008
Manželství je založeno na úctě, na obětech jednoho druhému. - Honoré de Balzac
Nedávno jsem byl po jedné přednášce k mladým lidem dotázán, co je podle mého názoru podstatné důležité nejen k tomu, aby se manželství udrželo, ale i vydařilo. Odpověděl jsem, že to je úcta.
Sotva jsem to řekl, následovala další otázka: „A co je vlastně úcta?" Vysvětlil jsem, že mít k někomu úctu znamená vážit si ho. A zase otázka, tentokrát již dost dotěrná: „A proč si mám někoho vážit?" Tak jsem musel s pravdou ven.
Úcta skutečně znamená projevit uznání toho, co je v druhém člověku hodnotné. Toho, že je člověkem, který by mohl být krásným člověkem, ze kterého by Pán Bůh mohl mít radost, i když takový třeba dosud nebyl a momentálně ještě není. Každý má k tomu všechny předpoklady.
To všechno jsem se snažil objasnit a přišel další dotaz: „Jak je možné mít v manželství úctu k tomu, kdo s námi žije pod jednou střechou?" Tázajícího jsem chápal. Nejen z psychologie znám tu smutnou pravdu, že se často nejhůře chováme k lidem, které máme nejraději. Které dítě by si dovolilo chovat se ve škole tak, jak se někdy chová doma k rodičům? Kdo z nás by si dovolil projevit se ve svém zaměstnání tak negativně, jak se někdy projevíme doma? A přece to v manželství děláme. To by byly scény pro skrytou kameru!
Oč tedy jde? Tomu, kdo by k nám měl mít úctu, můžeme jeho úkol bud' ztěžovat, nebo usnadňovat. Jde-li nám o to druhé a chceme-li mu pomoci, pak nám nezbývá nic jiného než se chovat úctyhodně. Jednat důvěryhodně a usilovat o skutečné hodnoty. Dělat to, co by člověk hodný toho jména dělat mohl a měl.
Existuje ovšem i druhá možnost: partnerovi či partnerce to ztěžovat. I to se nám někdy daří. Měl jsem možnost vidět, jak se chová opilec, když přijde domů. Byl jsem svědkem toho, jak vypadá doma žena pod vlivem drog. Jak se chová ten, pro něhož je věrnost slovo neznámé, i ten, který se zamiluje do své kariéry víc než do své ženy. Vím, jak je pro někoho těžké zachovat si k tomu druhému úctu. Vzdor tomu nám však apoštol Pavel říká: „Mějte porozumění jeden pro druhého" a „Navzájem se mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého" (Řím 12,16.10). Trygve Guldbransen by nám i dnes připomněl: „Není jiné cesty."
Podle KŘIVOHLAVÝ, JARO. O šťastném manželství. Kostelní Vydří, 2005. Zveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství.
Autor: Jaro Křivohlavý | Sekce: Z publikací o manželství | Tisk | Poslat článek známému
Související články
Thákurova 3
160 00 Praha 6
info@manzelstvi.cz
+420 220 181 777
Centrum pro rodinu


Kód pro vložení ikonky
