K povzbuzení a poučení | Manzelstvi.cz

Tři slova

9.11.2010

Jedna žena, ještě mladá, propadla hluboké depresi. Přestala vycházet z domova; vstávat z postele jí začalo působit utrpení a vyčerpávalo ji, jídlo bylo pro ni trestem.

Tři slova Denní světlo se jí zdálo nesnesitelné. Okna zůstávala zavřená a žaluzie stažené.

V hlavě jí kroužily nejčernější myšlenky, které se často dovolávaly smrti jako určitého způsobu vysvobození.

Manžel, který ji něžně miloval a zahrnoval ji láskou a pozornostmi, byl stále víc znepokojený a sklíčený.

Přesvědčil ji, aby se nechala prohlédnout nejváženějšími neurology a psychiatry, známými doma i v zahraničí.

Řada profesorů předepisovala léky, terapeutická sezení, cestování, dovolenou.

Vyzkoušeli všechno - bez jakéhokoliv úspěchu.

Žena se stále víc utápěla ve svém bezútěšném světě a nevycházela z trudnomyslností.

A přece ji manžel uzdravil.

Svou prostou a nezištnou láskou a třemi slovíčky.

Jednou ráno se k ní sklonil, pohlédl na ni a se slzami v očích jí řekl:

„Máš ještě mě."

Učitelka se ve škole zeptala nejmladších dětí: „Co člověk potřebuje, když chce být šťastný?"

Odpovědi byly různé: krásný byt, dobré jídlo, peníze, nemít žádnou bolest...

Učitelka dětem napověděla: „Je tu ještě práce, uznání od ostatních, Boží požehnání..."

Všechno popořádku napsali na tabuli.

„Zapomněli jsme na něco?" zeptala se učitelka.

Jedna holčička zvedla ruku a řekla: „Ano, potřebujeme blízkého člověka."

Z knihy Bruno Ferrero, Úsměvy pro duši, kterou vydalo nakladatelství Portál roku 2010.
Převzato s laskavým svolením.

Autor: Bruno Ferrero | Sekce: Krátké texty .. | Tisk | Poslat článek známému